Článek
Podle vyjádření Petra Holce je Otakar Foltýn výrazně kontroverzní postavou v oblasti strategické komunikace. Kritizuje především tyto aspekty:
- Mluvení jménem vlády: Holec poukazuje na to, že Foltýn již nevyjadřuje pouze své vlastní názory, ale podle něj se v podstatě prezentuje jako mluvčí vlády. Tato změna – kdy se soukromá rétorika prolíná s oficiálními funkcemi – je podle Holce neakceptovatelná a poukazuje na autoritativní přístup, který není v souladu s demokratickou debatou.
- Agresivní a polarizující rétorika: Další oblastí kritiky je způsob, jakým Foltýn komunikuje. Holec např. zmiňuje, že Foltýn používá výrazné a urážlivé termíny – mezi ně patří i označování občanů za „svině“. Takové polarizující výroky podle Holce podkopávají důvěru veřejnosti a rozdělují společnost, protože místo vyváženého dialogu se šíří extrémní názory.
- Důsledky pro veřejný diskurz: Holec dále upozorňuje na to, že takový způsob komunikace může mít závažné důsledky pro státní diskurz. Kritizuje, že je nejasné, zda si premiér a další představitelé vlády uvědomují, jakou roli Foltýn v komunikaci zaujímá, a jak jeho polarizující přístup ovlivňuje prostředí veřejné debaty.
Tento postoj Petra Holce podtrhuje obavy z posunu vůči centralizované a autoritativní komunikaci, která může ohrozit zdravý demokratický dialog.
Podle Martina Fendrycha má Otakar Foltýn ve své roli koordinátora strategické komunikace za úkol bojovat proti dezinformacím, avšak jeho způsob, jakým tuto funkci vykonává, je podle Fendrycha problematický několika aspekty:
- Nedostatečná podpora otevřené debaty: Fendrych kritizuje Foltýnův přístup, který místo podněcování otevřeného dialogu a argumentované debaty upřednostňuje rychlé rozdělení publika. Podle Fendrycha by měl Foltýn umožnit konfrontaci názorů, místo toho, aby jednostranně odmítal kritiku nebo ji dokonce označoval za projev kolaborace s proruským narativem.
- Polarizující rétorika: Podle Fendrycha Foltýn už při svých veřejných vystoupeních okamžitě dělí posluchače na „ty dobré“ a „ty špatné“. Takový styl komunikace podle něj nepodporuje konstruktivní debatu, ale naopak posiluje polarizaci ve společnosti, což může v konečném důsledku oslabit schopnost státu účinně čelit dezinformacím.
- Odmítnutí možnosti kritické diskuze: Fendrych zároveň upozorňuje, že pokud chce Foltýn svou funkci úspěšně naplňovat, měl by být otevřený nesouhlasům a argumentům, místo aby se uchyloval k jednostranným tvrzením. Podle Fendrycha by měla být svoboda slova respektována v hlubším smyslu, nikoliv pouze jako prázdné prohlášení bez ochoty debatovat.
- Nedostatečná efektivita při řešení dezinformací: Fendrych poukazuje i na to, že přijetí Foltýna do funkce strategického koordinátora působí spíše symbolicky. Pokud totiž jeho metoda práce vede k dalšímu rozdělení společnosti, hrozí, že se takové kroky nepromítnou do reálné ochrany veřejného diskurzu před dezinformacemi.
- Potřeba změny komunikační strategie: Nakonec Fendrych zdůrazňuje, že úspěch v boji proti dezinformacím vyžaduje nejen rozhodná opatření, ale především schopnost naslouchat kritice a vést otevřený dialog. Podle něj by měl Foltýn prokázat větší ochotu diskutovat a argumentovat, což by napomohlo zvýšit odolnost státu vůči dezinformacím.
Tímto způsobem Martin Fendrych naznačuje, že efektivní strategická komunikace by měla vycházet ze schopnosti akceptovat rozdílné názory a podporovat otevřený a konstruktivní dialog, místo aby docházelo k rychlému rozdělování společnosti na základě polarizující rétoriky.
Způsob svérázného vyjadřování Otakara Foltýna ukazuje výňatek z jeho rozhovoru s Janem Zahradilem v pořadu Echo Prime Time vysílaného společně Rádiem Prostor a webem Echo24.
Závěr:
Ke zhodnocení práce Otakara Foltýna je třeba přistoupit komplexně a uvažovat dva hlavní kontexty: jeho profesní působení a jeho veřejnou komunikaci.
Profesní působení: Foltýn má za sebou dlouholetou kariéru jako právník a důstojník, během níž zastával klíčové pozice ve vojenských a státních institucích. Jeho zkušenosti, které zahrnují službu na mezinárodních misích a působení ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky, svědčí o jeho odbornosti a o tom, že se při oficiálních úkolech opírá o pevně stanovené postupy a ověřené informace. V tomto ohledu lze jeho spolehlivost vnímat jako vysokou, neboť jeho kariéra podléhá řádným institucionálním kontrolám a standardům.
Veřejná komunikace a kontroverzní výroky: Na druhé straně, Foltýnova rétorika v médiích a veřejných vystoupeních získala značnou pozornost právě pro své ostré a někdy polarizující formulace. Jeho komentáře, například označení části občanů za „zombíky“ či použití výrazných metafor, vyvolaly kritiku a rozporuplné reakce. Kritici poukazují na možné zkreslení a tendenci k vyjadřování, která mohou podporovat polarizaci veřejného mínění. Z tohoto pohledu může být jeho komunikace vnímána jako méně objektivní a spolehlivá, neboť silně emotivní a stylově extrémní výroky ne vždy reflektují vyvážený či věcný pohled na složité společenské problémy.
Celkové zhodnocení: Spolehlivost práce Otakara Foltýna tedy závisí na tom, kterým aspektem se zabýváme. V rámci oficiálních a odborných úkolů, kde vychází z bohaté zkušenosti a disponuje ověřenými fakty, je spolehlivost jeho práce poměrně vysoká. Naopak v oblasti veřejného diskurzu jeho výrazy mohou působit subjektivněji a vyvolávat kontroverze, což u některých posluchačů či čtenářů zpochybňuje jejich objektivitu.
Zdroje:
