Článek
Leoš Mareš připomněl Luďka na konci své Ranní show v pátek 4. září.
Po pohřbu druhý den ráno o něm hezky promluvil v ranním vysílání Leoš Mareš, který se pohřbu také osobně zúčastnil. Připomněl, že to byl právě Luděk Hrzal, který si ho poprvé všiml jako diskžokeje kdesi v zapadlé diskotéce.
Krátký videoklip režiséra Vojty Nouzáka z roku 1995. Luděk Hrzal (v čepičce) poslouchá výklad hudebního dramaturga Josefa Vlčka, který byl v devadesátých letech autorem vysílacích schémat několika soukromých hudebních rádií.
Moje vzpomínky
Osobně jsem ho neznal. Přesto jsem ho jednu dobu dost často potkával v Praze na Vinohradské ulici v jeho typických kulatých čepicích s rovným hořejškem – prý se tomu říká omani kufi čepice.
Čepička typická pro Luďka Hrzala
Bylo to někdy v druhé polovině devadesátých let. Nejdřív jsem ani nevěděl, kdo to je, jenom mě zaujaly ty zvláštní čepice. Měl jich určitě několik, byly různých vzorů a barev, ale v podstatě bylo jasné, že to je stejný model čepice.
Rádio Evropa 2
Rádio Evropa 2 jsem poslouchal prakticky od začátku, kdy se objevilo na českých rozhlasových vlnách. Zprvu vysílalo pouze hudbu, takovou jinou, než jakou jsem slyšel ze stanic Československého rozhlasu. Byla to prakticky jen hudba a občas tam bylo nějaké francouzské ohlášení. Teprve o něco později začala vysílat Evropa 2 česky. Nemohu říct, že bych ji poslouchal neustále, protože mě spíš zaujalo, že krátce poté tady začalo vysílat rádio BBC World Service, které prakticky bylo bez hudby a mluvilo anglicky. Angličtině na rozdíl od francouzštiny jsem rozuměl. Evropu 2 jsem začal více vnímat teprve poté, když začala vysílat také stanice Frekvence 1. Obě patřily stejnému majiteli.
Je pravda, že rádio Evropa 2 jsem příliš často neposlouchal. Byla tam jiná hudba, než na jaké jsem byl odchovaný já. Já jsem byl typický posluchač Československého rozhlasu. Býval jsem nadšen, když Karlu Gottovi vyšla nová dlouhohrající gramofonová deska a stanice Praha Československého a později Českého rozhlasu zahrála několikrát za den nějakou jeho nejnovější píseň, třeba Kávu si osladím nebo Nápoj lásky č.10. A to jistě nebyly písně, které hrála Evropa 2.
Jak jsem zachytil vysílání Luďka Hrzala
V druhé polovině devadesátých let jsem si koupil hifi věž Philips. Na té se nemusely ladit rozhlasové stanice jako na všech mých předešlých rádiích ručně, ale ta věž měla dálkové ovládání a na rádiu se dalo nastavit 20 předvoleb. Jednou z těch předvoleb byla i Evropa 2. A tak když jsem někdy v noci nemohl spát, poslouchal jsem rádio a přeskakoval ze stanice na stanici. Tehdy měly stanice, i ty soukromé, povinný poměr hudby a mluveného slova. Soukromé hudební stanice to často doháněly tím, že v noci pouštěly různé komické scénky z dob socialismu, třeba s Felixem Holzmannem, které si nahrály do počítače a každou noc opakovaly. Bylo opravdu málo stanic, které měly noční moderátory. A tak jsem jednou při přeskakování stanic narazil i na noční pořad Evropy 2, který se jmenoval „Sexíček live“, a uváděl ho právě Luděk Hrzal. Někdy, později dost často, s ním vysílal člověk, který si říkal Doktor Buben. Bubna jsem neměl v lásce, protože říkal příliš mnoho vulgárních slov. Luděk Hrzal dokázal mluvit s velmi erotickým podtextem, avšak většinou bez vulgárních slov.
Můj jediný rozhovor s Luďkem
Přelom devadesátých let a milénia se vyznačoval v Praze poměrně velkým počtem nočních erotických klubů. Sám jsem jich několik navštívil, protože mě zajímalo, jak to tam chodí. Z vysílání zmíněného pořadu jsem zjistil, že i oba moderátoři navštívili některé tyto kluby. A dokonce, aniž by některý z nich jmenovali, že mluvili o některých stejných slečnách, které jsem znal. Pak ten pořad nějak skončil, já jsem tolik Evropu 2 už také neposlouchal. Luděk Hrzal pro mě zmizel někde v propadlišti dějin. Ale přesto jsem ho ještě jednou potkal, a dokonce jsem s ním chvíli mluvil osobně a mohl jsem mu říct, že jsem jeho pořad na Evropě 2 poslouchal. Je to jistě už více než deset let, kdy jsem zcela náhodně navštívil žižkovský hudební klub Kuře v hodinkách. Tam měl vystoupení houslista Pavel Cingl. Jak se ukázalo, jeho kamarádem byl i Luděk Hrzal, který se na něj přišel podívat.
Luďkovo vysílání na Color Music Radiu
Někdy po období covidu jsem objevil na svém radiopřijímači rádio Color Music. Velice mě potěšilo, že tam vysílali i Luděk Hrzal a Roman Ondráček, které jsem znal kdysi z Evropy 2. Nevysílali tam moc dlouho, možná jen rok. Z nějakých důvodů nedorozumění s majitelem rádia odešel nejdříve Roman Ondráček a krátce po něm i Luděk Hrzal. V té době jsem oba našel i na facebooku a propojili jsme se takzvaným přátelstvím. Krátce na to oba onemocněli, i když každý jinou nemocí. Bohužel ta Luďkova nemoc byla nevyléčitelná. Po určitou dobu to však vypadalo, že se Luděk uzdraví a vrátí se s určitými omezeními do běžného života. Bohužel se tak nestalo a Luděk čtyři měsíce po svých v 60. narozeninách nemoci podlehl.
Kniha Libora Šprysla o počátcích rádia Evropa 2
Teprve z rozhovorů, které pořídil na pohřbu deník Blesk jsem se dozvěděl, že Luděk spolu s Liborem Špryslem napsali nedávno knihu o začátcích Evropy 2. Kniha se jmenuje „88,2 Zrod legendy“. O jejím křtu napsal Libor Šprysl článek na Médium.cz. (odkaz ve zdrojích). Článek napsal pan Šprysl v červnu, tedy dva měsíce před Luďkovou smrtí. Článek má pouze jeden laik a žádný komentář. Jak to tak bývá, zapadl v množství balastu z různých kompilátů, které Médium.cz obsahuje. Je v něm také fotografie ze křtu knihy. Škoda, že se o té knize dozvědělo asi velice málo lidí. Já si ji určitě objednám.
V anotaci ke knize se píše:
***
Magických 36 let od vzniku fenoménu českého rozhlasového éteru! Na Evropě 2 začínali Leona Machálková, sourozenci Gondíkovi, ale taky Luďěk Hrzal nebo Vítek Pokorný. Až později stanice udělala hvězdy z Leoše Mareše, Patrika Hezuckého či Renáty Kajdžas.
Nová kniha Nakladatelství Olympia popisuje fenomenální a hlavně bleskový vstup prvního soukromého rádia do postkomunistického éteru ve vzpomínkách aktérů „první party moderátorů Evropy 2“ obohacené ještě o další vzpomínky kolegů a kolegyň, které dal odpovědně dohromady Libor Šprysl. 88,2FM – Zrod legendy také odhaluje, kdo byl v druhé polovině 90. let objevitelem momentálně největší hvězdy Evropě 2 Leoše Mareše.
***
Závěrem:
Já jsem o 13 let starší než Luděk Hrzal. Čili v době, kdy začala vysílat Evropa 2, už mně bylo okolo 40. Přesto Luděk Hrzal, ačkoliv jsem ho osobně neznal, byl v určitém období součástí mého života.
Zdroje:
1.článek na Médium.cz
Libor Šprysl - Kniha 88,2 Zrod legendy Leoše Mareše zaujala. Zakázali mu ji propagovat?
2. kniha vydaná nakladatelstvím Olympia
Libor Šprysl - 88,2 - Zrod legendy
