Článek
Nepříjemné podezření
Byl pátek odpoledne, obchod plný lidí a já pospíchala domů. Měla jsem v ruce plátěnou tašku, do které jsem si během nakupování dávala menší věci, abych si je mohla lépe pohlídat. Dělám to běžně, protože se mi už několikrát stalo, že mi z košíku něco zmizelo. Když jsem u pokladny položila věci na pás, všimla jsem si, že prodavačka na mě kouká trochu jinak než obvykle. Jakmile jsem zaplatila, zadržela mě a s přísným tónem řekla, že by se chtěla podívat, co mám v tašce.
Před všemi lidmi
Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci, ale pak jsem si všimla, že se dívá opravdu vážně. Okolní lidé zpozorněli, pár jich dokonce přestalo nakupovat a sledovalo, co se bude dít. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Zeptala jsem se jí, jestli má podezření, že jsem něco ukradla. Odpověděla, že „to je jen kontrola“, ale tón jejího hlasu zněl spíš jako obvinění. Nechtěla jsem dělat scény, tak jsem tašku otevřela a podala jí ji.
Nečekaný obsah
Začala se v ní přehrabovat, jakoby hledala diamanty. Odsouvala mou peněženku, kapesníky, klíče, dokonce i obal od svačiny. Najednou se zarazila. Vytáhla z tašky balíček dámských hygienických vložek, který jsem si tam dala už dřív. Na obalu bylo trochu roztržené místo, a tak to vypadalo, že je otevřený. Prodavačka se na mě podívala s podezřením a zeptala se, jestli jsem to náhodou nevzala z regálu.
V tu chvíli se mi udělalo špatně. Všichni kolem se dívali a mně bylo trapně jak nikdy. Řekla jsem jí, že je to můj vlastní balíček, který jsem si přinesla z domova, a klidně jí to můžu dokázat podle účtenky, protože jsem stejnou značku kupovala minulý týden. Jenže ona se nedala a tvrdila, že má povinnost to ověřit.
Trapný konec
Zavolala vedoucí. Ta přišla, prohlédla balíček a hned jí řekla, že podle označení a čárového kódu ten konkrétní produkt v prodejně vůbec nemají. Prodavačka zůstala stát s pusou otevřenou. Vedoucí se mi omluvila, ale to ponížení už nešlo vzít zpět. Cítila jsem se, jako by mě někdo veřejně označil za zlodějku. Lidé se po mně dívali, někteří s lítostí, jiní s pobavením.
Když jsem odcházela, prodavačka stála stranou a tvářila se, že má spoustu práce s překládáním zboží. Její tvář byla stejně červená jako ta moje před chvílí. Neřekla ani slovo. Já se jen podívala směrem k ní a řekla klidně: „Snad se vám příště podaří chytit opravdového zloděje.“
