Nekonečný příběh, film našeho dětství

Když v roce 1979 vyšla kniha Nekonečný příběh, její autor Michael Ende netušil, jaký rozruch nastane. V dobách kdy Internet ještě neexistoval, vznikl takový rozruch, který se dá srovnat jedině se sérií knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi.

Když v roce 1979 vyšla kniha Nekonečný příběh, její autor Michael Ende netušil, jaký rozruch nastane. V dobách kdy Internet ještě neexistoval, vznikl takový rozruch, který se dá srovnat jedině se sérií knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi.

Film na sebe nenechal dlouho čekat. Michael Ende zpočátku spolupracoval se scénáristy, v průběhu natáčení se ale od projektu distancoval. A dokonce přes svého právníka docílil toho, že v titulcích nesmí být jeho jméno. V jednom z rozhovorů říká, že Slonovinová věž, kde bydlí vládkyně Fantazie, vypadá jako televizní vysílač se třemi směrovými anténami.

Inu, fantazii máme každý jinou a natáčet film o lidské fantazii je vždycky problém.

Ale pojďme to vzít od začátku. Představitel Atreje se jmenuje Noah Hathaway, a jeho dědeček byl nefalšovaný Mohykán. Ve filmech vystupoval už od malička. A víte vy vůbec, že v Nekonečném příběhu ho česky mluví pravnuk Krále komiků - Vlasty Buriana?

Na natáčení Nekonečného příběhu přiletěl už v lednu 1983, několik měsíců před natáčením. Učil se totiž jezdit na koni. A tady se to stalo. Při jedné z lekcí se kůň polekal, a nečekaně s ním přeskočil plot. Noah samozřejmě spadl. To by nebylo to nejhorší, ale kůň na něj ještě upadl. Ne, to ještě nebyl Artax, to byl nějaký jiný kůň, používaný pro výcvik mladých jezdců.

Dva zlomené bederní obratle, dvě operace zad, a dva měsíce v nemocnici. Naštěstí byla mícha jen trochu pohmožděná a ne přerušená. Ochrnul, ale po několika týdnech se zase mohl hýbat a nezanechalo to naštěstí následky. To se stalo v půlce ledna.

Leden, únor, z nemocnice se vrátil až těsně před začátkem natáčení. To začalo 14. března 1983. Naštěstí, natáčení začínalo v Kanadě, ve Vancouveru, záběry v reálném světě. A tam Atrej není. Takže ta jeho operovaná záda dostala ještě trošku klidu.

Po návratu do Mnichova se točily ty nádherné záběry, kde Atrej a později i Bastian létají na drakovi Falkovi. Takže většinou ještě seděl. Pro fanoušky televizní techniky to asi nebude žádné překvapení, říká se tomu klíčování, nebo chroma key.

Herec na modelu draka se postaví před modrou plochu a speciálním zařízením v režii se místo toho modrého přepne obraz leteckého záběru. V televizi je to běžný trik, například v předpovědi počasí se za moderátorku vloží mapa, nebo obraz hradu. Jenom nesmí mít člověk na sobě nic modrého.

Jenže pak přišlo pravé peklo. A to doslova. Červen 1983. V Mnichově i v celé Evropě byla největší horka za posledních 200 let. U nás se tou dobou zrovna točil oscarový film Amadeus a po Praze jezdili komparzisté v historických kostýmech. I v tramvajích a v metru. Pamatuju si, jak jsem jako kluk „asistoval“ při natáčení pohřebního průvodu na Vyšehradě. Bylo to asi měsíc před koncem školního roku.

V Mnichově, v největší hale filmových ateliérů postavili obří močál. Bahno sice bylo čisté, nebylo posbírané po ulicích, ale voda, vedro a komáři byli zaručeně praví. Během několika dní se tam nastěhovali snad všichni komáři z celého Mnichova. Přesto, že ještě nezačaly prázdniny, v hale bylo k padesáti stupňům.

A teď pozor, vážení. V těhle podmínkách Noah točil celé dva měsíce. Dva měsíce v bažině. Jedenáctiletý kluk, nedlouho po zlomenině páteře, každý den několik hodin v blátě, vodě a horku. Po pás. Z toho celé tři týdny bylo natáčení smrti Artaxe. Každý záběr, jak se postupně propadává se točil znovu a znovu. Několikrát.

Artax byla ve skutečnosti holka a jmenovala se Frosty. Nevíme přesně, kdy se narodila, ale ve filmu jí bylo nejméně 7 let. Byla Arabian Welsh Cob, tedy kříženec velšského poníka a arabského koně. Velmi trpělivá a hodná. Přesto, že měl Noah negativní zkušenosti s koněm při výcviku, s Frosty se rychle spřátelil. Frosty byla samozřejmě trénovaná, aby nepanikařila, když jí budou ponořovat do bahna. Zhruba tak dlouho, jako začal Noahův výcvik, tedy 6-7 měsíců. Jenže instinkt, který se vyvíjel miliony let, za půl roku neoblafneš. Frosty se stále bála, jakmile jí ponořili víc než po břicho.

Pro Noaha to bylo psychicky velmi náročné. S Frosty strávil několik týdnů. Prostě se nemohl jen tak dívat, jak se bojí. Znovu a znovu. Vždycky, když jí ponořili hodně, rozbrečel se doopravdy. A jednou se neudržel, a řekl produkčnímu, že jestli se Frosty něco stane, tak on s natáčením končí. Stejně, jako náš Tomáš Holý, když se dozvěděl, že filmaři chtějí zastřelit jelena. Samozřejmě, že koně nikdy nepotopili úplně. Vždy jí koukala hlava nad vodou. A měla svůj vlastní tým několika lidí, který se o ní staral. Vždy po vytažení z bláta jí osprchovali dočista, usušili a učesali.

Noah vzpomínal, že propadání Frosty do umělého močálu řídil režisér Wolfgang Petrsen osobně. Vedle něj, na skládací filmové židli seděl produkční filmu. A ten byl milovník koní. Vždycky, když z Frosty koukala nad vodou jen hlava, tak syčel na Wolfganga, ať už přestane.

Noaha to trápilo a chtěl zůstat v její blízkosti co nejdéle, aby zmírnil její strach. Ale jednou se mu zasekla noha za okraj toho podvodního hydraulického výtahu. Protože jedenáctiletý kluk je menší než kůň s nataženým krkem, zmizel na moment pod vodou. Ne na dlouho. Technik samozřejmě plošinu hned zastavil a režisér s kameramanem tam pro něj skočili. Ještě k tomu na chvíli omdlel, zřejmě kvůli mlze, která se drží u země (vody) a obsahovala oxid uhličitý. Stejně jako psi ve známé Psí jeskyni v Itálii.

V nemocnici v Mnichově byli prý velmi překvapení, když tam zastavilo auto a z něj vystoupil člověk s malým Indiánem, totálně zakydaným od bláta. V té době už byl samozřejmě zase při vědomí. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak to vypadalo. Bez kyslíku byl naštěstí jen na malou chvilku a zranění nohy byl jen drobný výron v kotníku. Za pár dní byl v pořádku.

Srpen 1983 Pokračujeme dalšími studiovými záběry v rozpálených filmových ateliérech. Tady si všimněte si, jak rychle Atrej dýchá, když stojí mezi sfingami věštírny, nebo u kouzelného zrcadla. To je důsledek velkého horka. Tyhle záběry jsou točené v téhle době. Taky záběry ve Slonovinové věži.

Září 1983. Exteriéry ve Španělsku. Jízda na koni, záběry na pláži. Tam kde je Atrejovi vidět do tváře jede on. Tam kde ne, jede za něj dubl. Tady měli ještě jednoho koně, dá se snadno rozeznat, má tmavou hřívu a ocas.

Říjen 1983 Trikové záběry. A další úraz. Když bojuje s vlkodakem Gmorkem, tak zvíře ovládané na dálku pomocí servomotorků udělá nečekaný pohyb a Noah málem přijde o oko. V nemocnici říkali, že to bylo těsně vedle. Tady si Noah docela užil kaskadérských záběrů.

Vzpomeňte si například záběr, kde Atrej visí šikmo ze stromu, jak ho přitahuje Nicota. A pak detail, ve kterém ho Falko na poslední chvíli zachrání.

Když točíte takovýhle záběr v celkovém pohledu, můžete použít kaskadéra. Když ale točíte detail, jak Falko sundavá Atreje ze stromu, tak musel nastoupit opravdu Noah. Samozřejmě, že dole můžou být například pytle s molitanem, které ztlumí pád. Ostatně, i pád Jana Tleskače z kostelní věže v barevné verzi Záhady hlavolamu se točil s živým dětským hercem. Dole byla veliká hromada papírových krabic, která ho bezpečně zabrzdila.

Natáčení končí 1. listopadu 1983. Pár dní před Noahovými dvanáctými narozeninami. Potom už ho čekají jen postsynchrony a premiéra. Nebo ne?

Majitel byl tak dojatý jejich přátelstvím, že Frosty na konci natáčení Noahovi daroval. Spolu se sedlem, co má ve filmu.

Ale stalo se to, co na natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku. V Evropě tehdy řádilo nějaké nakažlivé onemocnění koní. A oni nestihli vyřídit všechna povolení a testy pro převoz do Ameriky. Tak Frosty zůstala v Německu. Na farmě jezdeckého dubla, který na exteriérech zastupoval Noaha v některých jezdeckých scénách.

Nevíme přesně kdy Frosty zemřela. Ale vzhledem k jejímu předpokládanému věku při natáčení a tomu, co Noah vyprávěl, tak se Frosty dožila kolem 30 let. To je jako 90+ u člověka. Prožila luxusní koňský život obklopená lidmi, co koním rozumí a také dětmi.

Původně se mělo točit tři měsíce. Ale díky technické náročnosti filmu se nakonec točilo mnohem déle. Produkce nechtěla Noahovi zaplatit zbylé měsíce filmová za stejných podmínek. Rodiče pohrozili soudem. Nakonec Noah své peníze dostal. Ale produkční zakázal Noahovi účast na premiéře a všech promo akcích filmu. Všichni se bavili na premiéře, ale Noah brečel v hotelu… Tohle nikdy nepochopím, to je psychické týrání.

Film měl světovou premiéru 6. dubna 1984, v Mnichově,
V USA 20. července 1984,
U nás koncem školního roku 1986 na Filmovém festivalu pracujících.

Foto: Úvodní fotografie byla vytvořená s pomocí AI.

Zdroje: Filmová místa, záznam rozhovoru s představitelem Atreje na Comic-Conu v r. 2022, deutsche-kinemathek.de