Každou noc jsem vypínala Wi-Fi. Když mi ajťák řekl důvody proti, hned jsem přestala

Nikdy jsem nebyla přehnaně technicky založená, ale po všech těch článcích o záření, úspoře energie a lepším spánku jsem si vytvořila rituál. Každý večer jsem vypnula router, zkontrolovala, že žádná dioda nesvítí, a šla spát s pocitem, že jsem udělala něco pro své zdraví. Dokonce jsem měla v hlavě přesvědčení, že bez Wi-Fi se mi spí klidněji. Když jsem se ráno probudila, první věc, kterou jsem udělala, bylo znovu router zapnout. Brala jsem to jako samozřejmost.

Jednoho dne mi přestal fungovat internet. Volala jsem technickou podporu a po několika pokusech mě přepojili na chlápka, který působil dost přímočaře. Když jsem mu mezi řečí zmínila, že každou noc Wi-Fi vypínám, zareagoval pobaveně. Řekl mi, že to slyší často, ale že je to jedna z nejzbytečnějších věcí, co lidé dělají. V tu chvíli jsem zpozorněla.

Řekl mi, že moderní routery nejsou žádní žrouti elektřiny. Spotřeba je prý srovnatelná s nabíječkou telefonu, takže vypínáním žádné zásadní úspory nedosáhnu. Když jsem zmínila obavy ze záření, jen se pousmál. Wi-Fi podle něj pracuje na velmi nízkém výkonu a záření je nesrovnatelně menší než třeba u mobilu, který mám celou noc u postele. „Kdybyste chtěla být opravdu důsledná, musela byste večer vypínat i telefon,“ poznamenal.

Pak mi vysvětlil, že časté vypínání a zapínání routeru může mít i nevýhody. Zařízení se při každém startu zahřívá a chladne, což snižuje jeho životnost. Navíc některé poskytovatele to může mást. Když se router pravidelně odpojuje, může síť vyhodnotit, že je něco v nepořádku, a automaticky snížit rychlost připojení. A to už mi dávalo smysl, protože jsem si poslední dobou všímala, že internet běží pomaleji.

Po tom hovoru jsem si řekla, že to zkusím. Nechala jsem router běžet i přes noc. Ráno jsem si všimla, že se nic nezměnilo. Spala jsem stejně, možná i lépe, protože jsem nemusela myslet na vypínání. A internet fungoval rychleji než dřív. Po pár dnech mi to připadalo zvláštně osvobozující.

Dnes už si na vypínání ani nevzpomenu. Když jsem to zmínila kamarádce, smála se, že dělala úplně to samé. Přijde mi, že spousta lidí má v sobě zakořeněné tyhle malé „ochranné“ rituály, které nám dávají falešný pocit kontroly. Já jsem si díky jednomu hovoru uvědomila, že občas děláme věci jen proto, že zní rozumně, ne proto, že by dávaly skutečný smysl.