Článek
Jestli mi někdo udělal ostudu na besedě, byla to Jarka Obermaierová. To jsme takhle jednou jeli na Moravu, ještě s Květou Fialovou. Vyzvedl jsem obě herečky a říkám: „Děvčata, bude tam i důležitý sponzor, co nám chce výrazně pomoct s novým filmem. Jestli vás můžu poprosit, chovejme se tam slušně, ať toho partnera dostaneme.“ A Jarka na to: „Tak přece nejsme žádný krávy.“
Jarka: Pozor ať nelžeš. Já si to už vůbec nepamatuju.
Tom: Já nelžu vůbec. Po tvojí třetí větě si to budeš pamatovat velmi dobře. No, tak jsme dojeli, bylo to v domově seniorů a jedna babička se ptá: „Paní Obermaierová, prosím, jak se vám točí Ulice?“ Pamatuješ co jsi jí odpověděla?
Jarka: Ne.
Tom: „No a jak se vám chodilo do práce?“

Jaroslava Obermaierová v Talkshow Tomáše Magnuska
Jarka: Ale to přece není nic vulgárního.
Tom: A proto přišla druhá otázka: „Paní Obermaierová, jak jste se dostala k filmu?“ a ty na to: „No jak bych se dostala k filmu? Přes postel, jsem hezká herečka…“
Jarka: Ale on zapomněl dodat, že v mém úplně prvním filmu, tady v barrandovských studiích, s mým milovaným kolegou Pepou Čápem, který už nežije. Onehdá to byl můj první kluk a dostali jsme krásný role ve filmu Souhvězdí panny (1965). Hráli jsme milence a on byl jako na vojně a propašoval mě do kasáren. Spousta známých herců a já byla ve 2. ročníku na DAMU. Zádrhel byl, že ve filmu musela být alespoň jedna cudná, postelová scéna. Proto říkám, že jsem potom už točila přes tu postel. Hrozně ráda na to vzpomínám, tam pan režisér Brynych a pan kameraman Kališ mě vlastně naučili, jak se chovat před kamerou, co je ta filmová práce. Já tam byla do půl těla, ale jen vteřinu. Běžný natáčecí den byl asi 120 nebo 160 korun (a to už něco bylo) a za ten půlden, co jsem se svlíkla, jsem dostala 400. Víte, co to bylo?
Tom: To je jak za dnešní talkshow, to je dobrý.
Jarka: Já za to šla na velikou večeři a ještě jsem si koupila i boty.
Tom: To jsi to prožrala? A máš ty boty někde schované?
Jarka: Nemám a mrzí mě to. Tenkrát totiž nejdražší, opravdu exkluzivní boty, co nám prodavačka schovávala pod pultem v Domě módy na Václaváku, který už dnes nestojí, tak byly za 150 korun. Přitom běžný boty stály 90 korun a za stovku už takový ty lepší.
Dále jsme se s Jaroslavou bavili o společných natáčeních, jejím synovi, či konfliktu s Ivanem Vyskočilem kvůli dárku pro pana prezidenta. Na celý rozhovor se můžete podívat na YouTube.
Zdroj: Tomáš Magnusek, TV Barrandov