Článek
Český rozhlas věnuje celé září na stanici Český rozhlas Plus téměř padesát let starému televiznímu seriálu Třicet případů majora Zemana.
Pořady připravila redaktorka Ivana Chmel Denčevová, která je Českým rozhlasem už řadu let pověřena zkoumat historii a vysvětlovat, Jak to bylo doopravdy.
Já si myslím, že 33 let od tzv. sametové revoluce a skončení historické etapy tzv. socialismu by Český rozhlas neměl vynakládat peníze na to, aby objasňoval pravdivost scénářů televizního seriálu 30 případů majora Zemana.
Několik let po roce 1989 se Česká televize rozhodla promítnout ten seriál a uspořádat po odvysílání každého dílu besedu. Tehdy bylo období před rokem 1989 v živé paměti většiny dospělé populace občanů České republiky. Ti, kteří to období prožili vědí své, ať už byli na té či oné straně, nebo přímo v komunistické straně. Pro ty, kteří to období nezažili a kteří jsou dnes zavaleni seriály vzniklými po roce 1989, například Vyprávěj, kde se období socialismu probírá hranou formou velmi podrobně, je to jistě nezajímavé téma .
45 let starý seriál Třicet případů majora Zemana dnes už nemá význam a nemůže ovlivnit myšlení mladých lidí. Ty zajímá ohromná produkce televizní i filmová z celého světa a především z USA.
Zdá se mi, že to jen Český rozhlas neví, za co by utratil peníze z koncesionářských poplatků. Místo, aby se soustředil na tvorbu vyváženého a objektivního zpravodajství, v čemž ho nemůže nahradit žádné soukromé rádiu, zavaluje posluchače stále novými a novými megalomanskými projekty. O prázdninách to byl mamutí projekt četby z pamětí Karla Gotta, zemřelého před čtyřmi lety. Četba z pamětí Karla Gottra by se jistě netěšila takové pozornosti, kdyby nebyla provázena ohromnou reklamní kampaní ve vysílání na většině stanic i na internetu. Doufám, že alespoň Radu Českého rozhlasu bude zajímat, kolik ten projekt stál.
A nyní přichází Český rozhlas s další masážní kampaní týkající se téměř padesát let starého TELEVIZNÍHO seriálu. Jeho podstatnou částí je obrazová složka, jejíž slovní vylíčení může být jen jakýmsi nepodařeným plagiátem. Proč se třeba Český rozhlas nesoustředí na rozhlasový seriál Jak se máte, Vondrovi, který byl v osmdesátých letech tak populární na stanici Praha? Patrně proto, že by musel vytahovat ze skříně své vlastní kostlivce.
Proč se Český rozhlas nesoustředí na současnost? Proč například neudělá měsíc s agentem Burešem a rozvědčíkem Pávkem, jejichž reálné osoby jsou denně v médiích a ovlivňují chod státu v současnosti a jsou přitom reálným propojením s minulostí? Moje otázky jsou bohužel čistě řečnické. Ke změně totiž nemůže dojít dřív, než se změní zákon o Českém rozhlase a úkoly ČRo budou definovány jinak v souvislosti s nynějším rozvojem soukromých médií. A to nejen těch, které se dají poslouchat v klasickém rozhlasovém přijímači, ale i na internetu.
