Článek
Sen o vlastním apartmánu u moře
Myšlenka mít něco svého v zahraničí mě lákala už dlouho. Miluju teplo, moře a slunce. Když jsme s manželem narazili na nabídku nového apartmánu v Hurghadě, všechno se zdálo jako splněný sen. Realitní agent nám ukazoval fotky moderního interiéru, výhled na moře, bazén přímo pod okny. Představa, že tam budeme trávit zimy, mě hřála u srdce.
Všechno jsme vyřídili na dálku. Převod peněz, podpis smlouvy, dokonce i zařízení interiéru. Agent nám tvrdil, že se o vše postará a že až přijedeme, čeká nás hotový apartmán připravený k nastěhování. Připadalo mi to až moc jednoduché, ale v euforii jsem to neřešila.
První dojmy po příletu
Do Egypta jsme přiletěli plní očekávání. Na letišti nás vyzvedl muž, který tvrdil, že spolupracuje s agenturou. Už po cestě k apartmánu jsem začala mít zvláštní pocit. Místo luxusního resortu jsme projížděli mezi rozpadajícími se domy, prašnými ulicemi a polorozestavěnými budovami. Uklidňovala jsem se, že třeba okolí ještě není hotové.
Když jsme zastavili, nemohla jsem uvěřit, že to je ono. Dům byl špinavý, omítka opadaná, nikde žádný bazén ani zeleň. Vstoupili jsme do chodby, kde byl cítit prach a plíseň. Výtah nefungoval, takže jsme šli pěšky do třetího patra.
Byt, který existoval jen na fotkách
Otevřela jsem dveře a málem jsem se rozplakala hned. Místo krásného interiéru nás čekaly holé stěny, na zemi písek a pár rozbitých dlaždic. Nábytek nikde. Kuchyň nebyla dokončená, chyběly zásuvky, dveře se nedaly dovřít. Na balkoně se válela hromada suti.
Zůstala jsem stát a v očích se mi nahrnuly slzy. Cítila jsem se jako hlupák. Manžel se snažil zachovat klid, volal agentovi, ale ten přestal brát telefon. V tu chvíli mi došlo, že jsme naletěli.
Ztracené iluze
Další dny jsme se snažili zjistit, co se dá dělat. Místní lidé nám vysvětlili, že podobné případy jsou běžné. Zahraniční kupci pošlou peníze, ale projekt se nikdy nedokončí. Smlouvy se ukážou jako neprůkazné a vymahatelnost téměř žádná.
Procházeli jsme okolí a bylo jasné, že jsme v zapomenuté části města, kde se stavby nedokončují. Každý den jsem se budila s tíhou na hrudi a přemýšlela, jak jsme mohli být tak naivní. Po pár dnech jsme to vzdali. Neměli jsme sílu to dál řešit.
Cesta domů
Když jsme odjížděli, dívala jsem se z okna auta na ten dům, který měl být symbolem našeho nového začátku. Cítila jsem obrovskou hořkost. Celé mě to stálo víc než peníze. Ztratila jsem důvěru v to, že sny, které vypadají lákavě, musí být skutečné.
