Článek
Nabídka, která mě zarazila
Soused se k nám přistěhoval teprve nedávno. Byl slušný, občas prohodil pár vět přes plot, nic zvláštního. Jednoho dne, když jsem se opalovala na zahradě, se objevil s úsměvem a poznamenal, že bych mohla dělat modelku. Myslela jsem, že si dělá legraci, ale pak dodal, že by mi klidně zaplatil, kdybych mu poslala pár fotek v plavkách.
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo urazit. Nakonec jsem jen řekla, že to rozhodně nepřipadá v úvahu. Celý den jsem nad tím přemýšlela, a večer jsem to vyprávěla manželovi. Čekala jsem, že se rozčílí nebo ho aspoň pošle do háje. Jenže on reagoval úplně jinak.
„Tak ať zaplatí“
Manžel se na mě podíval a s klidem pronesl, že jestli chce soused fotky, tak ať zaplatí pořádně. Myslela jsem, že žertuje, ale on pokračoval, že prý na tom není nic špatného, když nejde o nahotu. Prý by to mohlo být i zajímavé přivýdělkem.
Nechápala jsem to. Čekala jsem, že se mě zastane, že mu to bude vadit, že mě někdo takhle oslovil. Místo toho to bral s nadhledem a skoro s pobavením. Cítila jsem se poníženě. Jako bych pro něj nebyla partnerka, ale zboží, které se dá nabídnout, když o něj někdo projeví zájem.
Pocit zklamání
Několik dní jsem s ním o tom nemohla mluvit. Byl přesvědčený, že přeháním. Tvrdil, že kdyby šlo o umělecké fotky, tak by to přece bylo v pořádku. Já ale věděla, že o žádné umění nešlo. Byla to prostě drzost od chlapa, který mě sotva zná.
Začala jsem si všímat, že manžel se na mě dívá jinak. Občas pronesl poznámku, že by to třeba stálo za zvážení, když se o mě někdo tak zajímá. Smál se tomu, ale mě to bolelo. Měla jsem pocit, že ztratil respekt, že mě přestal brát vážně.
Trhliny v důvěře
Naše vztahy se začaly pomalu měnit. Dřív jsme se smáli stejným věcem, teď jsme se hádali kvůli maličkostem. Všechno ve mně se napjalo, když otevřel téma peněz. Měla jsem dojem, že v jeho očích je všechno na prodej, i já.
Když jsem mu jednou řekla, že mě to zraňuje, jen mávl rukou a řekl, že by si ze mě soused stejně nic nekoupil, že jen zkoušel, co dovolím. To mě dorazilo. Najednou jsem se cítila malá, nedůležitá, směšná.
Ticho, které mezi námi zůstalo
Od té chvíle jsem v něm něco ztratila. Nešlo o jednu hloupou poznámku, ale o to, co tím ukázal. Že ho víc zajímá výhoda než moje důstojnost. Místo aby mě chránil, zlehčil to.
Soused se mezitím odstěhoval, ale následky zůstaly. Kdykoli se na mě manžel podívá, připomene mi to ten večer, kdy mě místo podpory zradil lhostejností.
A pak už nebylo co říct
Někdy si říkám, že vztah nezničí nevěra ani hádky, ale okamžik, kdy se ten druhý přestane snažit chápat. Od té chvíle už spolu jen žijeme, ale nejsme spolu. A všechno to začalo jednou větou, kterou nikdy neměl vyslovit.
