Článek
Když mi došla trpělivost
V kanceláři jsem byla ta, kdo připravoval většinu podkladů, prezentací i návrhů. Měla jsem ráda pořádek a věděla jsem, že když dám materiál do ruky někomu jinému, bude perfektní. Jenže moje kolegyně to začala zneužívat. Vždycky si uměla přivlastnit zásluhy a já jsem zůstávala v pozadí. Zpočátku jsem si říkala, že o nic nejde. Ale když se to opakovalo a ona sklízela chválu za něco, co jsem udělala já, začalo mě to štvát.
Jak jsem připravila past
Když přišla další zakázka a bylo jasné, že se bude prezentovat vedení, nechala jsem ji udělat svou obvyklou věc. Jenže tentokrát jsem měla jiný plán. Do textu jsem vložila několik chyb, některé úplně do očí bijící, jiné rafinovanější. Čísla neseděla, graf byl otočený vzhůru nohama a v jedné části jsem dokonce napsala úplný nesmysl. Věděla jsem, že ona nikdy nic pořádně nekontroluje. Jen to vezme a odprezentuje jako vlastní práci.
Den D
Nastal den prezentace a já se posadila do zasedačky s neutrálním výrazem. Ona začala sebevědomě vysvětlovat grafy a tabulky, jenže hned po pár minutách se začaly ozývat dotazy. Někdo si všiml, že součty nevychází. Další upozornil, že graf ukazuje opačný trend, než by měl. A když kolega nahlas přečetl ten nesmyslný odstavec, který jsem tam vložila, celá místnost se začala potlačovaně smát. Viděla jsem, jak se jí potí čelo a jak ztrácí jistotu. Snažila se to okecat, ale bylo jasné, že se úplně ztrapnila.
Reakce po schůzce
Po skončení prezentace se na mě ani nepodívala. Vedení bylo zmatené, proč je materiál tak nekvalitní, když jindy bývají podklady precizní. Já jsem mlčela, ale když se mě nadřízený přímo zeptal, jestli jsem materiály dělala já, odpověděla jsem pravdivě, že tentokrát ne. Bylo to jasné. Karty se obrátily. Od té chvíle už si na žádné přivlastňování netroufla.
Ticho v kanceláři
Několik dní po incidentu bylo v kanceláři zvláštní ticho. Ona se mi vyhýbala a já jsem si užívala klid. Nemusela jsem nic vysvětlovat, každý si udělal obrázek sám. Možná to ode mě nebylo hezké, ale věděla jsem, že jinak by nikdy nepřestala. A já už neměla chuť být neviditelná.
