Článek
Nevinný začátek
Byli jsme s kamarádkami na víkendovém pobytu a po dlouhé procházce nám pořádně vyhládlo. Přesto jsme nechtěly hned od začátku objednávat něco složitého. Polévka nám připadala jako ideální start. Když číšník slyšel, že nechceme hlavní chod, jen polévku, koutky mu cukly a ironicky poznamenal, že to bude asi rychlá večeře. Všimla jsem si, jak se na nás podíval stylem, že jsme škudlivé a že se tu dlouho nezdržíme.
Přibývaly objednávky
Jakmile jsme polévku dojedly, padl návrh dát si něco malého k vínu. Nejprve to byl talíř sýrů a uzenin, pak další láhev bílého. Smály jsme se, povídaly si a číšník najednou měl plné ruce práce. Přibyl další předkrm, pak i hlavní jídla. Každá jsme nakonec ochutnaly něco jiného, abychom se podělily. Atmosféra byla čím dál živější a číšníkův posměšný úsměv se postupně měnil v nucenou profesionální masku.
Večer nabíral tempo
Po jídle jsme se rozhodly zůstat ještě chvíli. Objednaly jsme kávu, dezerty a k tomu digestiv. Číšník, který nás původně odhadl na rychlou polévkovou zastávku, musel několikrát nosit nové příbory i sklenice. Bylo vidět, že ho to trochu rozhodilo. Přestal mít tendence ironizovat a začal se k nám chovat tak, jak by měl od začátku.
Nečekaný účet
Když jsme si nakonec řekly o účet, položil ho na stůl s lehce nevěřícným výrazem. Částka rozhodně nebyla malá. V tu chvíli jsem se musela pousmát. Ten samý muž, který se před dvěma hodinami smál našemu výběru, nám teď děkoval za jednu z největších útrat toho večera.
Poslední pohled
Když jsme odcházely, chytil mě pohled číšníka. Už v něm nebylo ani špetky posměchu, spíš trochu rozpaku a možná i respekt. Venku jsme se s kamarádkami rozesmály. Ta polévka, kterou považoval za konec, byla vlastně jen začátek večera, na který ještě dlouho nezapomeneme.
