Článek
Můj fejsbúkový přítel Jan napsal:
Mám rád srandu, nikoliv výsměch. Když někam dám chechtací smajlík, znamená to uznání legraci, která se mi líbí. Ne výsměch.
Kéž bych takto mohl vnímat i ostatní chechtíky.
A jak na to nahlížím já, Tomáš Němec?
Fejsbúk umožňuje u každého komentáře sedm barevných smajlíků. Smajlíky na pozicích 3, 4, 5 vnímá každá generace, někdy i každý člověk jinak. Kdysi existoval jen jeden smajlík – modrý palec nahoru. Fejsbúk pak uvažoval o tom, že zavede druhý smajlík – palec dolů. Ale pak ho prý nezavedl proto, že by mělo mít negativní vnímání u pisatele textu. Proto z nejasných důvodů zavedl dalších šest smajlíků, z nichž ovšem smajlíky na pozici 3, 4, 5 mají nejasné citové zabarvení a vnášejí tak zmatek do duší pisatelů.
Smajlíky fejsbúk
Smajlíky jsou vlastně jen pobídka k pohodlnosti, aby se čtenář nemusel vyjadřovat textem. Smajlíky nevyjadřují „počet zobrazení“ jako třeba v jiných aplikacích. Firma pana Cukrberka v podstatě hodila fejsbúk přes palubu a zavádí novou aplikaci, které se jmenuje threads nebo tak nějak, která je prý něco mezi fejsbúkem a instagramem. Ale já už nejsem schopen sledovat další platformy. Prostě píšu si jen na fejsbúk, i když mám pocit, že fejsbúk už moje statusy téměř nikomu nezobrazuje. Tak si sem aspoň sdílím podcasty, které si chci později poslechnout, abych na ně nezapomněl a lépe je našel.
Tento text jsem napsal jako komentář k jednomu statusu pana Jana Vaculíka. Ale zkopíruji si ho jako samostatný status na svůj profil, protože ho považuji za podstatný a jeho sepsání mi stálo určité množství času.
Zdroj: 1. facebookový status Jana Vaculíka
