Článek
První překvapení
Když jsem se vracela z práce, všimla jsem si, že za domem stojí nový plot. Soused se pustil do práce bez jediného slova a dřevěná konstrukce najednou stála tak, že zasahovala asi půl metru do našeho pozemku. Byla jsem v šoku a čekala jsem, že si toho všimne i můj manžel, až přijde domů. On si toho samozřejmě všiml okamžitě a jeho reakce byla mnohem prudší než moje.
Pokus o domluvu
Manžel se druhý den vydal k sousedovi. Snažila jsem se ho uklidnit, aby nešel s horkou hlavou, ale neuspěla jsem. Slyšela jsem jejich rozhovor z kuchyně. Soused tvrdil, že plot je na správném místě, a když manžel vytáhl staré katastrální mapy, jen mávl rukou. Řekl, že ty čáry na papíře jsou stejně jen orientační. V tu chvíli jsem pochopila, že to nebude jednoduché.
Tiché napětí
Další dny jsme kolem sebe chodili se sousedem bez pozdravu. Vždycky jsme spolu vycházeli dobře, půjčovali si nářadí nebo si dávali ochutnat domácí koláče. Najednou bylo všechno pryč. Když jsem šla vyvěsit prádlo, cítila jsem jeho pohled z okna. Přestala jsem se v zahradě cítit pohodlně a začala jsem se vyhýbat místům u plotu.
Manželova pomsta
Jednoho večera přišel manžel domů a oznámil mi, že koupil sazenice tújí. Řekl, že když nám soused vzal kus pozemku, on mu vezme výhled. Ještě týž den zasadil podél plotu řadu malých stromků přímo pod sousedova okna. Měla jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem chápala jeho hněv, na druhou mi připadalo, že se tím jen prohlubuje napětí.
Každodenní boj o hranice
Jak túje začaly růst, soused začal být čím dál nervóznější. Chodil k plotu, měřil si vzdálenost a několikrát na nás zakřičel, že mu stíníme slunce do obýváku. Manžel mu odsekl, že má držet jazyk za zuby, když si neumí ohlídat vlastní hranice. Já se mezitím snažila zachovat chladnou hlavu a nevstupovat do jejich hádek. Byla jsem mezi dvěma muži, kteří se nedokázali dohodnout, a cítila jsem se bezmocně.
Když se vztahy lámou
Situace se promítla i do našeho manželství. Manžel měl pocit, že ho dostatečně nepodporuji, protože jsem nechtěla vyhrocovat spor. Já jsem zase cítila, že jeho tvrdohlavost ničí naši každodenní pohodu. Oba jsme měli pravdu po svém, ale dohoda byla v nedohlednu. Někdy jsem se přistihla, že si přeji, aby se túje nikdy neujaly, jen abychom nemuseli dál řešit nekonečné spory.
Nečekané vyústění
Nakonec přišla vlna veder a túje začaly usychat. Manžel se snažil zachraňovat je zálivkou, ale většina sazenic nevydržela. Soused se tvářil spokojeně, jako by vyhrál. Já jsem v tu chvíli necítila vítězství ani prohru, spíš únavu ze všeho, co se mezi námi odehrálo. Plot zůstal stát, naše zahrada zůstala poloprázdná a vztahy s ním i doma ochladly.
Otevřené okno do prázdna
Když dnes otevřu kuchyňské okno, vidím sousedovu zeď dřeva, která připomíná, že někdy stačí pár prken k tomu, aby se přetrhly roky sousedského přátelství. A že hranice mezi lidmi nejsou jen na mapě, ale hlavně v jejich hlavách a srdcích.
