Hlavní obsah
Příběhy

Poslala jsem syna pro nákup. Místo nákupu jsem se dočkala hovoru od policie

Foto: drobotdean/Freepik.com

Když jsem poslala svého syna pro chleba a mléko, čekala jsem, že se za pár minut vrátí. Místo toho mi zazvonil telefon a na displeji se objevilo neznámé číslo. Na druhém konci byla policie.

Článek

Obyčejná sobota

Byla sobota dopoledne a já měla v plánu klasický víkendový úklid. Syn Honza se nudil, a tak jsem mu dala menší úkol. Řekla jsem mu, ať zajde do obchodu pro pár věcí, a ještě jsem mu podala peníze. Bydlíme jen kousek od prodejny, takže jsem se ničeho nebála. Navíc Honza už není malé dítě, má dvanáct let, a do obchodu chodí celkem často.

Telefonát, který mě vyděsil

Když se nevracel ani po půl hodině, začala jsem být nervózní. Zrovna jsem si chtěla vzít telefon a zavolat mu, když mi zazvonil. Jenže místo synova hlasu jsem slyšela mužský hlas, který se představil jako policista. V tu chvíli mi srdce kleslo až do žaludku.

Řekl mi, že Honza je s nimi a že se nemám lekat. V tu chvíli jsem se lekla samozřejmě ještě víc. Rychle jsem se ptala, co se stalo, a hlavou mi běželo tisíc černých scénářů.

Co se vlastně odehrálo

Když jsem dorazila na místo, stál tam můj syn vedle policisty a vypadal provinile. Ukázalo se, že ho spolu s dalšími kluky zastavili u supermarketu. Parta se rozhodla, že si z obchodu odnesou sladkosti, aniž by je zaplatili. Honza prý sice nic nevzal, ale byl u toho a dokonce se smál, když ostatní utíkali. Prodavačka zavolala policii a ta celou skupinu zadržela.

Můj syn měl štěstí, že neměl u sebe nic ukradeného. Policista mi ale jasně řekl, že být součástí party, která něco takového provede, je velký problém. Vysvětlil mi, že Honza dostane důrazné napomenutí a bude zapsán do jejich evidence jako dítě, které se účastnilo přestupku.

Těžký rozhovor doma

Cestou domů jsem mlčela. Byla jsem rozčilená a zklamaná. Když jsme se zavřeli doma, sedli jsme si a já chtěla slyšet jeho verzi. Honza se rozplakal a přiznal, že klukům chtěl jen zapadnout do party. Nechtěl vypadat jako ten, co se bojí, tak šel s nimi. Když ale přišlo na krádež, neměl odvahu něco vzít, jen se snažil nebýt nápadný.

Slyšet to od něj bylo těžké. Uvědomila jsem si, že i když jsem si myslela, že svého syna znám, dokáže mě překvapit něčím, co by mě ani nenapadlo. Měla jsem pocit, že mu nestačilo moje varování, že špatná parta ho může stáhnout do potíží. Teď si to prožil na vlastní kůži.

Nová pravidla

Ten večer jsem stanovila nová pravidla. Honza bude mít omezený pohyb venku a bude muset víc pomáhat doma. Ale hlavně jsem mu vysvětlila, že důvěru si bude muset znovu získat. A že já i jeho otec jsme ochotní mu pomoct, ale nesmí se znovu nechat zatáhnout do něčeho podobného.

Policista mi řekl, že lepší je, když se dítě poučí hned při prvním přestupku, než aby to skončilo mnohem hůř. A já jsem za tu lekci vlastně vděčná, i když mě pořád mrazí při představě, jak blízko byl k velkému problému.

Nečekaný konec soboty

Ten den, kdy měl jít jen pro chleba a mléko, se proměnil v dramatickou zkušenost, na kterou nezapomenu ani já, ani on. V lednici sice chyběl nákup, ale doma jsme měli úplně jinou „výslužku“. Těžkou, nepříjemnou, ale snad užitečnou zkušenost, která nám oběma otevřela oči.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz