Článek
Na svém facebooku napsal pan Jan Vaculík:
„Redaktor Jan Pokorný mě pozval na dnešní besedu, která se konala k výročí 21. srpna a vysílala se v přímém přenosu na ČRo+ od 18:10. Prý abych pověděl třeba o tom, jak se po okupaci žilo rodině jednoho z nejvýznamnějších exponentů obrodného procesu. Pozvání jsem rád přijal. Aspoň jsem si při besedě pár myšlenek uspořádal, takže teď napíšu, co mě připadá nejvíc podstatné. Tedy o kolaborantech a o fenoménu vařené žáby.“
Vzpomínky jsou jeho, a tak si je případně můžete přečíst na jeho facebookovém profilu.
Redaktor Jan Pokorný mě pozval na dnešní besedu, která se konala k výročí 21. srpna a vysílala se v přímém přenosu na...
Posted by Jan Vaculik on Thursday, August 21, 2025
Zmiňovaný živý pořad, který byl vysílán na stanicích ČRo Radiožurnál a ČRo Plus 21. 8. 2025 si můžete poslechnout ze záznamu denního vysílání v tomto odkazu.
Hosty Jana Pokorného kromě Jana Vaculíka byli historik Oldřich Tůma a dramaturg Tomáš Černý, specialista na rozhlasovou historii. Pan Vaculík v podstatě říká to, co později napsal do výše citovaného facebookového statusu.
Ve vyprávění pana Vaculíka mě zaujal fenomén vařené žáby. Proto i já přidávám svou vlastní vzpomínku na období mezi lety 1968 a 1989.
Úvaha o vařené žábě a kolaborantech je zajímavá. Vůbec mi není jasné, jak pohlížet na kolaboranty. To, že někdo dnes někoho jiného označí za proruského a já na něm nic proruského neshledávám mi připomíná dobu, kdy se v mém okolí v roce 1989 v Ústavu sér a očkovacích látek mluvilo o tom, že ten či onen umělec si už ani neškrtne, protože podepsal Několik vět. Co přesně je těch několik vět znamenalo jsem nevěděl, jen v rádiu tehdy říkali, že je to PAMFLET. Co to je pamflet jsem také nevěděl, protože Wikipedie ještě neexistovala. Na rok 1968 mám konkrétnější vzpomínky, protože přece jen jsem o pár let starší. V červnu 1968 jsem ukončil základní školní docházku a v září nastupoval na gymnázium. Byl jsem v Pionýru, ale v té deváté třídě se tyhle organizace rušily a obnovoval se Junák, Skaut a podobně. Také byla zrušena organizace ČSM (Československý svaz mládeže). Protože jsem žil a dodnes žiju nedaleko Československého, nyní Českého rozhlasu, určité vzpomínky mám. Na střední škole vznikla protestní organizace Unie středoškoláků a učňů. Ta byla, tuším, ve druhém roce zrušena a místo ní byl centrálně založen Socialistický svaz mládeže (SSM). Nikoho nenutili ke vstupu, ale postupně bylo jasné, že kdo do SSM nevstoupí, bude mít obtížnější přijetí na vysokou školu. Přesto do konce mojí docházky na gymnázium vstoupil z naší třídy do SSM jen jeden spolužák. Školní organizace měla v té době jen asi pět členů. Po mé maturitě v roce 1972 rozházeli profesorský sbor mého gymnázia do různých škol, protože to bylo údajně „centrum oportunismu“. Do SSM jsem vstoupil až na vysoké škole. To už tam byli skoro všichni. To bych řekl, že byl ten fenomén vařené žáby.
Zdroje:
1. facebooková úvaha Jana Vaculíka
odkaz https://www.facebook.com/janek.vaculik/posts/pfbid02dhaNds1gigPMn95qutsrUATiWnryiht97CKSpS7Vso8AuobS4kvjW3×3CTTLYG55l
2. zvukový záznam denního vysílání Českého rozhlasu Plus z 21. srpna 2025
3. Jak se o vpádu vojsk dozvěděli Češi žijící v zahraničí? Radiožurnál připravil speciál k výročí okupace
odkaz https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/zive-jak-se-o-vpadu-vojsk-dozvedeli-cesi-zijici-v-zahranici-sledujte-specialni_2508211810_kvr
