Článek
ODS zvažuje podání ústavní stížnost kvůli finálnímu rozdělení poslaneckých mandátů v Libereckém kraji. Tento (druhý nejmenší český) kraj totiž v důsledku podoby nastavení mechanismu volebního systému do Poslanecké sněmovny ztratil oproti roku 2021 dva poslanecké mandáty.
Tehdy jich měl osm, letos pouze šest. O jeden mandát oproti sněmovním volbám v roce 2021 přišly také Ústecký, Jihočeský a Karlovarský kraj - a naopak o jeden mandát si polepšily Jihomoravský, Olomoucký, Plzeňský a Pardubický kraj a také Kraj Vysočina.
Paradoxem, ba absurditou, je i skutečnost, že koalice Spolu získala v Libereckém 18,06 procenta hlasů a má zde jeden poslanecký mandát, zatímco hnutí STAN dosáhlo v tomtéž kraji 16,34 procenta hlasů a získalo dva poslanecké mandáty. Tedy poltický subjekt s nižším ziskem hlasů získal více poslaneckých mandátů než subjekt, který obdržel od voličů výrazně více hlasů.
I hnutí STAN zvažuje podání k Nejvyššímu správnímu soudu ohledně rozdělení poslaneckých mandátů. STAN má pochybnosti o tom, zda je přepočet odevzdaných hlasů na poslanecké mandáty spravedlivý. Konkrétně chce toto hnutí ve své stížnosti zpochybnit nabytí poslaneckých mandátů sedmi poslanci hnutí ANO a koalice SPOLU v sedmi krajích.
Jde o podání návrhu na prohlášení volby sedmi kandidátů v sedmi volebních krajích
za neplatnou, protože – jak argumentuje hnutí STAN - přepočet hlasů na mandáty byl sice proveden v souladu se zákonem o volbách do Parlamentu ČR, ale v rozporu s ústavním principem poměrného zastoupení, což vedlo k tomu, že za zvolené poslance bylo vyhlášeno sedm osob, které by při uplatnění nedeformovaného systému poměrného zastoupení zvoleny nebyly a došlo by ke zvolení jiných kandidátů.
Hnutí STAN zpochybňuje disproporční přepočet mandátů mezi jednotlivými volebními subjekty i mezi jednotlivými kraji.
Jsou tyto stížnosti a výhrady politických stran a hnutí k nastavení a dopadům volebního systému do Poslanecké sněmovny oprávněné?
A pokud ano, jaké jsou jejich příčiny? Jaké jsou největší vady tohoto volebního systému? A jaká jsou možná řešení?
Je volební systém do Poslanecké sněmovny skutečně nespravedlivý, diskriminační či dokonce protiústavní?
Pokud si chceme na tyto otázky odpovědět se vší vážností, musíme se vydat
do nejnovější historie české volební legislativy a poslat, jak volební systém do Poslanecké sněmovny funguje. A proč je jeho nastavení špatné.
Novela zákona o volbách do Parlamentu ČR (změna systému voleb do Poslanecké sněmovny) byla přijatá krátce před sněmovními volbami v říjnu roku 2021 v důsledku předchozího (únorového) nálezu Ústavního soudu, který klíčové pasáže tohoto volebního zákona zrušil
a bylo nutné je nahradit, aby vůbec bylo možné hlasy odevzdaně ve volbách převést
na poslanecké mandáty.
Tato novela – šitá hodně horkou jehlou - zrušila metodu jednokolového přepočtu hlasů na mandáty (převod hlasů na mandáty v jednom jediném skrutiniu pomocí volebního dělitele) a nahradila ji rozdělováním mandátů ve dvou skrutiniích prostřednictvím metody volebních kvót.
Konečný výsledek voleb – tedy zejména konkrétní podoba přidělení mandátů úspěšně kandidujícím subjektům – tak nově závisí (kromě míry volební účasti v jednotlivých krajích, což poškozuje méně lidnaté kraje) na volebních výsledcích kandidujících uskupení v jednotlivých regionech, které se ve druhém skrutiniu (nesmyslně) porovnávají mezi sebou.
Nález Ústavního soudu z února 2012 zrušil některé zásadní součásti Zákona o volbách
do Parlamentu ČR upravující proces ustavení Poslanecké sněmovny, čímž v tu chvíli fakticky znemožnil převedení výsledků říjnových voleb do naší dolní parlamentní komory do jejího faktického personálního obsazení.
Toto rozhodnutí zároveň vyvolalo až nepřiměřený časový tlak na urychlené přijetí novely volebního zákona. A právě velmi omezený prostor pro parlamentní debatu nad podobou této novely, včetně modelování a testování nejrůznějších volebních situací, způsobil stav, kdy způsob převodu voličských hlasů na mandáty oprávněné vzbuzuje silnou kritiku a pochybnosti o tom, zda nejsou porušovány základní principy Ústavou stanovené poměrnosti volebního systému do Poslanecké sněmovny.
Jaká jsou nejspornější místa volebního systému do naší Poslanecké sněmovny?
Zaprvé jde o samotný mechanismus určení počtu poslanců volených v jednotlivých volebních krajích, jehož úprava je doslovným přepisem stejného ustanovení volebního zákona (paragraf 48), které bylo nálezem Ústavního soudu z února 2021 zrušeno jako protiústavní.
Je selháním tehdejších poslanců, že v rámci tehdejší novelizace volebního zákona toto stanovisko Ústavního soudu ignorovali a nezjednali nápravu.
O co jde? O postup, kterým se na základě celkového počtu hlasů odevzdaných pro politické subjekty překročivší celostátně požadované kvorum pro strany, hnutí či koalice nejprve vypočítá tzv. republikové mandátové číslo a poté se, na základě počtu hlasů odevzdaných občany v jednotlivých volebních krajích, stanoví počet poslaneckých mandátů, které mají být v těchto krajích obsazovány.
Přesněji řečeno – s ohledem na aktuální podobu způsobu převodů hlasů voličů na poslanecká křesla jde o určení maximálního možného počtu mandátů, které mohou být v jednotlivých krajích přiděleny volebně úspěšným subjektům v tzv. prvním skrutiniu.
Což mj. znamená, že i nadále existují disproporční rozdíly v podílu zastoupení jednotlivých ve volbách úspěšných politických subjektů ve větších a malých volebních krajích – v neprospěch menších (a středně velkých) stran a hnutí.
Dále tak dochází k deformacím aktivního volebního práva (čím menší volební kraj, tím nižší váha hlasů voličů stran malé a střední velikosti) i pasivního volebního práva (tam naopak platí přímá úměra ve smyslu „čím menší volební obvod a menší politický subjekt, tím méně preferenčních hlasů /kroužků/ je třeba na posun kandidáta do čela příslušné kandidátní listiny).
Což byl ovšem jeden z hlavních důvodů, proč v únoru roku 2021 Ústavní soud tu část volebního zákona, která definovala výpočet a způsob přidělení poslaneckých mandátů do jednotlivých volebních krajů, zrušil.
Dle nálezu Ústavního soudu šlo totiž o „…neústavní problém vzniku Poslanecké sněmovny cestou čtrnácti separovaných voleb v samostatných volebních krajích bez vzájemného propojení výsledku voleb…“. A novela volebního zákona z jara roku 2021 na tomto mechanismu nezměnila ani čárku…
Mandáty se tedy politickým subjektům nadále přidělují na úrovni jednotlivých krajů,
resp. na základě výsledků v nich, prostřednictvím tzv. krajského volebního čísla, které vychází z poměru velikosti volební účasti v daném kraji a počtu mandátů, které mají být v onom kraji rozdělovány.
Což ve volbách do Poslanecké sněmovny vždy silně zvýhodňuje ty politické subjekty, které disponují nejsilnější podporu v krajích s nejvyšším počtem obyvatel – potenciálních voličů (Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj).
A naopak, strany s nižší volební podporou (např. do 10 procent hlasů) to silně znevýhodňuje – nejsilněji v menších volebních krajích, což jsou de facto všechny kraje, kde se obsazuje méně než dvacet poslaneckých mandátů a kde je tedy třeba na zisk poslaneckého křesla získat více než pět procent. Čím menší volební kraj, tím je diskriminace malých stran výraznější, přičemž v krajích, kde se rozděluje méně než deset mandátů se volební systém chová de facto jako většinový a šanci získat zde poslanecký mandát zde mají max. tři nejsilnější politické subjekty.
Dalším problémem z hlediska ústavnosti volebního zákona je způsob přidělování mandátů volebně úspěšným politickým subjektům v tzv. druhém skrutiniu, tj. model přerozdělení poslaneckých mandátů, které politickým stranám, hnutím a koalicím nebyly přikázány v rámci prvního skrutinia.
Podle původního návrhu volební novely z jara roku 2021 se tyto mandáty měly přidělovat politickým subjektům na základě rozhodnutí jejich vedení do jimi vybraných volebních krajů a jimi vybraným kandidátům (jako tomu bylo v první polovině 90. let minulého století) - vždy tolik, kolik jich bylo danému subjektu přisouzeno ve druhém skrutiniu. Tento model byl ovšem pro některé politické subjekty strany nepřijatelný jako neakceptovatelné nadřazení vůle stranických sekretariátů nad vůli voličů.
A tak byl na základě pozměňovacího návrhu schválen jiný model, tzv. přerozdělovací automat a ve druhém skrutiniu tedy v rámci jednotlivých politických subjektů obdrží mandáty jim nejúspěšnější kandidáti podle pořadí volebních krajů určeného podle nejvyšších zbytků dělení v prvním skrutiniu. Porovnávají se tedy výsledky konkrétního volebního subjektu ve všech čtrnácti krajích.
A to je problém z hlediska dodržení zásad poměrnosti volebního systému do Poslanecké sněmovny, protože diskriminace kandidátů pocházejících z menších volebních krajů je zde naprosto zjevná.
A to právě proto, že hlasy voličů se v prvním skrutiniu převádějí na mandáty striktně odděleně, vždy pouze na základě volebních výsledku v jednotlivých volebních krajích. Tím pádem jsou i dělitele (tzv. krajská volební čísla), od nichž se má odvíjet stanovení pořadí nejvyšších zbytků dělení v prvním skrutiniu pro přiřazování mandátů ve skrutiniu druhém, nestejně velké: stoupají s velikostí kraje (resp. s počtem oprávněných voličů, kteří se v konkrétních krajích zúčastnili voleb).
Proto je nelogické a nespravedlivé stanovovat pořadí volebních krajů pro finální přidělování mandátů stranám, hnutím a koalicím ve druhém skrutiniu takto, pouze na základě porovnávání veličin rozdílné povahy, kdy kandidáti politických subjektů v menších krajích jsou de facto už předem diskvalifikování, jelikož krajská volební čísla v jejich krajích jsou významně nižší než krajská volební čísla v největších krajích – a to až o 30 procent.
Tato krajská volební čísla, na jejichž základě se porovnávají zbytky dělení z prvního skrutinia se letos pohybovala od 17 966 v Karlovarském kraji do 24 204 ve Středočeském kraji.
Vezměme si hypotetický modelový příklad, že straně XY bude ve druhém skrutiniu přiřknut jeden mandát. Její dva nejvyšší zbytky dělení po prvním skrutiniu budou 17 965 hlasů (tzn. 0,99 mandátu) v Karlovarském kraji a 17 966 (tedy 0,74 mandátu) ve Středočeském kraji. Mandát na základě příslušného ustanovení volebního zákona obdrží kandidát ve Středočeském kraji.
Jakkoli tam straně XY v prvním skrutiniu chybělo ke zisku mandátu 6 238 hlasů
a v Karlovarském kraji pouhý jeden jediný hlas!!! Pouze proto, že Středočeský kraj má více obyvatel a voličů.
Přičemž této situaci se dalo docela dobře předejít tím, že by se v rámci druhého skrutinia porovnávaly zbytky dělení po prvním skrutiniu nikoli v jejich absolutním (nominálním) početním vyjádření, nýbrž v podobě relativní – v přepočtu na desetinné číslo.
V tom smyslu, jakou procentuální část prvního nepřiděleného mandátu získal daný politický subjekt v kraji v prvním skrutiniu, resp. jaká procentuální část mu ke zisku tohoto mandátu v prvním skrutiniu chyběla.
Tak, aby mandáty ve druhém skrutiniu v rámci stran, hnutí a koalic získali skutečně kandidáti v těch volebních krajích, kde jim ke zisku dalšího mandátu chyběl nejnižší počet hlasů – bez ohledu na faktor velikosti kraje
Tato nespravedlnost letos postihla Piráty v Libereckém kraji, kde jim ke zisku dalšího mandátu v prvním skrutiniu chybělo méně hlasů než v Moravskoslezském kraji, kde jej ovšem nakonec ve druhém skrutiniu získali, zatímco v libereckém kraji ne.
A úplně stejně na tom byla v Libereckém kraji i koalice SPOLU, když tam další mandát
ve druhém skrutiniu nezískala, ačkoli jí k jeho dosažené chybělo v prvním skrutiniu méně hlasů než v Plzeňském kraji, kde na něj naopak ve druhém skrutiniu získala.
Nejbrutálněji toto nesmyslné nastavení letos postihlo hnutí STAN v Karlovarském kraji, kde jejich kandidátovi chyběl ov prvním skrutiniu ke zisku mandátu 3 138 hlasů. Přesto jej nezískal ani ve druhém skrutiniu, protože přednost dostali kandidáti tohoto hnutí v Libereckém kraji (kde chybělo ke zisku mandátu v prvním skrutiniu 5 211 hlasů) a v Jihomoravském kraji (kde chybělo ke zisku mandátu v prvním skrutiniu dokonce 6 793 hlasů!).
Koalici SPOLU v Libereckém kraji postihl snad největší exces letošních voleb pramenící z chybného a nelogického nastavení převodu hlasů na poslanecké mandáty definovaného v zákoně o volbách do Parlamentu (Poslanecké sněmovny).
Přestože zde získala 18,06 procenta hlasů, byl jí přidělen pouze jeden poslanecký mandát – a hnutí STAN, které zde dostalo 16,34 procenta hlasů (o 4 000 hlasů méně než SPOLU) obdrželo dva poslanecké mandáty.
A to právě proto, že ve druhém skrutiniu se mandáty nepřidělené (chybějící do celkových 200) v rámci prvního skrutinia naprosto v rozporu s logikou rozdělují mezi jednotlivé kandidující strany, hnutí či volební koalice, které překročily požadovanou uzavírací klauzuli - a ty si pak přidělené mandáty obsadí na základě porovnání velikosti zbytku dělení jejich politického subjektu v jednotlivých krajích.
Což je od základu problematické, jak jsme si popsali výše. Zejména proto, že např. první mandát ve druhém skrutiniu může v určitém – např. Libereckém - kraji získat strana, které k jeho zisku v prvním skrutiniu chybělo např. 20 000 hlasů, a nikoli strana, jíž k jeho dosažení v prvním skrutiniu chybělo třeba 5 hlasů! Tedy ve volebním kraji mnohem úspěšnější a silnější strana mandát nezíská, zatímco strana mnohem slabší a méně úspěšná ano.
Jenom proto, že zde získala v prvním skrutiniu lepší výsledek než např. ve Zlínském kraji. Z logiky věci je patrná nepřijatelnost toho, aby o zisku poslaneckých mandátů na Liberecku rozhodovaly výsledky politických stran na Vysočině, na Plzeňsku nebo v Praze. To musí skončit.
Logický, ústavní a správný postup by byl jiný: mandáty nepřidělené v prvním skrutiniu by se přidělily nikoli politickým subjektům, ale krajům – a to těm, které v prvním skrutiniu nenaplnily počet mandátu přidělených jim před prvním skrutiniem na základě porovnání volební účasti. A v těchto krajích by pak byly mandáty v rámci druhého skrutinia přiděleny stranám, hnutím a koalicím s nejvyššími zbytky dělení po prvním skrutiniu.
Což by mimochodem rovněž znemožnilo diskriminaci, které se letos dostalo např. Libereckému kraji, kterému bylo před prvním skrutiniem přiděleno osm mandátů - a nakonec jich obsadil jenom šest, anebo Karlovarskému kraji, kterému bylo před prvním skrutiniem přiděleno pět mandátů, aby ve finále obsadil jenom čtyři. A to nikoli (jenom) proto, že jde o kraje s menším počtem občanů-voličů, ale kvůli zcela nesmyslnému a nelogickému nastavení převodu hlasů na mandáty ve druhém skrutiniu.
Byla by tedy řešením stávající nesmyslnosti a mimoústavní nespravedlnosti podoby volebního systému do Poslanecké sněmovny změna způsobu přidělování mandátu ve druhém skrutinii v tom smyslu, že by tyto mandáty nebyly přidělovány úspěšně kandidujícím stranám, hnutím a koalicím, ale volebním krajům, které by v prvním skrutiniu neobsadili svými kandidáty počet mandátu přidělených jim před prvním skrutiniem?
Ne nutně a ne vždy. Proč?
Protože pro výpočet tzv. krajského volebního čísla v rámci prvního skrutinia se používá
tzv. volební kvóta Imperiali, která generuje ze všech známých volebních kvót vždy nejnižší volební číslo v příslušném volebním obvodu - a která tedy i umožňuje rozdělit maximální počet disponibilních mandátu již právě prvním skrutiniu.
A nejenom to. Při použití kvóty Imperiali lze – když se do Poslanecké sněmovny dostane malý počet subjektů a zejména v menších volebních krajích, kde se přiděluje méně mandátu než v největších volebních krajích - rozdělit v prvním skrutiniu dokonce více poslaneckých křesel, než má daný kraj dle úvodního přepočtu (jež rozdělí 200 poslaneckých mandátů mezi našich 14 volebních krajů) k dispozici.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 se to stalo ve třech volebních krajích,
kde podmínky pro přidělení mandátu v prvním skrutiniu (dosáhnout určitého násobku tzv. krajského volebního čísla) byly naplněny vždy v o jednom případě více, než kolik počet mandátů přidělených těmto krajům před prvním skrutiniem umožňoval.
Jednalo se o Olomoucký kraj, Kraj Vysočina a Pardubickém kraj.
To jest, že v těchto krajích bylo v prvním skrutiniu dle pravidel přepočtu hlasů na mandáty v prvním kroku rozděleno vždy o jeden mandát více, než kolik činil maximální počet poslaneckých mandátu těmto krajům předurčen úvodním, výchozím přepočtem nového volebního systému, který předchází konkrétnímu přidělování mandátu mezi jednotlivé subjekty.
Volební zákon má pro tyto případy řešení, které spočívá v tom, že „nadbytečný“ mandát v prvním skrutiniu neobdrží ten volební a politický subjekt, který vykazuje nižší zbytek dělení než subjekt, kterému připadl poslední mandát z počtu, který danému kraji po úvodním přepočtu náleží.
Je to spravedlivé a logické? Ne.
Proto není ideálním řešením změna převodu voličských hlasů na poslanecká křesla v tom směru, že mandáty nerozdělené v prvním skrutiniu přidělíme pro druhé skrutinium krajům, které nenaplnily jim přidělenou kvótu.
Nejvhodnější variantou by tudíž bylo nahrazení současného volebního systému dvou skrutinii a volební kvóty systémem volebního dělitele, který jednoznačně, předvídatelné a nezpochybnitelně rozdělí všechny poslanecké mandáty hned v prvním, a zároveň jediném, skrutiniu.
Systémem tohoto typu byl náš předchozí (před rokem 2021) volební systém do Poslanecké sněmovny, který zrušil Ústavní soud.
Ovšem nikoli proto, že by zavrhl systém volebního dělitele jako takový, ale z toho důvodu, že z hlediska požadavku zásad poměrného zastoupení nepovažoval za vhodné používat v zemi se čtrnácti nestejně velkými volebními kraji konkrétní - d’Hondtovu - metodu volebního dělitele, která mírně zvýhodňuje volebně silnější politické strany, a to zejména v menších volebních krajích.
Ale to je možné řešit nahrazením tohoto dělitele za jeho „poměrnější“ alternativu -
např. za volební dělitel Sainte-Laguë nebo za tzv. dánský dělitel.
Nikoli kosmetickými úpravami současného volebního mechanismu, který je ve všech ohledech horší, méně poměrný a generuje nejrůznější diskriminační excesy.
Což je mechanismus, který je projevem nepromyšleného volebního inženýrství bez jakékoli logiky. Mechanismus, který generuje zjevné nespravedlností za hranicí ústavního předpokladu poměrného charakteru volebního systému do Poslanecké sněmovny i za hranicí ústavního principu rovnosti volebního práva.
Na což ostatně autor tohoto textu upozorňoval již vloni na jaře v této analýze:
Nejde ale zdaleka jen o současnou nepřijatelnou podobu mechanismu převodu voličských hlasů na poslanecké mandáty.
Pro celkový výsledek voleb do Poslanecké sněmovny – a pro následný povolební poměr sil v naší dolní parlamentní komoře – totiž nemusí být nejdůležitější celkový (nominální) počet hlasů odevzdaný jednotlivým kandidujícím subjektům, ale mnohem spíše to, jak silné (kolik mandátů získají) budou tyto subjekty v největších volebních krajích, kde se volby do Poslanecké sněmovny dle stávajícího volebního systému rozhodují.
Tedy zejména v Praze, ve Středočeském kraji, v Jihomoravském kraji a v Moravskoslezském kraji.
Rozptyl velikosti čtrnácti českých volebních krajů je i v evropském měřítku enormně rozsáhlý. V těch největších volebních krajích se přerozděluje 22-26 poslaneckých mandátů (a ke zisku jednoho křesla v Poslanecké sněmovně zde stačí získat okolo 3 procent hlasů) a v těch nejmenších pak pouze 4 až 6 mandátů, přičemž na zisk alespoň jednoho zde nemusí stačit ani 10 procent obdržených hlasů. Což se také pravidelně stává.
Pár příkladů z letošních voleb do Poslanecké sněmovny:
Hnutí STAN potřebovalo na zisk jednoho mandátu v Libereckém kraji cca 18 000 hlasů, zatímco Piráti museli na zisk jednoho mandátu v Jihomoravském kraji získat téměř cca 32 000 hlasů – tedy skoro dvojnásobek.
Hnutí ANO potřebovalo v celorepublikovém průměru na zisk jednoho mandátu 24 256 hlasů, koalice SPOLU 25 256 hlasů, Piráti 28 029 hlasů, hnutí STAN 28 705 hlasů, hnutí SPD 29 174 hlasů a Motoristé sobě 29 277. To už jsou také značné rozdíly.
A kolik hlasů potřebovaly na přidělení jednoho mandátu jednotlivé volební kraje? Plzeňský 25 248, Pardubický 25 943, Olomoucký 26 158, Vysočina 26 174, Zlínský 26 481, Královéhradecký 27 447, Jihomoravský 27 817, Praha 27 654, Moravskoslezský 28 475, Středočeský 29 000, Jihočeský 29 028, Ústecký 29 815, Karlovarský 33 859 a Liberecký 38 355. Zde už je diskriminace naprosto očividná – rozptyl je až 50 procent.
To je neakceptovatelné!
A podobně neudržitelná je i podoba konstituce Poslanecké sněmovny skrze specifickou „českou“ variantu poměrného volebního systému, která porušuje základní ústavní principy volebního práva.
Podoba nastavení tohoto systému je nejen neústavní, ale současně i deformuje proces transformace vůle voličů do podoby složení našeho klíčového zákonodárného sboru.
Toto nastavení je značně disproporční a popírá jeden ze základních principů demokratického volebního práva, kterým je rovnost váhy hlasů. Děje se tak kvůli již zmíněné a popsané asymetrické konstrukcí čtrnácti volebních krajů.
V důsledku toho mohou mj. subjekty, které celorepublikově dosáhnou identického počtu voličských hlasů obdržet i zásadně třeba dvojnásobně) odlišný počet poslaneckých mandátů.
Kromě debaty o dílčích úpravách volebního systému do Poslanecké sněmovny (změna počtu skrutinií, nahrazení metody volební kvóty metodou volebního dělitele) je tudíž nutné začít vážně hovořit i o vyrovnání velikosti volebních krajů a o obnovení rovnosti volebního práva na území celé republiky pro voliče i kandidáty.
Volební kraje musí být alespoň přibližně stejně velké, tzn. aby se v nich volil zhruba stejný počet poslanců. Ve všech krajích musí být obdobně vysoký práh pro zvolení - procento hlasů nutné ke zisku alespoň jednoho mandátu.
Toho se dá nejlépe docílit - aby byl zachován, resp. posílen poměrný charakter volebního systému - snížením počtu volebních krajů.
V radikálnější podobě na jeden volební obvod, kterým by bylo území celého státu. Tato varianta má vedle výhod (jednoduchost, přehlednost) i své nevýhody, např. tendenci k centralizaci politické soutěže, k potlačení regionálního prvku procesu ustavení Poslanecké sněmovny a k oslabení vazby poslanců na jednotlivé územní celky.
Anebo, v mírnější variantě, na 8 volebních obvodů odpovídajícím např. současným tzv. Regionům soudržnosti (NUTS II): Praha, Středočeský kraj, Jihozápad (Jihočeský kraj, Plzeňský kraj), Severozápad (Karlovarský kraj, Ústecký kraj), Severovýchod (Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj), Jihovýchod (Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj), Střední Morava (Olomoucký kraj, Zlínský kraj) a Moravskoslezský kraj
V každém z těchto 8 volebních krajů by bylo voleno v průměru 25 poslanců ke zisku mandátu by stačilo dosáhnout pěti procent platných odevzdaných hlasů.
Jistě lze diskutovat i o jiných alternativách budoucí podoby volebního systému do naší Poslanecké sněmovny. Ale ta současná je z mnoha důvodů škodlivá a neudržitelná.
