Článek
1.září 2024 uplynulo sto let od zahájení vysílání stanice Český rozhlas Brno.
Pravda, já ji už teď příliš neposlouchám, i když v dnešní době to jde poměrně snadno přes internet. Ale já jsem příznivcem poslechu rozhlasu přes bedýnku či větší krabičku, které se dodnes říká radiopřijímač, zkráceně rádio. Jenže slovem rádio se dnes označuje i to, čemu se dříve říkalo rozhlasová stanice, zkráceně stanice.
Za mého mládí neměl Československý rozhlas tolik stanic jako dnes. Proto pořady regionálních stanic Československého rozhlasu mívaly své pravidelné místo na celostátní stanici, která se tehdy jmenovala Praha. Ty pořady se zpravidla nevysílaly každý den jako je tomu dnes, ale jednou týdně. Vždycky jsem se těšil na ten nejpopulárnější pořad z Brna, který se jmenoval „Nashledanou v sobotu“ a jak je zjevné z názvu, vysílal se v sobotu večer. Jeho výrazným tvůrcem byl literát Antonín Přidal. Vzhledem k tomu, že v té době jsme neměli doma televizor, byly různé rozhlasové týdeníky něco, na co jsem se těšil a poslouchal soustředěně, jako bych šel třeba do divadla. Po srpnu 1968 měl v pořadu „Nashledanou v sobotu“ svou rubriku pan Josef Hlava, který svérázným způsobem komentoval tehdy současné dění ve společnosti. Pan Hlava byl smyšlenou postavou, něco jako ing. Lefler ve Vinárně U Pavouka. Jako mnoho jiných pořadů i ten brněnský „Nashledanou v sobotu“ z rozhlasových vln zmizel v době, kdy politická normalizace utahovala šrouby.
S rozdělením Československa po roce 1992 se i Československý rozhlas rozdělil na Český a Slovenský. Během prvních deseti let se ve vedení Českého rozhlasu vystřídalo několik generálních ředitelů. Kupodivu v roce 2011 se na tuto pozici dostal jeden Slovák, jehož jméno tady nechci ani zmiňovat. Rozhodl se, že tuto instituci předělá k obrazu svému. Protože v pražské centrále narazil na poměrně silný odpor, přizval si na pomoc jednoho Brňáka, jehož jméno tady také nechci zmiňovat. Ten se podílel především na likvidaci stanice Praha. Ale protože v té době začal růst význam internetu i v rozhlasovém vysílání, bylo možné chytit i regionální stanice Českého rozhlasu, které pro mně byly do té doby nedostupné na běžném VKV přijímači. Současně Český rozhlas začal vysílat i novým způsobem vzduchem šířeného signálu, v takzvaném pásmu DAB+. Protože se tehdy radiopřijímače s pásmem DAB+ tehdy ještě běžně neprodávaly v obchodech s elektronikou, zařídil Český rozhlas, že se určité množství těchto přijímačů prodávalo i v jeho reprezentační prodejně v Praze. Hned jsem si tam jeden takový přijímač koupil. A ejhle! V pásmu DAB+ se tehdy daly chytit všechny regionální stanice Českého rozhlasu, které tehdy vysílaly. Nevýhoda byla, že signál DAB+ tehdy šířilo jen malé množství vysílačů po republice. Ale v hlavním městě, kde já bydlím, byl příjem dobrý. A tak jsem začal poslouchat i Český rozhlas Brno, odkud pocházel ten pán, který programově zlikvidoval stanici Český rozhlas Praha. V té době bylo pro mně daleko příjemnější poslouchat brněnskou stanici než tu pražskou, předělanou Brňákem. Během několika let se pozemní DAB+ vysílání rozšířilo do mnoha vysílačů v České republice. Současný generální ředitel Českého rozhlasu (kterého také nechci jmenovat) pak zařídil, že se DAB+ vysílání rozdělilo na dvě větve – českou a moravskou, a tak třeba já v Praze nechytím moravské stanice včetně té největší brněnské.
Když jsem ještě mohl poslouchat Český rozhlas Brno na svém DAB+ přijímači, zjistil jsem, že se tam vysílá (patrně už dlouhá léta) kulturní týdeník „Zelný rynk“. To nebyl pouze proud hudby a živého slova jako jinde, ale pečlivě připravený a ze záznamu vysílaný pořad typu, kterému se dříve říkalo pásmo. Něco, co nebylo bezbřehé plácání, v čemž na většině svých stanic začal napodobovat Český rozhlas soukromá rádia. Silně mi to strukturou připomnělo onen dávný pořad „Nashledanou v sobotu“.
„Zelný rynk“ připravuje paní Alena Blažejovská, která dokonce vyučuje rozhlasovou práci na brněnské JAMU. Docela mě to překvapilo. Mám totiž dojem, že v Praze na DAMU ani jinde neexistuje obor, který by vychovával rozhlasové specialisty. Vím, že v pražské centrále Českého rozhlasu mají skupinu elévů, ze které se potom někteří dostávají až do zaměstnaneckého stavu, ale pravděpodobně to není plnohodnotné školní studium.
„Zelný rynk“ je podle mého názoru pořad, který by měl být součástí celostátního vysílání. Bohužel Český rozhlas žádnou koncipovanou celostátní stanici nemá. Má jen stanice, které se z Prahy šíří pozemními vysílači do celé republiky. A to je škoda.
Když už jsem zmínil brněnský pořad „Nashledanou v sobotu“, musím zmínit ještě někoho. Je to také Brňák (asi je správně česky Brňan) a jmenuje se Přemysl Hnilička. Sice v Českém rozhlase nepracuje, ale je to jeden z největších odborníků na Český / Československý rozhlas, (a zejména na rozhlasové hry,) kterého znám. Hnilička připravil právě pro „Zelný rynk“ desetidílný vzpomínkový pořad „Vzpomínky na Soboty. Nostalgický návrat do 60. let s brněnskými (rozhlasovými) legendami“, který je věnován hlavně pořadu „Nashledanou v sobotu“ a je k dispozici k přehrání v rozhlasové aplikaci MůjRozhlas.
A tak bych chtěl prostřednictvím těch dvou Brňanů, o kterých jsem psal výše, které znám osobně a kterými jsou profesorka JAMU a dramaturgyně Českého rozhlasu (nejen Brno) Alena Blažejovská a celoživotní knihovník, archivář všeho psaného i zvukového (na různých nosičích) Přemysl Hnilička, poblahopřát brněnské stanici Českého rozhlasu ke stému výročí vysílání a k šíření brněnské a moravské kultury i v Čechách.
Zdroje:
