Článek
Prosba, která zněla rozumně
Pamatuji si to přesně. Seděly jsme u kuchyňského stolu, pila kávu a mluvila rychle, trochu nervózně. Potřebovala prý překlenout období, než se jí vrátí peníze z podnikání. Jeden měsíc, maximálně dva. Říkala, že to chápe, že je to hodně peněz, ale že mě bere jako nejbližší rodinu.
Byla jsem tehdy už v důchodu, měla jsem něco našetřeno a připadala jsem si skoro užitečně. Řekla jsem si, že pomůžu mladým, že se to jednou vrátí. Peníze jsem poslala hned druhý den. Bez smlouvy, bez potvrzení. Vždyť jsme rodina.
První ticho
Měsíc utekl rychle. Neozvala se. Druhý měsíc taky ne. Když jsem se jemně připomněla, reagovala podrážděně. Prý ať se nebojím, že to má v hlavě srovnané a že mi všechno vrátí najednou. Nechtěla jsem se hádat. Říkala jsem si, že na ni nebudu tlačit.
Jenže čas běžel a já začala mít zvláštní pocit, že se kolem toho chodí po špičkách. Když jsem se zeptala před synem, změnila téma. Když jsme byly samy, působila, jako bych ji obtěžovala.
Z dlužníka se stal někdo jiný
Po roce už to nebylo jen o penězích. Bylo to o tom, že jsem si připadala trapně. Jako bych žádala něco, na co nemám právo. V rodině se postupně vytvořilo ticho. Nikdo o tom nemluvil. Já ano, ale vždycky jsem skončila jako ta nepříjemná.
Nejvíc mě bolelo, když se začala tvářit, že žádný dluh neexistuje. Jednou mi dokonce řekla, že si nepamatuje přesnou částku. Jindy naznačila, že jsem jí prý peníze dala dobrovolně, bez podmínky vrácení. Tehdy jsem poprvé brečela kvůli něčemu, co nebyla nemoc ani smrt.
Pět let čekání
Dnes je to pět let. Sto tisíc korun pořád chybí v mém životě. Nejen finančně, ale hlavně lidsky. Už jsem se smířila s tím, že je možná nikdy neuvidím. Co mě ale stále bolí, je ten pocit, že jsem byla využitá. Že moje ochota a důvěra byly vyloženy jako slabost.
S rodinou se vídáme méně. Když se potkáme, mluví se o všem možném, jen ne o tomhle. Někdy mám chuť zvednout se a odejít. Jindy si říkám, že klid má větší cenu než peníze. Ale úplně klidná nejsem nikdy.
Když dnes slyším, že někdo váhá, zda půjčit peníze blízkému člověku, vím přesně, co bych mu řekla. Ne proto, že bych chtěla strašit, ale proto, že některé zkušenosti se do ticha opravdu nehodí.
Když se rodinná pomoc potká s realitou
Příběhy půjček v rodině nejsou výjimečné a české právo i odborníci dlouhodobě upozorňují na rizika, která s sebou nesou.
- I půjčka v rodině by měla mít písemnou smlouvu, jinak je vymáhání velmi složité
- Dluh se může po určité době promlčet a pak už ho nelze soudně vymáhat
- Ústní dohoda je sice právně platná, ale téměř neprokazatelná
- Rodinné půjčky patří mezi nejčastější příčiny dlouhodobých rodinných sporů
Zdroje
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-osobni-v-rodine-si-pujcuje-pres-60-procent-cechu-sazi-na-duveru-ale-delaji-chybu-227025
https://www.idnes.cz/finance/financni-radce/pujcka-v-rodine-znamym-nesplaceni-vymahani-smlouva-notarsky-zapis.A241209_141237_viteze_frp
https://www.srovnejto.cz/blog/pujcky-v-rodine-a-mezi-znamymi-vite-na-co-si-dat-pozor/
https://www.insolvencnizona.cz/online-poradna/pujcka-v-rodine/
https://monikasedlakova.cz/clanek/jak-resit-pujcky-v-rodine-nejdulezitejsi-je-nastavit-si-pravidla
