Článek
Ticho v kuchyňce
Řekl to v kuchyňce u kávovaru. Bez zloby, spíš samozřejmě. Prý je firma mladá, dynamická a hledá novou energii. Usmál se a dodal, že by na mém místě už nic nečekal. Neodpověděla jsem. Vzala jsem si hrnek a odešla. Ne proto, že bych neměla argumenty, ale proto, že jsem si nebyla jistá sama sebou.
Doma jsem o tom večer přemýšlela. Ne o něm, ale o sobě. O tom, kolikrát jsem za poslední roky potlačila názor, abych nepůsobila staromódně. Kolikrát jsem si řekla, že už to nechám mladším. A kolikrát jsem přitom věděla, že řešení mám, jen jsem ho neřekla nahlas.
Práce, kterou nikdo nevidí
Další týdny se nic zvláštního nedělo. Dělala jsem svou práci jako vždy. Hlídala termíny, spojovala lidi, uklidňovala konflikty, opravovala chyby, které vznikaly zbytečným spěchem. Nebyla to práce, která by byla vidět na první pohled. Nebyla ani hlasitá. Ale fungovala.
Kolega mezitím chodil po kanceláři a vyprávěl, co by se mělo změnit. Měl nápady, měl energii, měl sebevědomí. Jenže když došlo na realizaci, často se to rozpadlo na detailech. Na věcech, které jsem se naučila hlídat právě díky těm letům, o kterých tvrdil, že jsou mi na obtíž.
Rozhovor, který jsem nečekala
Pozvánka na schůzku s vedením přišla obyčejným mailem. Nečekala jsem nic víc než další projekt. Místo toho mi řekli, že hledají někoho, kdo dokáže vést tým klidně, systematicky a bez zbytečných výkyvů. Někdo je prý navrhl a shodli se rychle.
Seděla jsem tam a měla pocit, že mluví o někom jiném. O někom, kdo se nebojí říct ne. Kdo ví, kdy počkat a kdy zatlačit. Až když vyslovili moje jméno, došlo mi to.
Den, kdy se role otočily
Oznámení o povýšení bylo stručné. Bez fanfár. Kolega mi pogratuloval. Tentokrát mlčel. Nešlo o pomstu ani o vítězství. Spíš o tiché potvrzení, že to, co dělám, má smysl. I když to není vidět hned. I když to není moderní na první dobrou.
Ten den jsem šla domů pěšky. Ne proto, že bych chtěla přemýšlet, ale proto, že jsem chtěla cítit, že stojím pevně. Že nejsem omyl, který se ve firmě zapomněl opravit.
Neodcházím z práce s pocitem, že jsem někomu něco dokázala. Spíš s klidem, že jsem přestala dokazovat sama sobě, že už je pozdě. Věk se mi nezměnil. Změnil se jen způsob, jakým ho beru s sebou do kanceláře.
Realita na trhu práce
- Zaměstnanci ve věku 50+ dle analýzy Gender Studies vykazují vyšší loajalitu, nižší fluktuaci a větší stabilitu
- Český statistický úřad uvádí, že míra zaměstnanosti lidí ve věku 55 až 64 let v Česku roste, potvrzuje
- Až 33 procent lidí nad 50 let se podle studie Manpower z roku 2022 setkalo s věkovou diskriminací při hledání práce
- Předsudky vůči starším pracovníkům přetrvávají, ale firmy, které je překonají, získávají vyšší spolehlivost a odpovědnost
Zdroje
https://statistikaamy.csu.gov.cz/nejvice-perspektivni-je-stari
https://zpravodaj.genderstudies.cz/kdy-zacnou-zamestnavatele-investovat-do-osob-50/
https://vskp.vse.cz/84955
https://jakybylpohovor.cz/magazine/vekova-diskriminace-na-trhu-prace-proc-starsi-uchazeci-celi-nerovnym-podminkam-a-jake-jsou-dusledky
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/diskriminace-starsich-na-trhu-prace-ctyricetiletym-ajtakum-u/r~09ae8f2ca50411f0a065ac1f6b220ee8/?lp=1
