Článek
Obyčejný den a trochu nepořádku
Ten den začal úplně obyčejně. Na zahradě zůstalo po větru spoustu listí, na zemi ležely suché větve a záhony by si zasloužily trochu péče. Věděla jsem, že to zvládnu sama, jenže se mi do toho nechtělo. Byla jsem unavená a říkala si, že by mi pomoc bodla.
Ulice u našeho domu je klidná a lidi se tam opakují. Už delší dobu jsem vídala muže, o kterém bylo jasné, že nemá kde bydlet. Neobtěžoval, nechodil žebrat, jen se potuloval a občas seděl opodál. Měla jsem pocit, že nechce nikoho obtěžovat a drží se stranou.
Nabídka, která mi přišla férová
Když šel zrovna kolem, rozhodla jsem se ho oslovit. Bez dlouhého rozmýšlení jsem mu nabídla, jestli by mi nechtěl pomoct s úklidem zahrady. Vysvětlila jsem mu, že jde hlavně o shrabání listí a odnesení větví. Žádná celodenní dřina, spíš pár hodin lehké práce.
Řekla jsem rovnou cenu. Čtyři sta korun. Nepřišlo mi to málo. Naopak jsem měla pocit, že je to slušná částka za něco, co bych normálně dělala sama. V hlavě jsem to brala jako jasnou dohodu, výměnu práce za peníze, žádné handrkování.
Reakce, kterou jsem nečekala
Podíval se na mě a chvíli nic neříkal. Myslela jsem si, že přemýšlí, jestli se mu to vyplatí. Pak ale přišla věta, která mě úplně zarazila. Řekl mi, že za drobné pracovat nebude. Řekl to klidně, bez ironie nebo zloby.
Nejdřív jsem měla pocit, že jsem špatně slyšela. V hlavě se mi okamžitě rozběhly myšlenky, jestli čtyři sta korun vážně může někdo označit za drobné. Cítila jsem se zaskočená a přiznávám, že i trochu naštvaná. Čekala jsem cokoliv, ale ne tohle.
Rozpačitý okamžik mezi námi
Snažila jsem se pochopit, co tím myslí. Vysvětlila jsem, že jde jen o pár hodin a že víc za takovou práci dávat nebudu. Jen pokrčil rameny. Řekl, že když už má pracovat, musí to mít pro něj smysl. Jinak raději nepůjde nikam.
Stáli jsme tam proti sobě a bylo cítit napětí. Nepůsobilo to jako konflikt, spíš jako dvě reality, které se míjely. Pro mě to byla jasná a férová nabídka. Pro něj něco, co nestálo za jeho čas. Pak se sebral a odešel. Zahradu jsem uklidila sama, ale myšlenka na to, že i když jsem mu donesla práci přímo pod nos, odmítl mě bez mrknutí oka, ve mně zůstala.
