Článek
Běžný nákup se zvrtl
Do obchodu jsem šla jen pro pár věcí, abych nemusela večer nikam běžet. Vzala jsem košík, zamířila k regálům a hledala těstoviny. Mezi balíčky se to trochu motalo, někdo tam nechal směs různých značek a velikostí rozházenou. Sáhla jsem po jednom balení, které bylo zasunuté vzadu, a v tu chvíli ke mně přišla prodavačka. Už od prvního pohledu jsem cítila, že nemá nejlepší náladu.
Nečekané přikázání
Místo aby se jen zeptala, jestli něco hledám, spustila: „Tak to pěkně srovnejte, když už to vytahujete.“ Zarazilo mě to. Stála jsem tam s těmi těstovinami v ruce a nevěřila vlastním uším. Ještě jsem se snažila zeptat, jestli jsem správně pochopila, ale ona pokračovala, že prý když zákazníci vytahují zboží, tak by měli rovnou narovnat, co rozházeli. Přitom já nic nerozházela, jen jsem sáhla po jedné věci.
Pocit trapnosti
Lidé kolem se začali otáčet a sledovat, co se děje. Měla jsem chuť se propadnout. Bylo mi trapně, jako bych udělala něco špatného, přestože jsem jen nakupovala. Kdybych tam skutečně zanechala nepořádek, možná bych to pochopila. Ale takhle jsem se cítila zaskočená a neprávem obviněná. Její tón byl navíc tak povýšený, že jsem měla chuť košík odložit a z obchodu odejít.
Zbytečné napětí
Celou dobu jsem přemýšlela, proč se ke mně tak chová. Možná měla špatný den, možná už byla unavená z práce. Ale to jí přece nedává právo komandovat zákazníky, jako by byli brigádníci. V hlavě mi běžely scénáře, co jí na to říct, ale nakonec jsem jen polkla a snažila se rychle dokončit nákup. Nechtěla jsem vyvolávat další scénu, i když jsem cítila křivdu.
Odchod z obchodu
U pokladny jsem ji ještě zahlédla, jak mluví s kolegyní a přitom mě sleduje. Měla jsem pocit, že čeká, jestli něco udělám. Zaplatila jsem a snažila se tvářit, že je mi to jedno, ale uvnitř mě to štvalo. Nešlo ani o ten krátký příkaz, ale spíš o pocit, že si někdo dovolil bezdůvodně snižovat mou důstojnost.
Večer doma
Když jsem dorazila domů, pořád jsem na to musela myslet. Připomnělo mi to, jak moc dokáže jediná drobná situace pokazit náladu na celý den. Člověk si jde jen pro pár věcí a odchází s pocitem, že byl kárán jako malé dítě. Možná to bylo maličkost, ale v tu chvíli to ve mně zanechalo pocit, že některé hranice se prostě nemají překračovat, ani v obyčejném supermarketu.
