Článek
V poslední době se na nejrůznějších platformách omílá, že je Polsko výborný tip na dovolenou a nákupy. Tvrdí se, že významně ušetříte, zhlédnete krásné pobřeží Baltu, navštívíte úchvatné národní parky, odpočinete si u Mazurských jezer, navštívíte vzkvétající historická města a prohlédnete si udržované památky. Pokusím se tuto zemi stručně charakterizovat ze subjektivního pohledu poučeného turisty.
Poprvé jsme se do Polska vydali v roce 1993, na doporučení alergologa, který nám pro našeho malého synka s poruchou imunity a nezvládnutelnými kožními problémy doporučil, namísto protežovaného Mrtvého moře, polské pobřeží Baltu, kde se snoubí léčivý vliv mořského vzduchu a borových lesů. Měl pravdu, náš syn se zázračně zotavoval a po několika delších pobytech u polského moře nemoc ustoupila. Od té doby jezdím do Polska s rodinou, kamarády i sám, a dá se říci, že jsem si Polsko oblíbil.
Polsko je velká země s mnoha krásnými, ale i nezajímavými či docela ošklivými místy. V bojích druhé světové války bylo značně zdevastované, takže opravdu autentických památek tam najdete poskrovnu. Historická centra významných měst byla po válce obnovena v téměř původní podobě (Varšava, Gdaňsk), ale přes všechnu snahu to jsou pořád jenom kopie. Původní zástavba většiny válkou zničených měst byla nahrazena moderními, často panelovými budovami, v lepším případě se zachováním původního urbanistického založení, jako například, nedaleko moře ležící, Elbląg (čti Elblong). Z mála autenticky zachovaných měst stojí za návštěvu, mimo jiné, Krakov, Toruň, Sandoměř (Sandomierz) či výtvarnému umění zasvěcené městečko Kazimierz Dolny (mezi Krakovem a Varšavou).
Pro nás, suchozemce, je však největším lákadlem moře. Doprava k němu je, od vzniku přímého vlakového spojení Praha – Gdyně celkem snadná. Prakticky za dobu jedné pracovní směny jste tam. Pokud ovšem nastane ten neobvyklý jev, kdy vlak jede na čas. Myslím však, že by to šlo i rychleji, kdyby spoj, s honosným názvem Baltic Express, nestavěl takřka na každé mezi. Vždyť průměrná vzdálenost mezi zastávkami je 37 km! Skoro to vypadá, že tento způsob dopravy není určen pro dovolenkáře, ale spíš pro ty, co dojíždějí do práce nebo těsně za hranice na nákupy. Chápu hraniční Lichkov a Mezilesí (Międzylesie), ale koho při cestě k moři zajímá prohlídka nádraží v Jablonném nad Orlicí nebo Kladské Bystřici (Bystrzyca Kłodzka) z okna vlaku? Další nevýhodou vlaku je cena jízdenky, která může být až 2000,- Kč. Už ve dvou to máte v autě zhruba za stejno, a čtyřčlenná rodina ušetří i když se započítá amortizace. Vlak vás také zaveze jenom do oblasti Trojměstí (Gdyně, Gdaňsk, Sopoty). Můžete také letět, ale moc si nepomůžete. Cena vyšší, a kromě Gdaňsku, je letiště ještě ve Štětíně. A to zmiňované auto? V Polsku to jde, ale dostat se přes hranice, zejména hraničním přechodem Královec/Lubawka je takřka očistec.
Polské pobřeží Baltu je dlouhé 770 km, z čehož využitelných pro rekreaci je skoro 500 km. Pokud nejste plážoví povaleči, ale chcete u moře navštívit více zajímavých míst, musíte použít vlastní dopravu, neboť ta veřejná je kolem moře je pomalá, nepohodlná nebo žádná. S tím souvisí i značné potíže s parkováním. Většinou je možné parkovat jenom na placených parkovištích, jejichž ceny nejsou nijak přívětivé.
Řekněme si však upřímně: Balt je studený! Ten Polský sice ne tak, jako třeba na Rujáně, neboť do zálivů, Pomořanského a Gdaňského, které tvoří polské pobřeží, nepronikají mořské proudy, takže se klidnější voda může během léta více prohřát. Přesto dosahuje teplota vody v nejteplejší oblasti, kterou je Gdaňský záliv, nejvýše 24 °C, a to až na konci srpna a začátkem září, kdy však už není stálé počasí. To je pro Čechy, zhýčkané Středozemním mořem, přeci jenom trochu málo. Polské pláže jsou písčité, s pozvolným klesáním, což je dobré pro (otužilé) děti. V některých místech jdete třeba i sto metrů do moře a vodu máte do půli stehen. Zapomenout můžete na potápění, protože než dojdete na hloubku, bolí Vás nohy. Kromě toho vypadá mořské dno stejně jako pláže. Je na něm jenom nudný písek. Co se týče čistoty vody, tak Balt je obecně považovaný za nepříliš čistý. Avšak díky, již zmíněnému zanedbatelnému proudění, není k polskému pobřeží zanášen „hnus“ z volného moře, takže voda je zde překvapivě čistá. Vyskytující se nepořádek a odpadky jdou vesměs na vrub návštěvníků pláží.
Poláci se zdají být hypochondry a parádníky (platí pro ženy i muže). Hustota lékáren, holičství, optik a prodejen zdravotnických pomůcek je nebývalá. Zato příliš neumějí restaurace, jaké běžně známe u nás. Najdete je prakticky jenom ve větších městech, jsou většinou drahé a zavírají, nepochopitelně, už v pozdním odpoledni. Mizí podniky s tradiční polskou kuchyní, stejně jako u nás s českou, a nahrazují je různé „hamburgrárny“ pizzerie a „kebabárny“. Namísto restaurací, jsou Poláci mistry nejrůznějších stánků a bister s venkovním sezením, bez obsluhy, ale s dobrou kuchyní. Zvláštností je, že personál těchto stánků nepřijímá spropitné. Místo toho je na viditelném místě improvizovaná kasička s nápisem „Na piwko“ či podobným, kam se vhazuje spropitné ve Vámi zvolené výši. Co se týče ubytování, tak to je vesměs cenově na nižší, ale kvalitou na vyšší úrovni než u nás. Na druhou stranu ho však, mimo provařená turistická centra, jen tak neseženete. Co je však otevřené do pozdních hodin, to jsou květinářství, solária a také prodejny potravin, ať už soukromé nebo jako součást řetězců malých obchůdků. Zakoupenou bagetu, limonádu nebo slaboučké preso si můžete vychutnat na schodech, v lepším případě na lavičce před krámem, ve společnosti místních „močálů“. Ti jsou sice někdy zábavní, ale jenom malou chvilku. Slušný výběr kvalitních jídel, který však využijete jenom při cestě do a z Polska, je na čerpacích stanicích u dálnic a rychlostních silnic.
S obchody, službami a hospodami souvisí i ceny. Nevím, kam chodí novináři na zprávy o laciných polských potravinách. Laciné je možná některé zboží v síti Beruška (Biedronka), ale to platí snad jen těsně za našimi hranicemi. V ostatních „velekrámech“ (Dino, Netto apod.) a ve vnitrozemí to tak slavné není. Chcete-li opravdu kvalitní a neošizené potraviny, musíte, stejně jako u nás, nakupovat v malých krámech a od výrobců. Pak si ovšem, stejně jako u nás, připlatíte. Co se týče cen v restauracích, to je většinou pěkná „pálka“. Nebyl bych Čechem, kdybych se nezmínil o polském pivu. Je silnější, běžně odpovídá asi našemu čtrnáctistupňovému, a zdá se mi, že má více bublinek. Nejsilnější je „Dubové silné“ (Dębowe mocne), které jsem však viděl jenom láhvové. Cena 12 zlotých (asi 75,- Kč) za půllitr čepovaného patří k těm nižším. Běžně stojí v přepočtu na koruny 95 až 105 a více. Nejrozšířenějšími značkami jsou Żywiec, Tyskie a Warka. Z našich piv tam prodávají zejména licenčně vyráběného Kozla.
A Poláci jako lidé? Doby, kdy pro ně setkání s Čechem bylo radostnou událostí už minuly. Od té doby, co se v Polsku pomnožil průměrný český turista, jejich nadšení poněkud ochladlo. Poláci nejsou tím, co si o nich většina našinců myslí. Tedy podvodníky, zloději, opilci, v lepším případě námezdními dělníky v našich montovnách. Samozřejmě, jsou i tací, ale je jich menšina, která se navíc soustřeďuje spíše v příhraničí. Ve své většině jsou hrdým národem, který se nevzdává a nenechá si nic líbit. Jsou korektní, slušní, přátelští, ale na přezíravost a pohrdavé chování dokáží účinně reagovat. Naopak, ke slušným lidem jsou až nadstandardně vstřícní a pozorní. Takové potkáte zejména ve vnitrozemí.
Závěrem lze konstatovat, že cesta do Polska rozhodně není návštěvou zaostalé země plné prosťáčků.
