Článek
Nenápadný soused s velkým překvapením
S naším sousedem se často potkáváme u popelnic nebo při sekání trávy. Je to takový tichý chlapík, co moc nemluví, ale vždycky pozdraví a usměje se. Nikdy bych do něj neřekla, že se má nějak zvlášť dobře. Jezdí starší dodávkou, na sobě má pořád montérky a na zahradě si po práci dává pivo v plastovém kelímku.
Jednou, když se s manželem bavili o práci, padla řeč na peníze. Můj muž si postěžoval, že po všech odvodech a nájmu už nám toho moc nezbývá. Soused se zasmál a mezi řečí utrousil, že on si poslední měsíc přinesl domů přes sto tisíc. Oba jsme se na sebe podívali, jestli jsme slyšeli správně.
Nedůvěra a zvědavost
Večer jsme o tom doma mluvili znovu. Můj manžel pracuje v kanceláři, tráví tam osm až devět hodin denně, a jeho plat se k takové částce ani zdaleka nepřibližuje. Nemohli jsme pochopit, jak je možné, že někdo, kdo celý den sedí v bagru, vydělá víc než člověk s vysokou školou.
Manžel byl přesvědčený, že si soused přibarvuje, aby zapůsobil. Já jsem mu ale nevěřila, protože soused nepůsobí jako typ, co by se chtěl vytahovat. Nakonec jsem se rozhodla, že se ho při nejbližší příležitosti prostě zeptám, jak to dělá.
Jak to opravdu je
Pár dní nato jsem ho potkala u plotu, když přijel domů. Zeptala jsem se ho napřímo, jak to s tím výdělkem je. Smál se, ale nakonec mi to vysvětlil. Dělá jako živnostník, má vlastní bagr a bere zakázky po celém kraji. Pracuje často i o víkendech, někdy od rána do noci, a sám si určuje cenu. Když je sezóna, má víc práce, než stíhá.
Řekl, že náklady má samozřejmě velké, ale i po odečtení výdajů mu zůstane částka, o které se většině lidí ani nezdá. Vysvětlil, že dnes je strašně málo lidí, kteří umí dobře obsluhovat těžkou techniku a zároveň jsou spolehliví. Firmy ho berou všema deseti, a když je potřeba, klidně ho zaplatí i dvojnásobně.
Změna pohledu
Když jsem to večer vyprávěla manželovi, chvíli mlčel. Bylo vidět, že ho to vzalo. Vždycky měl pocit, že práce v kanceláři je něco víc než manuální dřina. Ale když si uvědomil, že soused si vlastní pílí vybudoval živnost, která ho živí mnohem lépe než jeho zaměstnání, trochu se v něm něco zlomilo.
Začal se víc zajímat o řemesla a o to, jak si lidé vydělávají mimo klasické korporátní prostředí. Přiznal, že celý život žil v domnění, že vysoká škola a oblek zaručují úspěch, ale realita je dnes úplně jiná.
Jiný druh respektu
Od té doby se na souseda díváme jinak. Ne jako na „toho, co sedí v bagru“, ale jako na člověka, který si všechno vydřel sám. Nechlubí se, nehraje si na nic, a přitom má víc jistoty než většina lidí kolem.
Když ho teď vidím, jak po práci sedí u piva a dívá se na svůj stroj zaparkovaný před domem, chápu, že za tím není náhoda, ale roky práce a odvahy jít si vlastní cestou. A musím uznat, že občas ti nejskromnější lidé mají v životě vyhráno víc, než se na první pohled zdá.
