Článek
Mistře Jene, náš hrdino a mučedníku, nechť Ti Pán Bůh požehná a Tvůj lid na Tebe a na Tvé učení nikdy nezapomene.
I přes nevoli římskokatolické církve a habsburských úřadů, proběhla první oficiální veřejná oslava Husova svátku v roce 1869, kdy se do malé jihočeské vesničky Husinec sešlo a sjelo úctyhodných 60.000 poutníků.
Den upálení Mistra Jana byl schválen a poprvé uznán jako státní svátek (i když vraždu označit slovem svátkem je dosti sporné) v roce 1925. Nad svátkem převzal záštitu Husův příznivec, prezident T. G. Masaryk.
Když 6.července 1925 oslavy začaly, nechal na Pražském hradě vyvěsit černý prapor s červeným kalichem. Takový symbol nad sídlem hlavy státu ovšem Vatikán vnímal jako provokaci a jeho uražená reakce byla okamžitá. Papežský nuncius Francesco Marmaggi druhý den na protest opustil Prahu a výsledkem byla mezinárodní roztržka, která trvala několik let.
Tatíček Masaryk si z toho ale hlavu příliš nedělal. Prezidentův tajemník si poznamenal: „Prezident je v bujaré, bojovné náladě, zjevně rozhodnut probojovat věc do konce,“ a sekretář si doplnil: „Po večeři prezident hrál na klavír a zpíval slovanské písničky, i cakewalk zatančil. Na konci zazpíval Kdo jste boží bojovníci,“ dodal sekretář.
Vyvěšení vlajky nad Pražským hradem se samozřejmě nelíbilo i československým Němcům (opět záměrně nepoužívám nacistický výmysl Sudetští Němci), kterým připomínala potupné porážky, které křižáci a římští katolíci v době husitské revoluce utrpěli. Němci ale zapomněli na historický fakt, že Martin Luther po prostudování Husovo knih, sám o sobě řekl, že je vlastně husitou.
V roce 2015 šel ve šlépějích tatíčka Masaryka i prezident Zeman a také na Pražském hradě vyvěsil husitské prapory.
Vzpomínku na mistra Jana Husa, můžeme uzavřít slovy Pana herce Zdeňka Štěpánka, který jej sám nezapomenutelně ztvárnil ve filmu Jan Hus: „Hus skončil mučednickou smrtí jako bojovník neuvěřitelné odvahy, síly a víry. Mužně a před celým světem hájil svou pravdu, svoji čest a dobré jméno českého národa.“
