Zrada byla dokonána: Plavšič podepsal Slavii, fanoušci mu slíbili peklo a výhružky jemu i rodině

Když Srdjan Plavšič odešel ze Sparty přímo do Slavie, nezměnil jen klub. Odsoudil se ke světu, kde každý krok doprovázela nenávist, výčitky a výhružky. Z milovaného hráče Letné se přes noc stal symbol zrady. A hněv fanoušků byl krutější, než kdokoliv čekal.

Smlouva s Edenem byla připravená dlouho dopředu i když Plavšič naoko popíral, že by jednal se Slavií, realita byla jasná. Slavia mu podala ruku v momentě, kdy Sparta jen mlžila.
Klub nepřišel o hráče za peníze, přišel o něj zdarma. A to bolelo nejvíc.

Když Slavia přestup oficiálně potvrdila, sociální sítě explodovaly. Sparťanští fanoušci mluvili o největší zradě od éry Řepky. Ve zprávách se začala objevovat slova jako:

Nezůstalo jen u urážek. Podle informací z klubového zákulisí se Plavšič dočkal výhružek smrtí, dokonce padaly zprávy typu „Víme, kde máš rodinu“. Jeho blízcí museli přestat veřejně vystupovat. Některé zprávy údajně mířily i na jeho přítelkyni. Plavšič později připustil, že psychický tlak byl obrovský, ale že přestup by udělal znovu: „Nebudu dělat rozhodnutí podle ultras.“

Mezi fanoušky se začaly šířit verze, že Plavšič byl Rosickým „odstaven“. Jedni tvrdili, že Sparta prodlužovat nechtěla, druzí, že hráč žádal příliš. Faktem však zůstalo jediné: když Sparta otálela, Slavia už podepisovala.

Ani v Edenu nebylo přijetí bezchybné. Někteří slávisté tleskali, jiní pochybovali:
„Ke Spartě cítil loajalitu? Jak pak cítí loajalitu k nám?“ Plavšič musel bojovat dvakrát - proti soupeřům, a proti vlastní minulosti.

Svůj fotbalový život rozdělil jedním podpisem. Na Letné ho už nechtěli ani vidět, v Edenu ho vítali s otazníky. Z příběhu talentu se stal příběh exilu. Ať se mu povedly góly nebo ne, vždy visela ve vzduchu otázka: Stál ten přestup za to peklo, které přišlo?

Zdroje: