Drobná úvaha: musíme se bát „umělé inteligence“?

Předvídat budoucnost je vždy velmi ošidné. Nicméně je zcela jasné nebo alespoň vysoce pravděpodobné, že umělá inteligence, stroje a roboty ovládané umělou inteligencí způsobí rozsáhlé změny v průmyslu, službách, v zaměstnáních, ve společnosti i v životě lidí. Ale … jsou takové změny pro lidstvo něco nového, neznámého? Musíme se bát až propadat panice? Toto přece zažíváme po celou moderní historii lidstva.

Když v Holandsku začali používat větrné mlýny na pohon pil řezajících trámy na lodě, mnoho dělníků, kteří dělali ručně tuto velmi namáhavou práci, se cítilo a zjevně i bylo existenčně ohroženo. Textilní stroje braly práci masám lidí, kteří doma ručně tkali látky. Železnice v USA eliminovala nejen slavný Pony Express, ale také přinesla problémy části místním zemědělcům, když levnější produkce mohla být dovážena ze vzdálenějších oblastí. Automobily pomalu ale jistě braly práci kočím a celému odvětví koní a později také přebraly nemalou část výkonů železnice. Mezikontinentální letecká doprava postupně dělala zaoceánskou osobní lodní dopravu nezajímavou. Kde dnes uvidíte mnoho desítek písařů ručních a potom písařek na strojích, opisujících texty? Mistři obráběči se zlatýma rukama se jistě s nemalým despektem dívali na nástup NC a CNC obráběcích strojů. Očekávalo se, že již první objevivší se roboti zcela vytlačí lidskou sílu z tovární výroby. Počítače evidentně nahradili tisíce ručních počtářů všeho možného, od mezd, přes účetní až po technické a vědecké výpočty. Traktory, pluhy, secí stroje, kombajny měly vyhnat v potu pachtící se zemědělce z pole.

Jinak řečeno, kdyby vše probíhalo podle katastrofálních scénářů, už dávno jsou všichni bez práce. Společnost se tak mohla či měla změnit v nějakou formu totálně degenerovaných znuděných individuí nebo nastat apokalyptická anarchie či nějaké vyhnání do otrockých zemědělských komun ve stylu Rudých Khmerů.

K čemu ale došlo? Nastoupil většinou lidí asi neočekávaný systém zpětných vazeb nebo pozitivních efektů.

Ne vždy to byl bezbolestný proces, zvláště v počátcích průmyslové revoluce byly sociální následky těžké až tragické. Lze pozorovat, že čím je společnost technicky rozvinutější, tím je schopna tyto problémy lépe absorbovat.

Prvním z pozitivních efektů je, že dané stroje musí někdo navrhovat, vyrábět a udržovat. To způsobuje vznik nových pracovních příležitostí právě v těchto odvětvích. Používají-li se při výrobě těchto strojů a nástrojů jiné stroje a nástroje, i tyto musí někdo navrhnout, vyrobit a udržovat.

Existují však ještě další tři ještě silnější pozitivní efekty. Přesuňme se v myšlenkách do doby před existencí strojů a hromadné výroby.

1. Množství zboží

Pro obyčejně lidi představovaly předměty drahý a vzácný majetek, který chránili, pečlivě se o něj starali, opravovali, aby vydržel co nejdéle. Nejednou se věci dědily z generace na generaci. Prostá rodina nebo člověk měl takovou věc jednu, nebo nějaké velmi minimální množství, pokud vůbec. Dnes se tomu někteří zasmějí, ale třeba boty, kabát, košile, kalhoty hlavně sváteční, sekera (o té je i známá lidová písnička), pluh, kosa, truhlice na oblečení či obilí nebo později skříň a jiné věci byly vzácné, lidé na ně dlouho šetřili nebo si je zdlouhavě vyráběli. Bohatí lidé měli potřebných věcí pochopitelně více, ale tvořili velmi malé procento obyvatelstva. Suma sumárum stačilo pro uspokojení potřeb chudých i bohatých ročně vyrobit určité množství výrobků. Označme si to proměnnou X.

Dejme tomu, že toto množství X doposud vyrábělo 10 tisíc řemeslníků. Proto se dalo logicky předpokládat, že pokud pomocí strojů vyrobí stejné množství jen 1000 dělníků na strojích, 9 tisíc přijde o práci. Bohatí si už o moc více nepotřebují koupit a chudí na to nemají.

Co se ale zpožděním stalo? I když s nepříjemným zpožděním pro oněch 9 tisíc dělníků? Hromadná výroba pomohla zlevnit výrobky, staly se postupně dostupnější pro méně majetnější vrstvy, kterých bylo pochopitelně řádově více než bohatých, a tak dramaticky rostoucí poptávka vytvořila potřebu i možnost otevřít více továren, výrobních linek, výroben a vůbec rozšířit celý dodavatelský řetězec. Najednou nebylo potřeba jen 1000 dělníků pro X výrobků, ale třeba taky 10 tisíc lidí pro 10krát X výrobků.

Věřím, že mnoho lidí si tehdy asi ani ve snu nedokázalo představit, kolik věcí budou mít doma jejich pra-pra potomci, přestože v měřítku doby stále obyčejní nemajetní lidé. Nejen že budou mít hodně kusů, ale mohou si každý rok zase nakoupit další oblečení, boty … I onu sekeru že by mohli koupit jen tak, klidně i dvě nebo tři za půl roku bez toho, aby to jejich domácí finance nějak poznačilo.

2. Věci jen pro zámožné

Nejde jen o množství. Existovaly věci, které se vyráběly víceméně jen pro zámožně, pro „panstvo“, jak by se to řeklo lidově. Prostý člověk té doby mohl rovnou zapomenout nebo maximálně snít o tom, že by měl doma něco takového. Zkusme jen tak pro zajímavost vyjmenovat některé předměty z různých období. Bez ladu a skladu a bez záruky úplné správnosti.

Například slavnostní či plesové šaty a střevíčky, toaletní stolek se skleněným zrcadlem pro dámy, psací stůl s kalamářem (nepočítaje, pokud ho někdo dostal pro svou práci), čalouněná křesla, příbory, porcelánové jídelní soupravy, sklenice všech druhů, skleněná okna, knihovnu s knihami. Citlivější povahy prominou, i stolík s ozdobným porcelánovým nočníkem jaký vidíte na hradech a zámcích, nebyl v selských chalupách běžnou výbavou. V ještě dávnější minulosti například meč, o brnění ani nemluvě.

Když si někteří šlechtici nechali ve svých sídlech instalovat první splachovací záchody, koupelny s kachličkami, vanou, umývadlem a tekoucí vodu, nemyslím, že chudý lid očekával, že by to jejich potomci jednou mohli mít úplně běžně doma.

Právě hromadná výroba udělala i tyto výrobky dostupnější širším vrstvám a umožnila tak nakonec při jejich výrobě zaměstnat množství lidí. Obrazně řečeno, do jedné vesnice se místo dvou splachovacích záchodů pro panské sídlo mohly vyrobit stovky.

3. Úplně nové věci a služby

Technický pokrok přinesl další zajímavý jev. Objevily se nové věci, které dříve neexistovaly. Napřed zpravidla v malém množství a potom se opět hromadnou výrobou staly dostupné. Jen úplně heslovitě bez historického pořadí, každý zná dost příkladů. Gramofon, rádio, bicykl, motorka, automobil, telefon, pračka, televizor … Je potřeba pokračovat dále? Není.

Okolo mnohých z nich vznikl navíc fakticky celý nový průmysl či „ekosystém“, který jako vír pohlcoval další zdroje. Na základech rádiového přenosu zvuku vznikl obrovský průmysl rozhlasových stanic, zpravodajství, zábavných a hudebních programů, přímých sportovních přenosů, který v době největší slávy zaměstnával nepřeberné množství herců, hudebníků, skladatelů, producentů, reportérů, řečníků, administrativy i techniků.

Okolo gramofonu se rozmnožila nahrávací studia, výrobci desek i gramofonů, obchody s deskami. Turistika a sport najednou zpřístupněné čím dál tím větším masám zplodily kromě jiného gigantický business s turistickým a sportovním oblečením, potřebami, ubytováním a množstvím dalších služeb okolo.

Pro nás starší programátory, ruku na srdce. V čase sálových počítačů, které se často používaly pro věci naprosto vzdálené běžným lidem snad kromě počítání jejich výplat, si málokdo z nás představil při objevování se prvních osobních počítačů, jak gigantický průmysl se vyvine okolo počítačů. Že vzniknou „tuny“ software, jehož funkci a účel bychom tehdy nedokázali snad ani vymyslet. Jen samotné nástroje pro programování tvoří obrovský konglomerát softwaru. Jako například frameworky … mnoho frameworků, continous integration systémy, aplikace pro management životního cyklu projektů, sdílené repositáře, kontejnery atd. atd.

Všechny nově objevené věci a služby okolo potřebovaly a dodnes potřebují kvanta lidí.

Mnoho lidí si určitě řekne: „ale umělá inteligence je něco úplně jiného a opravdu už na rozdíl od existujících strojů nebude potřebovat člověka!“. Dobrá, připusťme to. Při konstruování katastrofických předpovědí musíme ale brát v potaz mnoho faktorů. Napřed ty technickoekonomické.

Zcela jistě nenastane situace, že se ihned najednou objeví miliardy levných robotů, kteří budou umět všechny práce od těch úplně nekvalifikovaných až po extrémně odborné. Nebo, že budou ihned schopni jakékoliv práce provádět v neznámém velmi složitém prostředí, přijímat kvalifikovaná rozhodnutí na základě daného stavu, dohodnout se s klientem o jeho potřebách, jak to chce udělat atd. To samé pro duševní práci. Nepochybuji, že se schopnosti více či méně univerzálních robotů budou postupně zlepšovat, ale přece jen to nějakou dobu potrvá.

Z hlediska ekonomického, jakkoliv je lidská práce dnes na rozdíl od minulosti drahá, roboti nebudou zadarmo, použití umělé inteligence „zadarmo“ je i dnes limitováno a za intenzivnější využití je potřeba platit. Při nahrazení člověka si majitel firmy bude muset spočítat, zda se mu robot místo živého člověka skutečně vyplatí, zvláště bude-li spektrum jeho využití přece jen omezeno.

Existují i další faktory, které při předpovědích musíme brát v úvahu.

Velmi často laici, někteří pisálci, reportéři nebo oduševnělí řečníci a blogeři vidí a chápou jen malou část určité pracovní činnosti. Postavit cihlový dům není jen tupě klást cihly přesně jednu na druhou. Vykachlíčkovat koupelnu neznamená jen nanášet lepidlo na kachličky a lepit je jednu vedle druhé. Dokonce ani pro dobré vymalování nestačí chytit štětec či váleček a matlat barvu na stěnu. Programovat není jen psaní kódu. O složitějších pracích jako jsou například rekonstrukce bytu, oprava poškozeného stroje ani nemluvě.

Při takových „projektech“ musíme často na základě stavu, který zprvu vidíme jen na povrchu udělat nějaké předběžné rozhodnutí co s tím, potom něco existujícího nebo poškozeného odstranit, přitom to nepřehnat, až potom podle skutečného stavu opět udělat rozhodnutí o dalším postupu, provádět různé netriviální úkony, zajistit si materiál, připravit jej a nejednou přijímat obtížné kompromisy.

Chci tím říct, že dejme tomu dostatečně inteligentní a zručný robot nebude nikdy užitečný při rekonstrukci koupelny? To netvrdím, naopak. Může nosit všechny ty desítky i stovky kilogramů materiálů z koupeny po schodech do kontejneru na odpad a nový materiál zase pěkně po schodech do koupelny. Může na určené ploše odstranit starý obklad a pochopí-li rovnou pokyn: „Poslouchej Robi, tady to pěkně vysekej“ a potom „víš co, ještě tam dva centimetry uber“, bude to úplně fajn. Může řezat kachličky a udělá to určitě velmi přesně. Když už to někdo vymyslí nebo se rozhodne jak, může mistr ještě sofistikovanějšího robota nechat velkou část kachliček položit: „Na tuhle stěnu dáš tyto zelené a pátá řada shora bude fialová, jasné?“. „Jasné, šéfe“.

Abychom nesklouzli k úletům ze špatných sci-fi filmů, kde humanoidní robot funguje jako pilot letounu nebo řidič, třeba bude jednou technologie tak daleko, že se kachličky nebudou dělat v továrně a potom lepit na stěnu, ale nějaká 3d tiskárna pěkně pojede okolo stěny a vytiskne keramickou, plazmou vytvrdnutou vrstvu přímo na stěnu se všemi potřebnými podkladovými vrstvami… a humanoidní robot donese a tuto tiskárnu i materiál na místo. Proč by dělal drahý a komplexní humanoidní robot takovou práci, co dokáže „hloupá“ tiskárna s pár kamerami, lasery a dalšími čidly, že? Například.

Shrnuto. Než začneme šířit paniku o tom, jak nějaké povolání nahradí robot nebo AI, musíme pochopit, co všechno daná práce zahrnuje a kde může najít uplatnění robot či umělá inteligence různé úrovně. Kde se vyplatí za svou pořizovací a provozní cenu.

Také po nasazení umělé inteligence a inteligentních robotů se objeví výše uvedené pozitivní efekty. Dokonce mohou být dnes ještě silnější. Protože paradoxně, když už máme mnoho desetiletí všechny stroje a počítače, máme všechno hotovo, nablýskáno, už není co dělat? Kdepak. Zdaleka ne. Ve spoustě odvětví jsme někde na hraně únosnosti, co se týče „lidských zdrojů“, často pod ní. Lepí se to, jak se dá. Pár příkladů.

Kromě některých velmi bohatých zemí je akutní nedostatek zdravotnického personálu, hlavně sester. Jedna přetížená sestra má tak na starosti tolik pacientů, že kvalita péče trpí, markantní je to hlavně v nočních směnách a přes víkendy. Opatrovatelství na tom je možná ještě hůře a v mnoha rodinách musí práceschopný člověk zůstat doma, aby mohl pečovat o nemocného příbuzného. Jak moc by se hodil inteligentní robot, který by udělal alespoň některé rutinní a také fyzicky těžké úkony. Jak moc by se hodila inteligence, která by si s nemocnými osamělými lidmi doma i v zařízeních povídala, pomáhala jim, byla k dispozici 24 hodin denně, dokázala přivolat včas pomoc. Nenahradila by člověka, ale značně pomohla oběma stranám.

Mnoho drahých lékařských přístrojů funguje 8 hodin denně (v lepším případě), protože samozřejmě i soukromý odborný lékař má své limity. Hříšná myšlenka. Kdyby třeba takový ultrazvuk dokázal udělat robot a vyhodnotit umělá inteligence dejme tomu na 90 % tak dobře jako špičkový odborník s tím, že by jakkoliv nejasné případy byly poslány k živému lékaři a toto robotické pracoviště fungovalo téměř 24/7, neobřemenilo by to přetížené ambulance? Nevyužilo by mnoho tvrdě pracujících tuto možnost nechat si něco přinejmenším zkontrolovat mimo pracovní dobu, kdy nemusí mít absenci v práci nebo dovolenou? Já určitě ano.

Je dostatek bytových a rodinných domů, nemocnic, škol atd. zralých na rekonstrukce. Stav silnic, železnic, mostů a dalších dopravních je často katastrofální a v mnoha případech i kdyby byly peníze, není kapacita firem to v dohledné době všechno opravit. Je problém sehnat někoho na menší opravy zvláště střech, nestíhají plynaři, instalatéři, stolaři, zákazníci čekají často mnoho měsíců ne-li déle.

Velká část software je často letitá a v hrozném stavu, potřebovala by kompletně přepsat nanovo. Už napsaný SW potřebuje konstantní „údržbu“, tj. aktualizace jak bezpečnostní, tak technické, přidávání nových funkci a další úpravy. Chybí řidiči autobusů a asi nejen autobusů, strojvůdci lokomotiv, dobří kuchaři jsou poměrně nedostatkoví a mnoho dalších.

Tak můžeme jít přes asi všechna odvětví a uvidíme, že by se nějaký ten multiplikátor pracovní síly zatraceně hodil. Zjednodušeně řečeno, místo jednoho týmu či firmičky s 5 lidmi bude možné vytvořit 5 týmů s jedním člověkem a 4 roboty.

Jak jsme ukázali výše je pravděpodobné, že tyto smíšené člověko-robotické týmy nebudou mít méně práce. Navíc, pokud by robot měl být v konečném důsledku levnější, než lidský zaměstnanec – což je vlastně cílem – tak se otevře prostor pro zlevnění poskytovaných služeb a tyto služby si bude moci dovolit více zákazníků častěji, co zase akceleruje poptávku.

Lze předpokládat, že i v budoucnu budou vznikat zcela nové produkty a služby. Věci, které si dnes třeba nedokážeme ani představit. Tak jako si před 200 lety nedokázali představit, že bude nějaké tepelné čerpadlo, klimatizace, mraznička, televize…. Kdyby zůstaly existující způsoby výroby, nedá se očekávat, že bude dostatek pracovních sil.

Zkusme dnes postavit k těm už existujícím množství velkých továren a vývojových center na výrobu něčeho zcela nového s potřebou dalších tisíců zaměstnanců různé technické kvalifikace. Představme si, že bychom k výškovým stavbám a větrným elektrárnám chtěli v krátké době pro nějaký dnes neznámý účel postavit desetitisíce stožárů vysokých 200 a více metrů s nějakým zařízením. Nebo rozběhnout masivní výstavbu na oběžné dráze země či měsíci a planetách. Znásobit práce na mořích a mořských dnech. Nepochybně bude potřeba uvést do chodu další stovky center pro seniory. Kde vezmeme lidi?

Právě pokročilá robotizace a umělá inteligence může být to, co tyto nové projekty umožní, jednak přímým zapojením se a sekundárně uvolněním lidí z jiných profesí.

---

Platí to ale i pro osobní a „malé“ projekty. Tak jako některá dnes existující zařízení umožnila lidem dělat věci, dříve vyhrazená jen profesionálům nebo lidem s určitými danostmi, tak podobně posunou vývoj i umělá inteligence a roboti. Například fotoaparát umožnil zachytit obraz i člověku, který ani trochu neuměl malovat. Pozdější evoluce přiblížily fotografování ještě širším masám neprofesionálů a dnešní spojení digitálních fotoaparátů s nahráváním videa, počítačem, tiskárnami a software umožňují i relativním amatérům publikovat, produkovat videa, filmy, dokumenty i zpravodajství, vytvářet grafické produkty a další. Sice ne v takové kvalitě jako profesionálové s podstatně dražším vybavením a k jejich malé radosti, ale použitelné a často i vydělávající peníze.

Profesionály často opovrhované hobby nářadí a dostupnost obrovské škály materiálů, polotovarů a dalších umožnily mnoha běžným lidem udělat si spoustu věcí v domě, bytě i zahradě v jim postačující kvalitě, nebo dokonce poskytovat některé služby více či méně oficiálně. Na mnoho uvedených prací by hlavně dnes těžko sháněli řemeslníky za příznivou cenu v dostupném čase a některé práce by tak vůbec nebyly vykonány.

Inteligentní roboti a pokročilá AI mohou možnosti „obyčejného člověka amatéra“ posunout ještě dále a umožní mu dělat věci / projekty, na které by normálně neměl čas, peníze ani schopnosti.

Dejme tomu, že nějaký amatérský vynálezce/kutil bude potřebovat pro svůj stroj udělat převodovku, bude mít jasné představy o parametrech, vstupních a výstupních otáčkách, kroutícím momentu, omezeních pro hmotnost a velikost atd. Jako na potvoru s potřebnými parametry nebude žádná taková na trhu. Není-li člověk není konstruktér, resp. převodovky nikdy nenavrhoval a asi nebude mít peníze nechal si ji navrhnout profesionální konstrukční kanceláři, strávil by tím zatraceně hodně času, který potřebuje na svůj vynález, ne se piplat s nějakou převodovkou. Trvalo by dlouho, než by se prohrabal veškerou literaturou, výpočty, pracoval s nějakým CAD programem, aby dostal převodovku, která bude fungovat, vydrží patřičné zatížení, nebude na druhé straně ani zbytečně předimenzovaná a využije pokud možno vhodné existující součástky jako ozubená kola, ložiska, těsnění atd.

Pokud bude moci zadat konstrukční práce nějaké konstrukční umělé inteligenci, za předpokladu, že tato „pochopí“ co má udělat, možná tak překoná překážku, která by odsunula jeho projekt na dalekou budoucnost, nebo rovnou do říše těžko uskutečnitelných snů.

Nebo někdo nepříliš znalý zahradnictví přijde k pozemku, kde se rozhodne pěstovat ovocné stromy, sám nepříliš schopen stromy kvalifikovaně udržovat a při své běžné práci na to ani nemusí mít čas. Zahradnická firma bude pro něj drahá, a tak si svůj sen bude moci splnit jen díky zahradnímu robotu.

Mnoho lidí má v hlavě zajímavé softwarové projekty, ale buď sami neumí programovat nebo umí, ale při práci na to nemají čas. Já sám mám v hlavě několik věcí, které bych rád dal nějaké té AI s radostí naprogramovat, protože po celodenní práci programátora na to opravdu už nemám energii.

Příkladů osobních malých „projektů“, na které dnes nemáme čas, můžeme najít nespočet.

Jako skupina nejvíce ohrožena nástupem AI a roboty se často označují nekvalifikovaní lidé, kteří mají být nahrazeni šmahem robotí ruky jako s prominutím „obtížný hmyz“. Když se na to podíváme obšírněji, zjistíme, že to ale vůbec není tak jisté.

On i ten nekvalifikovaný a dejme tomu podprůměrně inteligentní nebo zručný člověk je stále člověkem. Člověkem s neskutečně rozmanitými schopnostmi, dokáže dělat nejrůznější činnosti často jen s jednoduchým nebo žádným vysvětlením nebo na základě vlastní úvahy.

Vraťme se například k výše uvedené rekonstrukci koupelny. Jeden velmi sofistikovaný robot bude upravovat stěnu, řezat a přesně lepit kachličky, vše podle pokynů kvalifikovaného mistra nebo majitele firmy. Ten bude dohadovat se zákazníkem podobu koupelny, materiály atd., přijímat rozhodnutí, pokud se objeví nečekané problémy, co je při rekonstrukcích poměrně běžné. Můžeme doplnit ještě jednoho hloupějšího silnějšího robota, který bude nosit stovky kilogramů materiálu nahoru a další stovky kilogramů sutiny dolů.

Kde se nám ztratil nekvalifikovaný pomocník? Nebude k ničemu? Kdepak. Určitě se stále bude hodit. Sofistikovaný robot, který má hlavně dělat obkládačské práce a silný robot - nosič mohou mít problém při velmi variabilních činnostech jako je opatrná demontáž starého vybavení a armatur, elektriky. Majitel nenechá silného a drahého robota-nosiče stát půl dne bez práce, aby v nějaký čas odnesl či přinesl pár kilo věcí, které se demontují později, ale vezme ho na další zakázku. Na tu odjede i sám a může tam nechat lidského pomocníka, aby dal pozor, operativně něco donesl a odnesl, reportoval a telefonicky konzultoval s majitelem případný problém, který se objeví při odstraňování něčeho starého, udělal drobná rozhodnutí. Stavebního robota taky nepošlete autem do obchodu pro chybějící materiál ani k majiteli domů pro zapomenutou svačinu. Robot nemusí být schopen například namontovat závěsnou toaletu nebo budou potřeba ještě dvě další ruce, kvůli čemu si majitel nebude kupovat nebo pronajímat dalšího robota i za předpokladu, že by dokázali efektivně spolupracovat. Tak pomocník nastaví robota, kde má držet a on může například vrtat nebo zašroubovat matice.

Tento „nekvalifikovaný“ pomocník může dělat mnoho činnosti, na které není primárně zaměstnán. Trochu s nadhledem. Malý pes staré matky majitele domu, kde děláme rekonstrukci, se zlekl robota a spadl do nějaké díry. Pomocník ho vytáhne, a ještě potom podá staré paní něco z poličky, kam nedosáhne a donese si k tomu z jiného pokoje schůdky. Potom zaběhne do vedlejšího domu změřit umývadlo, které budou měnit příští týden a vezme zálohu na materiál. Na to vše nepotřebuje žádné velké vysvětlování, ba dokonce v mnoha ohledech může projevit vlastní iniciativu.

Nepochybně bude mnoho nekvalifikovaných profesí ohroženo. Na druhé straně může místo jednoho týmu s třemi „nekvalifikovanými“ pracovníky, kteří budou dělat v daný čas jednu zakázku, mohou vzniknout 3 smíšené týmy se dvěma roboty a lidským pomocníkem, kteří budou dělat najednou 3 zakázky rychleji a efektivněji.

Aby to bylo zajímavější, „nekvalifikovaný“ člověk bude schopen poskytovat kvalifikovanou službu, protože tu složitou část zajistí daleko schopnější a více specializovaný robot. Tento prostředník či „kšeftař“ tak bude vlastně v komunistické terminologii „vykořisťovat“ nešťastného robota a brát peníze. No a samozřejmě poskytovat nějakou tu logistiku. Věřím, že šikovným řemeslníkům z této představy naskakují osýpky, ale je to podobná realita jako když si někdo udělá fotku zátiší s dítětem sám, místo aby šel k fotografovi. Nová doba. „Nová doba“, která trvá už několik století, máme-li být přesní.

Upřímně řečeno, jistě jste už zažili řemeslníka, či dokonce doktora, nebo člověka poskytující jinou službu takovým způsobem, že byste i ocenili, kdyby měl s sebou robota, který by to udělal za něj ve standardní kvalitě. Ruku na srdce, ani nikdo z nás není vždy ve formě nebo nejlepší pracovní náladě…

Tak jako stroje přinesly společenské změny, tak je přinese i umělá inteligence. Lidé se budou muset adaptovat. Společnost se bude muset adaptovat. Tak, jak se adaptovali na parní stoje, tkalcovské stavy, vlaky, automobily, obráběcí stroje, elektroniku, internet.

Adaptace nebude snadná a ani bezbolestná, ale rozhodně je možná a reálná. Tato adaptace bude nutná na všech „stranách barikády“. Pracovníci se budou muset naučit používat AI a inteligentní roboty. Mnozí budou muset bohužel nebo bohudík změnit zaměstnání. Budou se muset naučit zaujmout jiné místo v pracovním procesu, kde nějakou část práce nebudou dělat oni. Ať už bude asistovat robot člověku, nebo naopak člověk robotům. (Tak jako i dnes někteří operátoři výroby podávají materiál do strojů, který dělá tu složitější činnost.)

Na druhé straně, zákazníci se budou muset naučit akceptovat služby poskytované AI a roboty, pokud nebudou ochotni zaplatit nebo i déle počkat na „lidského“ poskytovatele. Věřím, že nejeden člověk se raději nechá ostříhat kadeřnicí nebo holičem, právě kvůli lidskému kontaktu přirozené interakci i za cenu toho, že zaplatí podstatně více. Jiní lidé zase raději ušetří při ostříhání robotem a budou akceptovat mechaničtější odlidštěný charakter posezení u holiče.

Adaptovat se bude muset i legislativa, normy, předpisy různého druhu včetně bezpečnostních. Přijde spousta problémů i nových příležitostí, které si dnes nedokážeme naplno představit, tak je těžko o nich psát.

Ke všeobecnému překvapení se mohou velmi rychle ukázat limity těchto technologií, může zapůsobit ekonomická realita, a nakonec bude místo AI a inteligentních robotů omezenější, než si myslíme nebo způsob jejich použití bude nakonec trochu jiný, než dnes vidíme ve své fantazii. Tak jako dnes nelétáme nadzvukovými letouny, i když je to technicky možné, nejsou skoro nijak rozšířeny létající automobily, stále máme v mnoha továrnách dostatek manuálně pracujících lidí, ne všude dokážeme dělat výkopové práce pomocí bagru, nelétáme na výlet na Měsíc ani na Mars, a i na oběžnou dráhu se dostane jen hrstka, a tak můžeme pokračovat ve výčtu neuskutečněných snů, které se zdály na dosah. A naopak věcí, které se objevily poměrně nečekaně.

Je čas na závěrečné věty. Určité obavy jsou na místě. Problémy asi nastanou, jak velké, jen tušíme. Mohou nastat sociální i společenské otřesy. Nicméně se dá věřit tomu, že v dlouhodobější perspektivě se bát nemusíme, protože tak jak to v posledních staletích udělaly stroje, tak nám umělá inteligence jakoby „odemkne“ nové možnosti, kde si najdeme své místo a možná zase nebude nakonec dost lidí na všechno.

Hlavně nesmíme ignorovat existenci nových technologií a musíme se s nimi včas naučit pracovat. Použijme toto zjednodušené přirovnání. Ani geniální stolař, který pracuje jen s ruční pilkou, ručním hoblíkem, nebozezem, dlátem, nebude schopen při výrobě nábytku konkurovat méně šikovnému stolaři, který bude mít k dispozici hoblovací a protahovací stroje, stolní a ruční elektrické pily, vrtačky i další nářadí.