Článek
Seznámení přes obrazovku
Většina konverzací vyšuměla do ztracena, ale pak se objevil on. Profil měl vyplněný do posledního detailu, fotky z dovolené na Mauriciu, v pozadí drahé auto, popisek hlásal, že řídí firmu s padesáti zaměstnanci a několika pobočkami po republice.
Psal srozumitelně, občas vtipně, zajímal se o moje koníčky a práci. Když jsem zmínila, že mám ráda horské túry, hned se ptal na konkrétní trasy a přidal pár tipů z vlastních cest. Působil jako člověk, který má život pevně v rukou. Po dvou týdnech psaní navrhl schůzku. Prý mě vezme do podniku, kam běžně chodí s obchodními partnery, aby mi ukázal, že to se mnou myslí vážně.
Večer, na který jsem se těšila
Připravovala jsem se pečlivě. Vybrala jsem si šaty, které mi slušely, ale nebyly přehnané. Chtěla jsem působit přirozeně a zároveň jako někdo, kdo si váží toho, že jde na schůzku s mužem, který má podle svých slov hodně napilno. Dorazila jsem o pár minut dřív a čekala před restaurací.
On přijel autobusem. Vystoupil na zastávce kousek od vchodu, v ruce měl obyčejnou tašku a na sobě košili, která vypadala, že pamatuje lepší časy. Hned se začal omlouvat, že mu služební vůz odvezli do servisu a firemní řidič měl volno. Prý to bylo nečekané, ale nechtěl schůzku rušit. Mávla jsem nad tím rukou. Autobus mi nikdy nepřišel jako problém, sama jím jezdím do práce.
Restaurace a první trhliny
Uvnitř jsme dostali stůl u okna. Číšník přinesl menu a on začal objednávat jako někdo, kdo je zvyklý na podniky, kde se ceny neřeší. Předkrm, hlavní chod, láhev vína, dezert. Já jsem si dala jen polévku a hlavní jídlo, protože mi přišlo zbytečné plýtvat. Povídali jsme si o jeho firmě, o tom, jak řeší personální otázky, jak jedná s dodavateli. Poslouchala jsem a obdivovala, kolik toho zvládá.
Čím déle jsme mluvili, tím víc jsem si ale všímala drobností. Když jsem se zeptala na konkrétní pobočky, odpověděl obecně. Když jsem zmínila, že mám známého ve stejném oboru, rychle změnil téma. Detaily o jeho práci byly mlhavé, jako by je měl naučené zpaměti, ale ve skutečnosti o nich nevěděl nic hlubšího.
Účet, který nechtěl zaplatit
Když jsme dojedli, číšník přinesl účet. Položil ho doprostřed stolu a odešel. On se podíval do peněženky a zbledl. Prý si zapomněl platební kartu doma a hotovost mu došla už ráno. Nabídl, že zavolá známému, ať mu peníze přiveze, ale bylo pozdě večer a já neměla chuť čekat další hodinu. Řekla jsem, že to zaplatím, že to není problém.
Poděkoval mi a slíbil, že mi peníze vrátí hned zítra. Usmála jsem se, ale něco ve mně se zachvělo. Nebylo to kvůli penězům. Šlo o ten pocit, že celý večer byl postavený na něčem, co nedrželo pohromadě. Rozloučili jsme se před restaurací, on nastoupil do nočního autobusu a já šla domů pěšky.
Co jsem zjistila později
Druhý den mi peníze nevrátil. Třetí den taky ne. Napsala jsem mu, ale odpověď byla vyhýbavá. Začala jsem pátrat. Zadala jsem název jeho údajné firmy do vyhledávače a našla jen malý internetový obchod, který sídlil na adrese jeho bytu. Žádných padesát zaměstnanců, žádné pobočky. Jen on, notebook a pár regálů s krabicemi.
Nebyla jsem naštvaná kvůli tomu, že nemá firmu. Vadilo mi něco jiného. Vadilo mi, že si kvůli jedné večeři vymyslel celý život. Že mi lhal o věcech, které bych mu bývala odpustila, kdyby je řekl narovinu. Vadilo mi, že jsem se snažila být chápavá k autobusu, k servisu, k zapomenuté peněžence, a přitom jsem byla jen součástí divadla, které sehrál, aby vypadal lépe, než je.
Zamyšlení nad jedním večerem
Nejde o to, že bych potřebovala muže s firmou a autem. Sama mám obyčejnou práci a jezdím autobusem. Ale představa, že s někým strávím večer, kde je každá věta součástí lži, mě děsí víc než jakákoli obyčejnost. Upřímnost je pro mě základ. Kdyby mi řekl, že podniká z domova a vede malý e-shop, možná bych se s ním sešla znovu. Takhle jsem jen zaplatila večeři a odešla s pocitem, že jsem poznala člověka, který se bojí být sám sebou.
Od té doby jsem opatrnější. Ne jen na seznamkách, tam člověk nikdy neví. Ale ve svém vlastním úsudku. Už mě nezaujme profil s padesáti zaměstnanci a drahým autem. Zajímá mě, jestli ten člověk umí mluvit pravdu, i když není tak lesklá jako fotky na Mauriciu.
