Článek
První setkání
Šla jsem si do menšího obchodu s dárkovými předměty, který se nachází kousek od mého bytu. Všimla jsem si ho už dříve, ale nikdy jsem dovnitř nezavítala. Ten den jsem potřebovala drobnost pro kamarádku k narozeninám a říkala jsem si, že podpořím místní podnik. Hned při vstupu mě zaujal pult plný svíček a různých ozdob. Všechno působilo útulně, až do chvíle, kdy na mě prodavač promluvil.
Nečekaná žádost
Byl to muž ve středních letech, usmál se a bez obalu pronesl, že si prý můžeme rovnou tykat. Překvapilo mě to, ale slušně jsem mu odpověděla, že bych raději zůstala u vykání. Nešlo o nic osobního, jen jsem tak zvyklá, zvlášť když někoho vidím poprvé. Většinou se s tím lidé smíří a konverzace pokračuje dál. Tentokrát to však mělo úplně jiný průběh.
Nepříjemná změna atmosféry
Prodavač ztuhl a jeho úsměv se okamžitě vytratil. Začal mi vyčítat, že jsem prý odtažitá a chladná, že takové chování nemá rád. Nejprve jsem se snažila situaci zlehčit, podívala jsem se na vystavené zboží a chtěla jsem dál vybírat. On ale pokračoval, jako by mu nestačilo jednoduché odmítnutí. Připadalo mi, že se ho moje reakce dotkla mnohem víc, než by bylo normální.
Otevřený konflikt
Když jsem si vybrala malou sošku a přinesla ji k pultu, řekl, že mi ji neprodá. Myslela jsem, že žertuje, a čekala jsem, že se za chvíli zasměje. Jenže on zvedl hlas a řekl, že kdo si s ním odmítne tykat, nemá v jeho obchodě co dělat. Zůstala jsem stát s dárkem v ruce a nevěřila vlastním uším. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že jeho reakce je přehnaná, ale to ho rozlítilo ještě víc. Nakonec mi doslova ukázal ke dveřím a řekl, že mám odejít.
Pocit ponížení
Když jsem vyšla ven, cítila jsem se, jako by mě někdo uhodil. Nešlo o samotný nákup, ale o způsob, jakým se mnou zacházel. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by někdo v obchodě takto vynucoval důvěrnost. Připadalo mi to absurdní, zároveň jsem však cítila i zvláštní směs smutku a trapnosti. Na ulici jsem chvíli stála s prázdnýma rukama a přemýšlela, jestli se mi to celé vůbec nezdálo.
Reakce okolí
O pár dní později jsem o zážitku vyprávěla kamarádkám. Některé se smály, že jsem narazila na podivína, jiné mi přiznaly, že by je to taky rozhodilo. Dozvěděla jsem se, že nejsem první, kdo má s tím obchodem špatnou zkušenost. Prý už dřív si lidé stěžovali na zvláštní chování prodavače. To mi alespoň potvrdilo, že vina není na mé straně.
Zvláštní dohru mělo i to, že obchod krátce nato zavřel
Výloha zůstala prázdná a cedule s otevírací dobou zmizela. Kdykoli kolem projdu, vzpomenu si na ten podivný den a pořád se mi nechce věřit, že mě někdo vyhodil jen proto, že jsem mu nechtěla tykat.
