Článek
Když jsme začali uvažovat o změně
Bydleli jsme v domě, který byl celý napsaný na tchyni. My jsme měli horní patro, ona spodní. Nikdy neříkala, že se chce stěhovat. Jen občas poznamenala, že je už unavená a že dům je na ni velký, což jsme si vyložili po svém. Po narození druhého dítěte jsme začali řešit prostor a manžel přišel s nápadem využít i její část domu. Připadalo mi to tvrdé, ale zároveň logické. Řekli jsme jí, že bychom potřebovali její patro a že by pro ni mohlo být lepší žít v domově důchodců. Dali jsme jí měsíc na rozhodnutí a odchod.
Reakce byla jiná, než jsem čekala. Neplakala, neprosila, jen se stáhla do sebe a řekla, že si to musí promyslet. Myslela jsem, že to znamená tichý souhlas. Nebyla to pravda.
Dopis, který nám převrátil život
Po deseti dnech dorazil doporučený dopis. Právník tchyně nám oznámil, že nemáme žádné právo ji vystěhovat. Dům je její a naše patro je jen v užívání bez smlouvy. Nemohli jsme žádat ani vyhrožovat. To, že jsme v domě roky investovali do oprav, nemělo žádnou váhu. Tchyně to celé předala právníkovi s tím, že se cítí pod tlakem a ohrožená.
Manžel se snažil s ní mluvit, ale odmítla nás pustit dovnitř. Řekla jen, že nechce žít s lidmi, kteří ji chtějí poslat do zařízení, kde nikoho nezná. Byl to zásah, který jsem nečekala. Ať už byla naše snaha sebevíc praktická, působilo to jako vyhnání.
Jak jsme přišli o střechu nad hlavou
O dva týdny později přišel další dopis. Tentokrát právní výzva k našemu vystěhování. Tchyně využila svého práva jako jediný majitel a dala nám zákonnou lhůtu k odchodu. Prostor, který jsme chtěli zvětšit, jsme během pár týdnů opouštěli úplně. Balení věcí probíhalo v tichu, děti se ptaly, proč musíme pryč, a já neměla sílu vysvětlovat. Sama jsem tomu nerozuměla.
Byli jsme přesvědčení, že děláme krok k lepšímu. Ukázalo se, že jsme ji zahnávali do kouta. A když se bránila, měla v rukou všechno.
Jak to dopadlo
Teď žijeme v pronájmu, který nás finančně vyčerpává. Dům stojí dál, tchyně v něm zůstala sama. Někdy jedu okolo a přepadne mě pocit, že všechno mohlo být jinak, kdybychom ji tehdy raději vyslechli místo toho, abychom plánovali její odchod jako položku na seznamu úkolů.
