Článek
Konečně uznání
Ve firmě dělám už pátým rokem. Práce mě baví, ale dlouho jsem měla pocit, že si mě nikdo nevšímá. Kolegové odcházeli a přicházeli, já zůstávala a vždycky jsem ochotně vzala i něco navíc. Když jsem po dvou letech požádala o zvýšení platu, bylo mi řečeno, že rozpočet to zatím neumožňuje. Tak jsem mlčela a dělala dál.
Letos v létě se situace změnila. Během porady mě šéf zastavil a řekl, že mi konečně zvedne mzdu. Prý si to zasloužím. Byla jsem nadšená. V hlavě jsem si rychle přepočítávala, o kolik víc si budu moct dovolit. Těšila jsem se, že si konečně odložím něco bokem a nebudu počítat každou korunu před výplatou.
Euforie vystřídána rozčarováním
Když přišla výplata, otevřela jsem pásku a málem mi spadla brada. Hrubá mzda byla vyšší, jak slíbil, ale po všech odvodech a daních z toho zbylo jen o pár stovek víc než dřív. Myslela jsem, že se spletli. Šla jsem za účetní, aby se na to podívala, a ta se jen usmála: „Ne, to je správně. Takhle to prostě vychází.“
V tu chvíli jsem pochopila, jak moc zkreslený je pojem „přidáno“. Člověk slyší, že mu zvedli plat o několik tisíc, ale realita je jiná. Z částky, která vypadala hezky na papíře, zbylo tolik, že jsem si mohla koupit akorát lepší nákup na víkend.
Pocit zklamání
V kanceláři jsme se o tom bavili s kolegy a zjistila jsem, že nejsem sama. Všichni jsme se smáli tomu, jak stát umí spolehlivě zchladit jakoukoli radost. Byla to zvláštní směs hořkosti a ironie. Člověk maká, těší se, že jeho práce konečně nese ovoce, a nakonec zjistí, že všechno spolkne systém.
Začala jsem přemýšlet, jestli má vůbec cenu snažit se v rámci téhle firmy o víc. Nejde o to, že bych byla nevděčná, ale když vidíte, jak se vaše práce promítá do pár stokorun navíc, motivace rychle mizí.
Nový pohled na peníze
Od té doby se na peníze dívám jinak. Už mě neláká slyšet, že mám přidáno, pokud to znamená jen vyšší částku v kolonce „hrubá mzda“. Chci, aby to mělo skutečný dopad na můj život, ne jen na čísla v systému.
Až mi příště šéf řekne, že mi zase zvedá plat, asi se jen usměju a zeptám se, kolik z toho uvidím na účtu. Protože papír snese všechno, ale realita po odvodech bývá často ten největší vtip ze všech.
