Článek
Nastoupení do autobusu
Bylo brzké ráno a já spěchala do práce. Autobus byl poloprázdný, takže jsem už z dálky viděla volné přední sedadlo, které mám nejraději. Sedí se tam pohodlně, je tam víc místa na nohy a navíc mám pocit, že mám lepší přehled o celé cestě. Jenže jakmile jsem k němu zamířila, ozval se hlas řidiče, který mě zarazil na místě.
Nečekané odmítnutí
Řidič se ke mně otočil a řekl, že dopředu si sedat nemám. Neřekl proč, jen to prostě zakázal. Byla jsem zaskočená, protože nikdy předtím se mi nic podobného nestalo. Připadala jsem si trapně, jako by se všichni ostatní cestující najednou dívali, jestli se budu hádat, nebo poslušně odejdu. V tu chvíli jsem cítila směs nervozity a vzteku.
Rozhovor, který nikam nevedl
Slušně jsem se ho zeptala, proč bych tam nemohla sedět, když je to normální místo pro cestující. Řidič se zamračil a odsekl, že prostě ne. Prý má rád klid a lidé vpředu ho ruší. Připadalo mi to absurdní. Autobus přece není jeho soukromé auto, ale veřejná doprava, a já si zaplatila jízdenku stejně jako ostatní. Moje trpělivost rychle mizela a cítila jsem, že mu to tak nenechám.
Moje rozhodnutí
Nechtěla jsem dělat scénu, ale zároveň jsem se odmítala nechat zahnat dozadu. S klidem jsem mu řekla, že pokud má problém s lidmi vpředu, měl by to řešit se zaměstnavatelem, a ne s cestujícími. Dala jsem najevo, že si na to sedadlo sednu, protože není nijak označené a je veřejně přístupné. Jeho výraz mluvil za vše, ale už proti mně neřekl nic.
Reakce ostatních cestujících
Překvapilo mě, že někteří lidé se na mě usmáli, a dokonce jedna paní potichu poznamenala, že jsem udělala dobře. Uvědomila jsem si, že mnozí raději mlčí, i když vědí, že se k nim někdo chová nespravedlivě. Měla jsem pocit, že jsem mluvila i za ně, i když to nebyl můj původní záměr.
Cesta dál
Nakonec jsem si sedla na své místo a dívala se ven z okna. Řidič už nic neřekl, jen občas vrhl pohled do zrcátka, který měl jasný podtón. Mně se ale ulevilo, protože jsem věděla, že jsem se nenechala odbýt. Cítila jsem se jistější a silnější, než kdybych tiše odešla a celý den si pak vyčítala, že jsem se neozvala.
Neobvyklý začátek dne
Do práce jsem dorazila včas, ale s pocitem, že jsem zažila něco, co mi ještě dlouho zůstane v paměti. Byl to malý konflikt, který ale ukázal, jak snadno se necháme někdy zastrašit autoritou, i když k tomu není důvod. A já jsem tentokrát ráda, že jsem se postavila za sebe hned od začátku.
