Článek
Život s drátem v ruce
Děda začal dělat elektrikáře hned po učňáku. Bylo mu sedmnáct a od té doby se ho nikdo neviděl nudit. Každé ráno vstával dřív než slunce, vypil hrnek hořké kávy a vyrazil s taškou plnou nářadí. Pracoval poctivě, nikdy se neflákal. Lidé z okolí si ho volali, když něco nešlo zapojit nebo když vyhořela zásuvka. Všechno opravil, často i bez toho, aby si o něco řekl.
Za socialismu měl stabilní práci, ale žádné bohatství. Žil z výplaty do výplaty, stejně jako většina lidí. Po roce 2000 začal podnikat jako OSVČ. Nebyl to typ, co by dělal načerno nebo podváděl. Všechno si poctivě platil, daně, odvody, účetnictví. Byl šikovný, lidi si ho doporučovali a nikdy neměl nouzi o práci. Když někdo potřeboval novou rozvodnou skříň, jel i v noci, jen aby to měl člověk hotové. Říkal, že když dělá dobře, práce se mu vždycky vrátí.
Když spočítal, kolik mu zbyde
Seděli jsme spolu u stolu a děda přede mě položil dopis z České správy sociálního zabezpečení. Byl pyšný, že všechno vyřídil sám, ale když tu částku přečetl nahlas, úsměv mu ztuhl. Důchod sedmnáct tisíc korun. Čtyřicet šest let práce, bez jediné přestávky, a stát mu pošle částku, která mu po zaplacení nájmu a léků nechá sotva pár stovek.
Začal si to přepočítávat nahlas. Nájem, jídlo, elektřina, poplatky, léky. Pořád škrtnul jednu položku a přidával druhou, až mu nakonec zbyla nula. Doslova nula. Pak jen tiše seděl a díval se z okna. Nikdy jsem ho neviděla tak zlomeného.
Mlčení, které bolí víc než slova
Děda se nikdy nestěžoval. Ani tehdy. Řekl jen, že je rád, že je aspoň zdravý. Ale bylo vidět, že se ho to dotklo. Ten, kdo celý život tahal kabely, opravoval cizí domy a pomáhal lidem, najednou zjišťuje, že jeho práce neměla pro systém skoro žádnou cenu.
Vzpomněla jsem si, jak mi kdysi říkal, že poctivá práce člověka drží nad vodou. Že se musí dělat správně, i když se to nikomu nezdá. Teď mi přišlo, že se tenhle jeho svět zhroutil.
Ticho poctivého řemesla
Dnes už děda moc nechodí po zakázkách. Nářadí má srovnané v garáži, občas si opraví něco doma, ale jinak jen sedí na verandě a dívá se na silnici, po které dřív jezdil k zákazníkům. Když se ho někdo zeptá, jestli mu důchod stačí, jen se pousměje a řekne, že se naučil šetřit.
Ale já vím, že to není o penězích. Je to o tom pocitu, že člověk celý život dělal všechno správně, byl šikovný, poctivý, a přesto ho systém na konci cesty nechal stát s prázdnýma rukama. A to je něco, co se do žádného výměru nevejde.
