Článek
První zásadní změnou bylo oznámení Motoristů, formou jejich předsedy Macinky, že do dalších parlamentních voleb půjdou samostatně, tedy ne v nějaké koalici, ale maximálně s podporou nějaké jiné strany. Tím od sebe okamžitě odehnali Přísahu, protože její předseda a jeden ze 4 jejich známých politiků Robert Šlachta se naštval že to s ním nejdříve Macinka neprobral „ani po telefonu“. Takovýto krok se může zdát od Macinky jako chybný, vzhledem k tomu že schopným vyjednáváním by pravděpodobně podporu od Přísahy nakonec vyjednal, a ta má podle průzkumů minimálně 2% voličské podpory, které by se mohli značně hodit ve sněmovnách volbách. Nicméně po troše přemýšlení a analýze od koho můžou Motoristé brát se to ukazuje jako prozíravý krok. Jak jsem minule psal, Motoristé mají výhodu že jako jediní z relevantních mimoparlamentních stran (+SPD) dokážou přebírat vládní hlasy, konkrétně tedy zklamané voliče ODS, kteří poptávají původní Kluasovsko-Zahradilovskou verzi ODS jako tu správnou pravici. A právě těmto lidem samozřejmě musí Šlachta a Přísaha přirozeně vadit. Ať už tím že 2013 sundal Nečasovi vládu, tak tím že jeho „program“ je značně levicový a s pravicovými Motoristy se shodnou maximálně v bezpečnostní oblasti, jak přiznal sám Macinka. Tím pádem obětování oněch potenciálních 2% procent Přísahy může Motoristům přinést možná i více procent pravicových voličů z ODS. Zároveň si ale myslím že Macinka nebyl úplně nadšený z představy že by mu Šlachta výměnou za podporu dal na kandidátku nějaké svoje lidi, čímž se dostáváme k dalšímu tématu a zároveň tomu o čem má Ivan Bartoš noční můry: kroužkování.
Nejdříve trochu teorie: na přeskočení kandidátů musíte získat nějaké procento preferenčních hlasů vůči celkovému počtu. Tím pádem čím méně procent nad 5 má kandidátka, tím jednodušší je přeskakovat. Proto u PirStanu který udělal 15 skákali Starostové jako atletici o tyči, a u Spolu s 27 přeskočilo jen pár lidovců (což bylo ale způsobeno hlavně extrémní regionální zahuštěností jejich voličů). Z toho je jasné, že pro stranu jako jsou Motoristé, jejíž realistické maximum pokud by se jim všechno povedlo je 10%, ale pravděpodobnější výsledek bude tak 6-8, je naprosto kruciální si svoje kandidáty uchránit. Protože pokud by kandidátky byli třeba v poměru 2:1 ve prospěch Motoristé vůči Přísaze, tak všichni voliči Přísahy v daném kraji by pravděpodobně volili těch několik málo lidí z Přísahy, a pravděpodobně jen třeba první dva, tudíž by mohli snadno přeskočit. Z tohoto hlediska je tedy valé Přísaze naprosto logické, a navíc formou poměrně dobře zvládnuté, protože takhle to působí že Motoristé odkopli Přísahu jako nepotřebnou stranu, což bylo navíc posíleno panickým jednáním Šlachty, který místo aby se tvářil že on taky Motoristy nepotřebuje a že má v plánu se do Sněmovny dostat sám, tak okamžitě všem vytroubil že se spojí s kýmkoliv z dalších 3 subjektů (Stačilo, SPD, SOC-DEM), jenom aby měl šanci projít do sněmovny, čímž ukázal za a, že je naprosto ohebný v programu, respektive že žádný program a cíle nemá, a spojí se naprosto s kýmkoliv, za b, že se evidentně správně bojí že do se Sněmovny sám nedostane, což samozřejmě nepůsobí dobře na potenciální voliče, a za c, že je to naprostý nepolitický hňup s IQ tykve.
Potenciální nové spojení Přísahy budu později popisovat, nicméně ještě bych rád zůstal u tématu kroužkování, protože s tím má problém i jediná parlamentní strana z dnes zkoumaných, a sice SPD. Ta si sice po debaklu v Eurovolbách zachránila kůži do krajských voleb vytvořením koalic s Trikolorou, někde s PRO a i se Svobodnými, a díky tomu se dostalo do většiny krajů a ve 3 krajích je i v koalici, nicméně zároveň se stalo že zvláště ze strany Pro došlo k značnému přeskakování kandidátů SPD v popředí kandidátky, a to v takové míře, že například v Pardubickém kraji, kde koalice SPD a PRO udělala 5,87%, obě 2 zvolená místa obsadili kandidáti PRO, přičemž na jejich přeskok stačilo jen 441 hlasů. Samozřejmě tohle je příklad při poloviční voličské účasti než u parlamentních voleb, nicméně je to dost dobrý příklad o schopnosti skákat kandidátů hnutí PRO, zvláště pokud přihlédneme k faktu že kandidáti PRO mají nadpreferenční zastoupení ve všech zastupitelstvech kam se koalice SPD a PRO dostala, přičemž vycházím z toho že SPD v průzkumech fluktuuje mezi 5 a 8 procenty a PRO se jen občas ukáže v průzkumech většinou s 2% podpory, s tím že jsem vycházel z průzkumů medianu za posledního půl roku. Prostou matematikou by tedy poměr kandidátů mezi nimi měl být cca 3 SPD : 1 PRO, nicméně ve většině případů je to 1 : 1 nebo hůř, jak jsem ilustroval na případě Pardubického kraje. Tomio se tedy musí rozhodnout, jestli bude chtít do sněmovních voleb riskovat že ho kandidáti PRO, Trikolory či Svobodných na jednotné kandidátce přeskáčou, a nebo to riskne sám ale pokud se tam dostane tak jenom se svými ovečkami.
Dalším co se stalo je že nově vzniklé hnutí Stačilo vydalo svůj politický program, který svých obsahem de facto znemožňuje SOCDEM aby se účastnilo voleb na kandidátce hnutí Stačilo bez absolutního popření všech svých programových idejí v zahraniční politice. To že současná předsedkyně Maláčová říká že jí nejde o zahraniční směřování, ale hlavně o tu cenu másla, je sice pravda, a připusťme že při sledování projevů jejich experta na zahraničí a perpetuálního kandidáta kamkoliv Zaorálka můžete nabýt dojmu že tomu by se ve Stačilo náramně líbilo, vzhledem k tomu že některé jeho výroky znějí jako citace z Maovi rudé knížky, nicméně v SOCDEM je pořád ještě dost lidí, kteří evidentně mají značný problém se spoluprací s komunisty. Mluvím teď nejen o některých viditelných členech či do-nedávna-členech strany, jako například Landovský, Dienstbier, Machovec, ale i o mládežnické organizaci strany Mladá SOCDEM, jejíž některé krajské organizace se proti spolupráci se Stačilo hlasitě vymezují. Bohužel ctižádost předsedkyně je evidentně nekonečné, protože v rámci boje o poslaneckou židli a levné máslo je evidentně ochotná se spojit i se stranou, která naprosto popírá většinu toho co ČSSD desetiletí zastávala.
A závěrem bych rád dokončil tento pomyslný kruh pár slovy o možnosti, že dvě odkopnuté menší strany, Přísaha a SOCDEM, to dají dohromady. Protože jak jsem již popsal, Tomio si myslím bude velmi opatrný v tom koho si pozve na kandidátku, a spojení Přísahy se Stačilo mi osobně nepřijde jako moc pravděpodobné, nicméně možné to asi je. Ale pokud to zavrhneme, tak na sebe Přísaha a SOCDEM zbyli. Což je spolu s bojem o cenu másla asi tak to jediné, co mají tyto dvě strany společného. Vtipné samozřejmě je, jak si pamětníci pamatují, že Šlachta úplně původně v roce 2021 vyrostl na kritice covidových zakázek, které dával za vinu tehdejšímu ministrovi vnitra, a tedy předsedovi krizového štábu, Janu Hamáčkovi, tehdejšímu předsedovi ČSSD. Tedy kruh se uzavírá, nakonec se Šlachta spojí s tím, na jehož kritice původně vyrostl. A to dokonce tenkrát dával jako podmínku pro vstup do vlády právě prověření všech covidových zakázek, takže by bylo velmi vtipné kdyby na tom trval i teď, a bod číslo dva v programu Přísaha + SocDem by byl že vláda ve které bude Maláčová bude prověřovat, jestli její bývalý šéf, ve vládě ve které ona také seděla, náhodou něco neukradl při covidu. Bod číslo jedna by samozřejmě byl snížení ceny másla. Nicméně existuje jeden člověk, který by určitě takovéto spojení ocenil. A to je pan Antonín Staněk, bývalý ministr kultury za ČSSD, který nejen že využíval své pravomoci k velmi pochybnému obohacování jemu spřátelených firem, ale zároveň je také oblíbencem Miloše Zemana, který ho i přes kritiku půl roku udržel v pozici ministra, i když nikdo jiný v republice mimo Zemana, Staňka a o oněch firem už ho nikde nechtěl. Tento vykutálený bývalý primátor Olomouce totiž minulý rok kandidoval do EP na 3. místě kandidátky Přísaha + Motoristé sobě, jako nestraník za Přísahu. Tím pádem by skrze spojení Přísahy + SocDem mohl pan Staněk opět najít cestu zpátky do sociální demokracie.
