Článek
Zetě jsem znal dřív než jako manžela své dcery
Před patnácti lety jsem přijal do své malé truhlářské dílny mladého kluka jménem Tomáš. Byl šikovný, pracovitý a na rozdíl od jiných zaměstnanců se nebál zůstat déle, když bylo potřeba dokončit zakázku.
Časem se seznámil s mou dcerou Lenkou. Vzali se, narodily se jim dvě děti a já měl radost, že se z dobrého zaměstnance stal také člen rodiny.
Jenže jejich manželství se před půl rokem rozpadlo. Do podrobností jsem se nepletl. Věděl jsem jen, že spolu už delší dobu nevycházeli.
Dcera čekala, že ho okamžitě propustím
Krátce po rozvodu za mnou Lenka přišla do dílny. Zeptala se, jestli Tomáš pořád pracuje u mě. Když jsem odpověděl, že ano, překvapilo mě, jak se rozčílila.
Řekla mi, že nechápe, proč dávám práci člověku, který jí tolik ublížil. Podle ní bych měl stát na její straně a dát mu výpověď.
Vysvětlil jsem jí, že Tomáš odvádí dobrou práci a nemám důvod ho propouštět. Navíc splácí hypotéku a platí výživné na moje vnoučata.
Dcera se urazila. Prý jsou pro mě peníze a zakázky důležitější než vlastní dítě.
Jedno odpoledne mi dala ultimátum
Několik týdnů jsme spolu skoro nemluvili. Pak mi Lenka oznámila, že dokud bude Tomáš v dílně, nebude ke mně jezdit ani s dětmi.
To mě zasáhlo. Vnoučata jsem pravidelně vyzvedával ze školy a o víkendech jsme spolu chodili na výlety. Najednou jsem měl o všechno přijít kvůli rozhodnutí, které s jejich rozvodem vůbec nesouviselo.
Snažil jsem se dceři vysvětlit, že ji mám rád a vždycky jí pomůžu. Ale nemohu někomu vzít práci jen proto, že se jejich manželství nepovedlo.
Manželka mi řekla, že jsem příliš tvrdohlavý
Ani doma jsem neměl klid. Manželka mi vyčítala, že bych měl ustoupit, protože Lenka rozvod těžce nese. Připomněla mi, že rodina je důležitější než zaměstnanec.
Zeptal jsem se jí, jestli by bylo správné připravit otce našich vnoučat o příjem. Na to mi nedokázala odpovědět.
Nakonec jsem dceři napsal, že dveře našeho domu má pořád otevřené. Tomáše ale propouštět nebudu.
Vnoučata mi chybí nejvíc
Od té doby uplynuly dva měsíce. Lenka se mnou mluví jen krátce po telefonu a děti jsem viděl pouze jednou, když byly u svého otce.
Tomáš o našem sporu ví. Dokonce mi nabídl, že si najde jinou práci, aby kvůli němu nebyly problémy. Odmítl jsem. Neudělal nic, kvůli čemu bych ho měl z dílny vyhodit.
Nevím, jak dlouho bude dcera naštvaná. Mrzí mě to víc, než jí dokážu říct. Jen si pořád myslím, že být dobrým otcem neznamená automaticky souhlasit se vším, co dospělé dítě požaduje.





