Hlavní obsah

Pracuju víc než sousedi, ale nemám ani polovinu toho, co oni. Závidím jim každou maličkost

Foto: karlyukav/Freepik.com

Každé ráno vidím, jak se sousedé smějí na své nové terase, zatímco já spěchám do práce a přemýšlím, jestli mám dost i na obyčejný nákup.

Článek

Oni naproti

Bydlíme v ulici, kde jsou domy na pohled podobné. Jenže ten naproti září každým měsícem víc. Nová střecha, pergola, čerstvě natřený plot. Když vyjdu z domu, oči mi vždycky sklouznou právě tam. Sousedé mají nové auto, udržovanou zahradu a všechno, co já můžu mít jen v představách. Připadám si, jako by naše dvě rodiny žily v jiných světech, i když nás od sebe dělí jen plot.

Každodenní rozdíly

Ráno vstávám ještě za tmy. Udělám dětem snídani, vyperu prádlo, běžím do práce. Když odcházím, sousedka stojí na terase v županu a popíjí kávu. Její den začíná pomaleji, bez spěchu. Odpoledne se potkáme před domem. Já s taškami těžkými tak, že mi málem upadnou ruce, ona s lehkostí a novými nákupy, které voní luxusem. Její děti dostaly nová kola, moje jezdí na starých, které jsme sehnali přes známé. U nich robotická sekačka hladce projíždí trávníkem, já se jen dívám na přerostlou zahradu a odkládám koupi vlastní sekačky už třetí rok.

Závist v tichu

Říkám si, že je to hloupé. Že bych měla být ráda za to, co mám. Ale pak slyším jejich smích při večerním grilování, zatímco já vařím na další den a snažím se zbytky natáhnout na dvě jídla. Když se baví o dovolené u moře, cítím, jak se mi stáhne hrdlo. Já počítám každou korunu, aby mi vyšlo na školní obědy a složenky. Stačí malý detail, nová záclona za jejich oknem, nová květina u dveří, a mám pocit, že oni mají všechno a já nic.

Pocit, že nestačím

Někdy se cítím méněcenná jen proto, že žijeme tak blízko sebe. Vidím, jak jim jde všechno snadno. Přijde opravář, vymění, opraví, odjede. U mě doma se musí čekat, až se našetří. Oni mají klid, já pořád řeším, co ještě musím odložit. Připadám si, jako bych šlapala do kopce s batohem plným kamení, zatímco oni jdou z kopce nalehko.

Večerní účty

Nejhorší chvíle přichází večer. Děti usnou a já sedím v kuchyni s hromadou účtenek. Přepisuju čísla, snažím se dát dohromady rozpočet. Venku se mezitím rozsvítí jejich zahradní světla. Jsou tam jen pro ozdobu, září celou noc. Já zhasínám každou žárovku, abych ušetřila. V tu chvíli se ve mně závist spojí s bezmocí a těžko se mi dýchá.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz