Hlavní obsah

Po tchyni jsme měli zdědit firmu. Když nám účetní ukázal její hospodaření, hned jsme to odmítli

Foto: wayhomestudio/Freepik.com

Když tchyně zemřela, začalo se téměř okamžitě mluvit o firmě. O tom, co po ní zůstalo, kdo to převezme a jaká je to šance. Smutek byl přítomný, ale velmi rychle ho přehlušily peníze a očekávání.

Článek

Smrt jako začátek řešení majetku

Úmrtí nebylo dramatické ani náhlé v tom filmovém smyslu, ale i tak nás zastihlo nepřipravené. Krátce po pohřbu přišlo dědické řízení a s ním jasná představa okolí. Firma připadne nám. Bralo se to jako hotová věc, jako pokračování příběhu, který má logicky navazovat.

O firmě se roky mluvilo jako o stabilní. Vydělává, uživí se, stojí na pevných základech. Nikdy jsem ale neviděla jediný výkaz. Všechno stálo na vyprávění a dojmech. Když padlo slovo dluhy, vždy to bylo zlehčeno. To jsou provozní věci, to má každý.

Schůzka, která ukázala pravdu

Setkání s účetním mělo být poslední formalitou před převzetím. Místo toho to byla studená sprcha. Firma byla zadlužená víc, než jsem si dokázala představit. Nešlo o jeden úvěr nebo krátkodobý problém. Šlo o dlouhodobé přežívání na dluh.

Závazky vůči dodavatelům se táhly měsíce. Některé faktury byly po splatnosti i rok. Úvěry se refinancovaly, aby se splatily starší úvěry. Rezervy neexistovaly žádné. Každý měsíc se čekalo, jestli přijde dost peněz na pokrytí těch nejurgentnějších plateb. Zisk byl jen účetní pojem, realita byla jiná.

Dluh jako základ fungování

Nejvíc mě vyděsilo zjištění, že firma by bez neustálého zadlužování přestala fungovat okamžitě. Nebyl tam prostor na chybu. Stačilo zpoždění jedné větší platby a celý systém by se sesypal. To už nebylo podnikání, ale neustálý boj o přežití.

Když jsme doma řekli, co jsme se dozvěděli, reakce byla odmítavá. Všichni mluvili o tom, kolik práce do firmy tchyně vložila. Jak by byla hrdá, kdyby pokračovala dál. Jenže čísla byla neúprosná. Nešlo o emoce, ale o peníze, které chyběly a dál by chyběly.

Odmítnutí jako jediné rozumné řešení

V tu chvíli mi došlo, že převzetím firmy bychom nepřevzali podnik, ale dluhovou past. Dluhy by se staly našimi. Ne symbolicky, ale právně a reálně. Každý měsíc bychom řešili, kde vzít na splátky, místo abychom firmu rozvíjeli.

Odmítnutí dědictví firmu nezachránilo ani nezničilo. Jen nás z ní vyřadilo. Vztahy tím utrpěly, ale vědomí, že jsme si nepřivázali na krk cizí dluhy, bylo silnější než pocit viny. Peníze v tom hrály hlavní roli a nebylo možné to obejít.

Co je důležité vědět o odmítnutí dědictví?

  • Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice spolu s majetkem podle občanského zákoníku
  • Dědic může dědictví odmítnout
  • Odmítnutí dědictví musí být učiněno v zákonné lhůtě a nelze ho vzít zpět
  • Nelze odmítnout dědictví pouze zadlužené části a zbytek si ponechat

Zdroje

https://portal.gov.cz/informace/odmitnuti-vzdani-se-a-zreknuti-se-dedictvi-INF-80

https://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4584335/

https://arws.cz/novinky-v-arrows/soudni-spory-o-dedictvi-podnikatelu

https://www.mesec.cz/clanky/jak-zdedit-a-ukoncit-s-r-o-jak-na-to-kdyz-nechcete-prevzit-podnikani-po-zemrelem/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz