Článek
Když se staré přátelství obnoví
S Janou jsme se znaly od střední. Po škole jsme se od sebe trochu vzdálily, ale když se po letech ozvala, že by se chtěla sejít, měla jsem radost. Působila unaveně, říkala, že má problémy s přítelem a že se potřebuje na pár dní uklidit. Nabídla jsem jí, že může přespat u mě. Zdálo se to jako samozřejmost. Kamarádce přece člověk pomůže.
První večer proběhl v pohodě. Povídaly jsme si dlouho do noci, otevřely víno, vzpomínaly na školní léta. Bylo to skoro jako dřív. Jen jsem si všimla, že se občas rozhlížela po bytě trochu zvláštním způsobem. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Brala jsem to jako zvědavost.
Podivné ráno
Ráno jsem se probudila, udělala jsem si kávu a šla zkontrolovat prádlo, které jsem měla pověšené v obýváku. Jenže sušák byl napůl prázdný. Chvíli jsem stála a přemýšlela, jestli jsem si něco nevzala už včera. Ale ne. Moje oblíbené krajkové kalhotky a dvě podprsenky zmizely.
Z ložnice jsem zaslechla šramot. Potichu jsem otevřela dveře a tam stála Jana, zády ke mně, s mým prádlem v ruce. Zrovna ho cpala do tašky. Zůstala jsem jako opařená. V první chvíli jsem si myslela, že jde o nějaký hloupý vtip.
„Co to děláš?“ zeptala jsem se nakonec. Otočila se, zrudla, ale pak se usmála, jako by o nic nešlo. Řekla, že si myslela, že je to její, že se to jen připletlo. V tu chvíli jsem věděla, že lže.
Všechno do sebe zapadlo
Když jsem se uklidnila, začala jsem si v hlavě spojovat detaily. Už večer jsem si všimla, že se dívá na mé věci déle, než by bylo běžné. Měla jsem novou kabelku a pár dražších kousků oblečení, které mi pochválila – tehdy jsem si to brala jako kompliment. Teď jsem si uvědomila, že to nebyl obdiv, ale zájem.
Řekla jsem jí, aby si sbalila věci a odešla. Neprotestovala. Jen se tvářila dotčeně, jako by byla obětí já. Když za ní zapadly dveře, v bytě zůstalo zvláštní ticho. Směs trapnosti, zrady a úlevy. Hned potom jsem prošla všechny své věci. Našla jsem chybějící náramek, který jsem dlouho hledala, v její tašce, kterou si zapomněla u dveří. To už nebyla náhoda.
Pachuť, která zůstala
Nepřála jsem jí nic zlého, ale něco ve mně se zlomilo. Když vám někdo vezme něco tak osobního, jako je vaše prádlo, nejde o hodnotu, ale o hranice. O pocit, že vás někdo bezostyšně naruší v prostoru, který je jen váš.
