Článek
Z pořadu Českého rozhlasu Plus Hovory jsem se dozvěděl od skvělého divadelního režiséra Davida Drábka, že jsem mimózni Čech, protože jsem do Europarlamentu volil motorizovaného nácka. Žádné jméno samozřejmě nepadlo, ale mnozí jistě pochopí, koho tak média hlavního proudu nazývají.
Paní redaktorka Kalenská v úvodu citovala z fejsbúkového profilu pana Drábka. Podíval jsem se tedy také na jeho profil. Skutečně u data 10. června tam je napsáno:
„Nadšený z výsledků u nás nejsem. Ale celkové obsazení europarlamentu je docela fajn. Že tam ti mimózní z Čechů delegovali hrst komoušů, motorizovaných nácků a populistů, naštěstí nehraje fatální roli. Jde o parazitní nemehla, která kontinentu pustí finančně žilou, ale jinak se na nic nezmůžou.
Tak jsem tedy mimózní Čech. No, nic. Pan Drábek už si mě před několika lety odebral z přátel na fejsbúku, protože jsem vždy nepřikyvoval jeho četným fejsbúkovém statusům. Ale tímto nálepkováním se zařadil mezi lidi, kteří rozdělují českou společnost.
Jiný z mých fejsbúkových přátel napsal po volbách tuto úvahu:
„Zdá se mi, že tzv. dezoláti (jeden výraz pro jednoduchost, ať je jasné, koho tím myslím) nedokáží přesně vnímat realitu (zpochybňují ověřená fakta z důvěryhodných zdrojů a ignorují svědectví očividců a vizuální důkazy). Popírají (i podvědomě) hodnoty, na kterých vyrostla (a snad ještě i roste) židovsko-křesťanská společnost (zpochybňují důležitost solidarity a pomoci druhým v nouzi nebo omlouvají násilí a agresi), ale nejen hodnoty vztahující se k náboženství, ale obecně lidské, tedy humanitní hodnoty. Co myslím těmi humanitními hodnotami? Hodnoty jako lidská důstojnost, soucit, spravedlnost, respekt a úctu k lidskému životu. Jak bylo mnohokrát orwellovsky řečeno: Válku nazývají mírem a mír nazývají válkou. Agresi obranou a vice versa. I když je stokrát zjevné, kdo je agresor, kdo koho napadl, kdo koho zabíjí a ničí jeho domovy, kdo se chová zvěrsky a nelidsky, s kým se přátelí a kdo jsou jeho spojenci (světový gaunerský ksindl, jako Irán, Severní Korea, Čína apod.) tyto zjevné důkazy a události jako by neviděli anebo vidět nechtěli.
Kde se ale vezme tak velká psychiatrická klinika? To v lepším případě.“
Odkaz sem nebudu dávat, protože dotyčný pan Jiří není veřejná osoba jako pan Drábek.
Je to však zajímavý názor.
Jenže podobné názory mi připomínají poměry v románu Milana Kundery Žert. Někdo něco řekne a už je nějak onálepkován. Což vede k vytvoření odsuzující atmosféry. Hlavní postava románu Žert Ludvík Jahn napsal na pohlednici spolužačce Markétě „Ať žije Trockij“. A byl vyhozen z vysoké školy.
Dnes se už pohledy z dovolené ze školní brigády nebo z dovolené nepíšou. Píšou se statusy na fejsbúk nebo na jinou sociální síť. Statusy, které vyjadřují názor nebo třeba jen ironii. Na sociálních sítích je nevidí jen jeden člověk nebo úzká skupina. Často sí to můžou přečíst ti, kteří se s pisatelem neznají. Ale už ho onálepkuji: dezolát, chcimír, pravdoláskař, havlista a podobně. Další lidi už nejen že původní příspěvek nečetli, ale už jen převzali jeho onálepkování: dezolát nebo pravdoláskař. To je jedno. Obě nálepky považuji za blbé.
Obávám se však toho, že vývoj v české společnosti půjde tak daleko, že nebude možné veřejně říkat nebo psát, co si člověk myslí, aby za ten názor nebyl popotahován, pokud ten názor nebude patřit mezi názory oficiálně schválené.
Různými nálepkami je označován i Filip Turek, který byl nedávno zvolen poslancem Evropského parlamentu. Všiml jsem si ho asi přede dvěma lety v youtubovém kanálu Xaver Live, kde začal komentovat politické dění u nás i v Evropě.
A tak byl i jedním ze zdrojů, které jsem začal sledovat přes youtubový kanál Xaver Live. Ostatně svůj pohled na XTV a kanál Xaver Live jsem před časem popsal v článku Pohled pravdoláskaře na internetovou televizi XTV.
Turek je součástí trojice, která vysílá pořad Přísně tajné. Těmi, se kterými se po týdnu střídá jsou Vladimír Pikora a Petr Macinka. Všichni tři se projevili jako kritici způsobu, kterým vládnou evropským státům byrokratické orgány Evropské unie.
Filip Turek mluvil hlavně o automobilovém průmyslu a o green dealu, pokud ten se výrazně dotýká automobilismu. Například když různí aktivisté blokují dopravu a přilepují se k silnicím v domnění, že tím zlepší životní prostředí. Nebudu zde opakovat, co vše Turek kde řekl. Na internetu s ním najdete poměrně hodně rozhovorů. Upozornil bych pouze na jeden. Je starý deset let a Turek ho poskytl redaktorce stanice Český rozhlas Radiožurnál Lucii Výborné v rámci projektu 100 statečných. Ten rozhovor je pouze o jeho sběratelské vášni automobilů značky Jaguár.
Když jsem začal poslouchat Filipa Turka na youtubovém kanálu Xaver Live, zpočátku mluvil pouze na toto téma. V průběhu doby založil jeho kolega Petr Macinka politickou stranu Motoristé sobě. Začal Turka do téhle strany lákat v souvislosti s tím, že Evropská unie směřuje jedním ze svých cílů k zákazu výroby automobilů se spalovacími motory v roce 2035. Myslím, že Turek ani Macinka nemají nic proti elektromobilům. Pouze poukazují na to, že uspokojení všech uživatelů automobilů a výroba aut podle zaváděné evropské normy EURO 7 je nereálná. Předseda strany Motoristé sobě docela dobře chápe, že pouze s tímto tématem nemůže ve volbách uspět. Ale začal přemlouvat Filipa Turka, aby se zúčastnil voleb do Evropského parlamentu, kde by mohl najít spojence, jak normu EURO 7 zmírnit nebo zrušit. Turek je toho názoru, že stačí, když auta budou odpovídat normě EURO 5.
Turek dlouho Macinkovu nabídku odmítal. Až teprve když Macinkova strana udělala do evropských voleb koalici se stranou Přísaha, vedenou bývalým policistou Robertem Šlachtou, souhlasil. A to proto, že Přísaha zvedla další důležité téma v Evropě a to je boj proti nelegální migraci z neevropských států. Na toto téma je odbornicí Nikola Bartůšek, která kandidovala za Přísahu. Ta prožila 10 let v prostředí různých azylových center.
29. ledna 2024 byla tisková konference o vytvoření volební koalice obou stran.
Po založení koalice Přísaha - Motoristé absolvovali její předsedové a kandidáti do Evropského parlamentu velkou kontaktní kampaň. Objeli mnoho míst v České republice a naživo řekli své názory mnoha tisícům lidí. Zároveň Turek absolvoval mnoho podcastových rozhovorů a pravidelně také vystupoval v Xaver Live v pořadu Přísně tajné a ve V.O.X.TV v pořadu Po žních k Turkovi.
Během této předvolební kampaně se objevil „přítel po boku“ ing. Richard Chlad, také milovník luxusních starých automobilů. Podíval jsem se na několik internetových rozhovorů s ním. Všude se o něm mluvilo jako o miliardáři. Jak jsem pochopil, jeho majetek se nepočítá v desítkách miliard jako třeba u Andreje Babiše, ale pouze v jednotlivých miliardách. Rozhovory s ním byly většinou poněkud bulvární. Velice mě však zaujal jeden. Pan Chlad byl na besedě se studenty odborného učiliště stavebního v Kolíně.
Pan Chlad povídal o svém životě v podnikání jak za socialismu tak za současného kapitalismu. Zaujalo mě to hlavně proto, že se mi zdá, že současná vláda i vlády minulé naprosto podcenily učňovské školství. Pan Chlad docela dobře rozebral českou ekonomiku. Mluvil srozumitelně, lidově, občas použil slovo, za které by ho asi ve veřenoprávní televizi nebo rozhlase pokárali. Za to učni oboru zedník nebo instalatér panu Chladovi jistě dobře rozuměli. Tuhle besedu bych doporučil k poslechu panu učiteli z Kolína Vítu Rakušanovi nebo panu profesorovi z Brna Petru Fialovi.
Za ty poslední dva roky jsem názory Filipa Turka a Petra Macinky docela dobře poznal. Na kolik budou úspěšní v praktické politice, to nevím. Asi bych Turka nevolil, kdybych viděl nějaký zdravý vývoj v současných parlamentních stranách. Ale v těch nevidím žádnou diskuzi o současných problémech. Pokud mají stranické volby, na předsedu vždy kandiduje pouze současný předseda. V žádné ze stran nebyl protikandidát. Jednota ve všem.
V Evropě se neustále mluví o záchraně planety. Filip Turek řekl, že bude prosazovat také to, aby se vyráběly výrobky, které dlouho vydrží. S tím naprosto souhlasím. Pokud výrobky vydrží jen po nutnou záruční dobu, je to špatně. Pokud se většina elektroniky vyrábí v Asii, je to také špatně. Pokud se v Evropě pouze obchoduje s emisními povolenkami, nic to nevyřeší.
Samozřejmě, že jeden nebo dva europoslanci nic nevyřeší. Filip Turek má docela jasnou představu, co chce v Evropském parlamentu prosadit. Představa je jedna věc a realizace druhá věc. Pokud by se však Filip Turek prokousával politikou od komunálu až po vedení některé ze stran, trvalo by to mnoho let. Vidím nutnost, aby se do politiky rychle dostali noví lidé. Teoretická kritika nic nezmění. V Evropském parlamentu si Filip Turek bude muset rozšířit rozhled. Jeho zájem o automobilismus je dost úzký. Pro mně je problém aut dost vzdálený. Nikdy jsem neměl řidičák a tudíž ani auto. Ale zdá se mi, že je potřeba, aby v v Evropském parlamentu byl za Českou republiku někdo, kdo tomu rozumí.
V den, kdy dopisuji tento článek, se na internetu objevilo sdělení, že v Evropském parlamentu byla založena frakce Patrioti pro Evropu.
Téměř v téže chvíli napsal předseda vlády České republiky Petr Fiala na svých sociálních sítích toto sdělení:
„Nazývejme věci pravými jmény. Patrioti pro Evropu slouží zájmům Ruska. Ať už vědomě, či nevědomě. A tím ohrožují bezpečnost a svobodu Evropy“ .
Teprve potom jsem se dozvěděl, že do této frakce vstoupili i Filip Turek a Nikola Bartůšek. V této frakci je hnutí ANO 2011 a koalice Přísaha a Motoristé sobě. Všichni ti europoslanci byli zvoleni ve svobodných volbách a dohromady reprezentují přes jeden milion občanů České republiky. Z těch voličů pan Fiala rázem udělal nepřátele státu. Opravdu mi to připomíná titulky z Rudého práva z minulého režimu. KDO NEJDE S NÁMI, JDE PROTI NÁM. Například tedy 300 tisíc voličů Filipa Turka a Nikoly Bartůšek jsou asi nepřátelé lidu. ZTROSKOTANCI A ZAPRODANCI! (Jak psalo kdysi Rudé právo o těch, co podepsali provolání Několik vět.)
Pan premiér Fiala tím přispěl k prohlubování příkopů mezi lidmi. Navíc výrazně přispěl k tomu, že v příštích parlamentních volbách v České republice opět zvítězí bývalý agent StB Bureš, jehož vláda výrazně přispěla k rozhazování peněz v období covidu a vytvořila tak velký státní dluh, že ani čtyři roky Fialovy vlády ho nemohou splatit. Dnes je to důchodce pouze o rok mladší než já s obrovským majetkem, jehož původ nebyl nikdy objasněn a kterého soudy nikdy při ničem nepřistihly.
Za to všechno ale Filip Turek nemůže. Vládní představitelé Vít Rakušan a Petr Fiala z něj udělali nepřítele České republiky ještě dříve než mohl něco dokázat.
Na závěr jednu perličku. Nedávno jsem jel tramvají na jedno kulturní setkání. V tramvaji jsem potkal známého, tzv. fejsbúkového přítele. Řekl mi: „Jestli pořád budeš na fejsbúku propagovat toho Turka, přestanu Tě sledovat“.
Bohužel spousta mých tzv, pravdoláskařských přátel se dozvěděla o Filipu Turkovi až těsně před volbami a má podobný názor jako pan divadelník David Drábek, kterého jsem citoval v úvodu. Nebudu před nikým Filipa Turka bránit. Sám ho osobně neznám. Ale myslím, že lidé by na sebe neměli koukat skrz prsty kvůli celostátní nebo i mezinárodní politice.
****
Zdroje:
1. pořad Českého rozhlasu Plus Hovory Dnešek je přecpaný ezopitomci, samozvanými kouči a influencery. A všem jde jen o peníze, říká divadelník Drábek
4. Norma Euro 7
5. Norma EURO 5
6. Beseda s ing. Richardem Chladem ve Stavebním odborném učilišti Kolín
