Článek
Půl roku předem
Dovolenou jsem si zažádala včas. Vedoucí mi ji schválil, v systému svítila zeleně a já si mohla koupit letenky. Bylo to poprvé po dvou letech, co jsem si mohla dovolit opravdu vypadnout. Ne jen prodloužený víkend u rodičů, ale skutečnou cestu.
V práci jsem o tom mluvila normálně. Ne že bych se chlubila, ale když se mě kolegové ptali, kam jedu, řekla jsem to. Zdena seděla o dva stoly dál a poslouchala. Tehdy mě nenapadlo, že si to bude pamatovat.
Poslední týden
Týden před odletem jsem měla všechno hotové. Kufr nachystaný, cestovní pojištění zaplacené, v práci jsem dodělávala rozpracované věci, abych po sobě nenechala žádný nepořádek. V pondělí mi ale vedoucí poslal zprávu, ať se zastavím v kanceláři.
„Musíme to probrat,“ řekl a zavřel za mnou dveře. To nikdy nevěstilo nic dobrého.
„Jano, nastal problém. Zdena si vyměnila směny a na tvůj termín teď chybí člověk s tvojí kvalifikací. Za tebe není náhrada. Nemohla bys to zrušit?.“
Chvíli jsem jen zírala. „Počkejte. Jak to, že za mě není náhrada? Vždyť jsem měla dovolenou schválenou půl roku dopředu. Letenky mám zaplacené.“
„Já vím,“ řekl a vypadal skutečně nepříjemně. „Ale rozpis se změnil. Zdena si to vyměnila s Petrem a teď to nevychází. Bez tebe tam nemůžeme pustit směnu.“
„A to se nedá vrátit?“ zeptala jsem se.
„Zkusím to zjistit. Ale moc by nám pomohlo, kdybys tu dovolenou zrušíla.“
Původní rozpis
Odešla jsem z kanceláře s knedlíkem v krku. Sedla jsem si k počítači a otevřela systém směn. Naštěstí jsem měla přístup do historie. Vytáhla jsem původní rozpis. Ten, který platil před Zdeninými úpravami. Jasně z něj bylo vidět, že moje dovolená byla v plánu od začátku a že ona měla v té době normální směnu.
Pak jsem si vzpomněla na něco, co mi před pár dny řekla jiná kolegyně. „Zdena se ptala, jestli si taky nemůže vzít volno v tom termínu. Prý chce jet na prodloužený víkend.“ Zároveň jí Zdena psala zprávy, kde vyloženě popisovala, jak moji dovolenou pokazí. Tehdy jsem to hodila za hlavu a říkala jsem si, že neexistuje způsob, kterým by to mohla udělat. Teď mi to začalo zapadat do sebe.
Zprávy, které všechno změnily
Druhý den jsem zašla za vedoucím znovu. Tentokrát jsem byla připravená.
„Podívejte se na tohle,“ řekla jsem a podala mu telefon. „Tady je původní rozpis. Tady je datum, kdy jsem si podala žádost o dovolenou. A tady,“ přepnula jsem na jinou konverzaci, „je zpráva, kterou Zdena poslala kolegyni.“
Na obrazovce svítilo: „Tentokrát ji nikam nepustím. Uvidíš.“
Vedoucí ztichl. Chvíli si to pročítal, pak si mě změřil pohledem. „To myslíš vážně?“
„Podívejte se na datum její žádosti o volno,“ řekla jsem. „Podala ji tři dny po mně. Chtěla jet na prodloužený víkend, ale nestihla to. Tak se rozhodla, že mi to překazí.“
Vedoucí chvíli listoval v systému. Pak zavřel oči a nahlas vydechl. „Tak to je teda síla.“
Vyšetřování
Následující den se to začalo hýbat. Vedoucí si pozval Zdenu na pohovor. Nevím přesně, co si řekli, ale podle toho, jak odpoledne vyšla z kanceláře, to nebylo příjemné. Měla červené oči a nikomu se nepodívala do tváře.
Personální oddělení si vyžádalo všechny záznamy. Ukázalo se, že si skutečně podala žádost o volno na stejný termín, ale až po mně. Byla zamítnutá. Místo aby to přijala, rozhodla se, že si směny vymění tak, aby na pracovišti chyběl někdo s mojí kvalifikací. Spoléhala na to, že vedoucí nebude chtít řešit náhradu a radši mě požádá, abych cestu zrušila.
Dovolená zpět ve hře
Ještě ten den odpoledne mi vedoucí zavolal. „Jano, směny se vrací do původního stavu. Zdena to bude mít jako přesčas. Ty na dovolenou odletíš podle plánu. Omlouvám se, že jsem to neřešil dřív.“
Položila jsem telefon a poprvé za tři dny jsem se zhluboka nadechla. Kufr jsem měla zabalený už od neděle. Letenky zaplacené. Hotel potvrzený. A najednou to bylo zase reálné.
