Článek
Ten telefonát přišel v úterý odpoledne
Seděla jsem zrovna v práci, když mi na displeji naskočilo dědovo číslo. Volá mi tak jednou za měsíc, většinou když potřebuje pomoct s něčím technickým nebo se chce jen zeptat, jak se mám. Tentokrát ale jeho hlas zněl úplně jinak. Třásl se mu a bylo slyšet, že se stydí. Říkal, že udělal hroznou blbost a že neví, co má dělat. Nejdřív jsem si myslela, že třeba něco rozbil nebo že měl nějakou nehodu. Ale pak řekl větu, která mě úplně zmrazila. Že poslal peníze nějakým lidem na internetu a teď si uvědomil, že to byl podvod.
Hned jsem mu řekla, ať nikam nechodí a ať počká, že přijedu. Po cestě jsem volala tátovi a mamce. Táta měl službu, takže se nemohl uvolnit hned, ale mamka vyrazila taky. Celou cestu jsem přemýšlela, o kolik asi mohl přijít. Tipovala jsem tak pár tisíc, možná deset. Děda nikdy nebyl člověk, co by házel peníze oknem, takže jsem si říkala, že to snad nebude tak hrozné.
Sedli jsme si a děda začal vyprávět
Když jsme dorazily, děda seděl v kuchyni a vypadal, jako by zestárl o deset let. Na stole měl rozložený papíry a vytištěné emaily. Začal nám vysvětlovat, jak to celé bylo. Prý mu před dvěma týdny volal nějaký pán, že je z banky a že zaznamenali podezřelou aktivitu na jeho účtu. Že někdo zkoušel převést jeho peníze a že musí jednat rychle, jinak o všechno přijde. Děda se lekl a udělal přesně to, co mu ten člověk řekl.
Nejdřív si nainstaloval nějakou aplikaci do telefonu, přes kterou prý banka mohla jeho účet ochránit. Pak mu ten pán vysvětlil, že musí peníze dočasně převést na bezpečný účet, odkud mu je vrátí, až bude vše v pořádku. Děda to udělal. A pak to udělal znovu. A ještě jednou. Ti podvodníci mu volali každý den, uklidňovali ho, říkali, že je vše v pořádku a že peníze jsou v bezpečí.
Ta částka nás všechny úplně zdrtila
Když děda řekl, kolik celkem poslal, musela jsem si sednout. Bylo to přes tři sta padesát tisíc korun. Všechny jeho úspory, které si celý život odkládal. Peníze, které měly být na horší časy, na léky, na to, kdyby jednou potřeboval pomoct. Všechno pryč. Mamka se rozbrečela, já jsem nevěděla, co říct. Děda seděl a díval se do stolu. Říkal, že ví, že je hloupý, že se nechal napálit jako malé dítě. To mě nejvíc bolelo, protože děda hloupý není. Celý život pracoval, staral se o rodinu, nikdy nikomu nic neudělal. A teď kvůli nějakým hajzlům přišel o všechno.
Hned jsme volali na policii a do banky. Na policii nám řekli, že takových případů mají desítky týdně a že šance na vrácení peněz je minimální. Banka řekla totéž. Peníze šly na zahraniční účty a jsou dávno pryč. Děda podal trestní oznámení, ale všichni víme, že z toho nic nebude.
Jak je možné, že na to naletěl
Hodně lidí si řekne, jak mohl někdo na takový podvod skočit. Já jsem si to taky vždycky myslela. Jenže když vidíte, jak to funguje, pochopíte. Ti lidé jsou profesionálové. Mluví klidně, zdvořile, znají vaše jméno, vědí, v jaké jste bance. Používají technologie, které jim umožňují tvářit se jako oficiální čísla bank. A cílí přesně na starší lidi, kteří nejsou zvyklí na digitální svět a kteří mají respekt k autoritám. Děda celý život věřil institucím. Když mu volal někdo z banky, neměl důvod pochybovat.
