Článek
Prvním je pokoušet se dokola o restart či čekat, že motor sám nějak naskočí. Druhá a rozumnější reakce je zamyslet se nad tím, zda nevěříme chimérám. A protože Západ nemá zkoumatelnou definici, je jedinou cestou k takovému zamyšlení prozkoumání významu jeho nejikoničtějšího příběhu.
Tím je vznik, plavba a zánik Titaniku. A to mimo jiné proto, že je to jeden z nejznámějších příběhů moderny. Navíc má všechny atributy našeho věku a je jednoduchý na vyprávění. Proto ho lze velmi snadno zpracovat jako mýtus.
Kromě toho je to také příběh, který většinu lidí fascinuje. A psychologické vysvětlení fascinace říká, že v něm musí být něco důležitého. K tomu ta loď byla největším tehdejším symbolem vrcholného stádia Západu, kterým je globalizace.
Lidská pýcha čišela z každého nýtu
Už její jméno říká, že Titanik byl především produktem utopismu, který počítá s tím, že díky vědcům a inženýrům nastolíme na Zemi i jinde jakýsi materiální ráj a neporazitelnou a nezastavitelnou civilizaci. Jen taková víra může uvažovat o strojích, které člověk sestrojí, jako o titánských.
Na stavbu Titaniku přitom padlo obrovské množství neobnovitelných surovin, které zcela bez užitku skončily na dně oceánu. A spotřebovávání planety (uhlí) tu loď i pohánělo. Tak jako celou západní civilizaci.
Cílem tohoto plýtvání a spotřebovávání nebylo nic menšího, než prožít úchvatný a luxusní zážitek při porážce přírody. Touhou po takových zážitcích je Západ prorostlý doslova do morku kostí.
Systémové a lidské chyby na každém kroku
Domyslet si, že má Titanik daleko k dokonalosti a nepotopitelnosti, přitom bylo snadné už v době jeho stavby. Kormidlo měl vzhledem k celkové velikosti malé, a šlo tak o nemotorného obra, který se rozhodně neměl pokoušet o závod přes Atlantik a mezi ledovci.
Chyběla mu pátrací světla a nýtování jeho plátů bylo prováděno často ručně místo hydraulicky. Nemluvě o tom, že už tehdy mělo konstruktérům dojít, že vodotěsné přepážky měly být na lodi vyšší a posádka měla vědět, že manévr, který zvolila před nárazem (nařízení zpětného chodu), zatáčení zpomalí.
Když se k tomu připočtou chyby lidského faktoru, jako byl příliš severní kurz, košová hlídka bez dalekohledů, vysoká rychlost v oblasti plné ledovců a hlavně nepředávání hlášení o ledovcových polích od okolních lodí na můstek, těžko vše mohlo dopadnout jinak.
Na věčné časy a nikdy jinak
Dnešní Západ jako by začínal být vědeckotechnickým utopismem unaven. Rozhodně už v nás nepanuje stejné nadšení, jaké u každé modernizace umělo prožívat devatenácté století. Navíc se zdá, jako by tempo přinášení zásadnějších vědeckých objevů zpomalilo. Zejména fyzika působí dojmem, jako by v ní záhad spíše přibývalo, než ubývalo.
Přesto nelze čekat, že bychom víru ve vědu a techniku opustili. Jsou to jejich výsledky, které pohání ekonomiku Západu. Blahobyt nám dávno zajišťují hlavně stroje poháněné energií vzniklou především spotřebováváním planety, a ne lidská práce.
Zhřešili jsme, nebo jsme neuvažovali racionálně?
V debatě o tom, co určuje následky našich činů, se Západ pohybuje tradičně mezi dvěma extrémními výklady. Buď je to něco vyššího od metafyzických zákonitostí přes karmu, osud či náhodu až po bohy, anebo jde o otázku dokonalosti našeho poznání a ovládání materiálního světa.
Většina lidí se svým názorem drží asi někde mezi těmito extrémními pozicemi. To znamená, že je si vědoma toho, že vše spočítat nelze, respektive že je potřeba počítat i s nespočitatelným.
K tomu je dobré si uvědomit, že ani jeden z těchto výkladů světa není věcí nezpochybnitelného vědění, ale víry. Ve vesmíru prostě nebyl nalezen šutr, na kterém by zespoda bylo vyryto: Made by God. Ale i důkaz o tom, že existuje pouze fyzický svět a vesmír nemá důvod vzniku, chybí.
Významů příběhu Západu se nabízí řada
Toho, co porušujeme, pokud uvažujeme o světě řízeném bohy nebo metafyzickými principy, může být celá řada. Důvodem potopení jedné luxusní lodi/zničení chrámu (řečeno biblickou terminologií) mohlo být to, že místo toho, abychom žili v souladu s přírodou, snažíme se ji porazit.
Také se chováme bohorovně, což nemají bohové rádi a určitě milujeme mamon víc než bohy a principy. Jsme sobci, kteří vykrádají budoucnost planety a dalších generací, hodně narcistně věříme ve svou neomylnost a celkově se míjíme se svým účelem a osudem. Prostě zneužíváme svobodu volby, kterou jsme dostali a která není naší zásluhou.
Ale i ve světě, kde se počítá pouze s fyzickou realitou spoutanou přírodními procesy a zákonitostmi, je nabídka našich prohřešků nemalá. Říká nám potopení nepotopitelného a titánského výtvoru lidstva, že ve skutečnosti nelze vše a zcela poznat vědecky a vyřešit technicky?
Je vůbec možné matematicky pracovat s nepředvídatelností svobodných rozhodnutí, které člověk dělá? Sečtou se nakonec všechny pravděpodobnosti tak, že se Západ nárazu do ledovce nevyhne? Nebo jde jen o to, že lidstvo nemá pro vytvoření vědeckotechnického ráje schopnosti a je jedno, jak výkonné stroje si sestrojíme?
Budoucnost je záhada, ale jednou nastane
Množství výkladů zdánlivě jednoduchého příběhu je rájem pro prorocké předpovědi. Které proroctví nakonec bude mít pravdu, ukáže až budoucnost. Určitě je ale možné se shodnout na tom, že ztráta směru nebo tahu může být ideální příležitostí k zamyšlení.
Neustálý pohyb vpřed a touha po větší a větší rychlosti takovému zamyšlení na Titaniku zabránily. Jen přemýšlením lze přitom objevit nové cesty, které mohou být pravdivější, mohou vést dál a nemusí skončit dalším zničením chrámu.
Je jistě pravdou, že věda a technika nedaly Západu jen negativní a zbytečné věci. Role, jakou sehrály u zlepšení výsledků například v zemědělství, zdravotnictví nebo v oblasti hygieny, byla neuvěřitelně pozitivní. Jenže naprostou většinu úsilí, zdrojů, vynálezů a techniky k bohulibým účelům prostě nevyužíváme.
Takže trocha zkoumání toho, čemu to vlastně věříme, a jak moc je to realistické, by neměla škodit…
# Tomáš František Přibyl, novinář
