Článek
Úryvek z rozhovoru s Václavem Svobodou:
TM: Povídej, jak to jde?
VS: No, jde to tak normálně. Práce je jak na kostele, ta Ulice mi dává zabrat. Obermaierová taky.
TM: Ty jsi to s ní prakticky vydržel dvacet let svého života.
VS: Skoro dvacet no. Já dostanu nějakou cenu. Protože s Obermaierovou dvacet let, je nesmysl. To je scifi, to musíš zažít. Tak jsem vedle ní stárnul a není to jednoduchý.
TM: Já znám Jarku 15 let. Pokaždé, co s ní volám, tak je všechno na hovno.
VS: Ona má ten dar toho negativního myšlení. Ať je u vlády kdokoliv, vždycky je to na hovno. Ať dělá cokoliv, je to na hovno. Ona má to hovno v erbu. (smích)
TM: A ještě nesnáší děti.
VS: Kamaráde, ta nesnáší děti takovým způsobem, že ten náš rádoby syn v Ulici, když přišel ještě jako malej, tak ten si to zobnul. Ona opravdu nesnáší děti, že by byla třeba dobrá učitelka v mateřské školce, protože ty děti by dostaly takovou čočku, že by z nich vyrostly úžasné děti, obrněné i proti nemocem.
TM: Když jsi dostal nabídku do Ulice, řekli ti hned na začátku, že je to nekonečný seriál?
VS: Já do toho vlítnul, když mi bylo 40 let. To je takové to rozhraní, kdy nevíš, jestli čekat nebo nečekat. Pak jsem si říkal, že vezmu tady nějaký seriál a za týden přijde režisér Hřebejk a řekne, že mi zrovna chtěl dát hlavní roli a já ji nebudu moci vzít, protože nebudu mít kvůli seriálu čas. Pak jsem si říkal, no co, stejně říkali, že je to seriál jen na půl roku. To nebylo nekonečný. Jenže z půl roku byl rok, pak dva roky, deset a nakonec dvacet.
TM: Ta tvoje figura má alespoň nějaký herecký vývoj. Ty jsi od začátku, já si to pamatuju, když jedna moje známá říkala, ten Svoboda, ten Nykl je hrozné hajzl. Ono uplyne dvacet let a ta stejná známá mi říká, že ze všech má stejně nejradši toho Nykla.
VS: No to je strašný. Já jsem ze začátku hrál hajzlíka, a to se hraje dobře. Já, jak jsem byl ten hajzl, tak mě milovaly ženský, kterým bylo tak 25. Některý to prostě tak mají. Pak se to změnilo a začal jsem být hodný a začal jsem mít fanynky do desíti let a nad sedmdesát. Mě nebaví být furt hodný, tak jsem jim říkal, ať tam napíšou něco, ať jsem trochu svině. Na to mi řekli, že už to nejde, že by to babičky neskously.
Když jsem byl zmetek a provedl jsem něco Světlaně, tak jsem dostal v Tescu nářez deštníkem. Kamaráde, ta babka mě honila. Vozík jsem zahodil a běžel jsem pryč. A ona za mnou, byla hrozně rychlá najednou. Celou dobu se tam tak ploužila a najednou flák deštníkem. To byl hukot.
Když jsem točil básníky, tak na mě lidi furt křičeli „Klít“. Teď na mě furt křičí „Lumíre“. A teď jsem šel do Lidlu a bral jsem si košík. Za mnou se ozvalo „Lumíre“ a tak jsem dělal, že neslyším. Když už to bylo po několikáté, tak jsem se otočil a říkám: „My si tykáme?“ A ten borec říká: „No debil, jak v tom seriálu.“
Celý rozhovor najdete na tomto odkaze: https://youtu.be/PrMRENUmFM0
