Článek
Okamžik pádu
Šla jsem pomalu, opatrně, s rukama v kapsách. Led nebyl skoro vidět, byl hladký a průhledný. Jakmile jsem na něj došlápla, nohy mi ujely dopředu a já spadla bokem. Narazila jsem si kyčel a loket, hlavou jsem naštěstí netrefila zem. Chvíli jsem jen ležela a snažila se popadnout dech. Okolo bylo ticho, jen mráz a ráno, které se tvářilo úplně obyčejně.
Chodník, který nikdo neřešil
Ten kus chodníku patří k domu vedle našeho. Všichni v ulici víme, že se o něj stará majitelka nemovitosti. Jindy bývá posypaný, ale tentokrát ne. Led tam musel být celou noc. Když jsem se zvedala, klouzalo to tak, že jsem se musela chytit plotu, abych znovu nespadla. V tu chvíli se otevřely dveře domu a ona vyšla ven.
Reakce, která mě zarazila
Čekala jsem aspoň otázku, jestli jsem v pořádku. Místo toho se na mě podívala a řekla, že si mám dávat pozor. Když jsem jí řekla, že chodník je jeden velký kus ledu a že jsem kvůli tomu spadla, pokrčila rameny. Dodala, že je to její věc a že nestíhá řešit každou námrazu. Její hlas byl chladný, skoro lhostejný. Neomluvila se, nenabídla pomoc, ani se nepohnula.
Bolest se ozývala až později
Teprve doma jsem zjistila, jak moc mě tělo bolí. Kyčel jsem měla nateklou, loket jsem sotva ohnula. Sedla jsem si na gauč a došlo mi, jak absurdní ta situace byla. Člověk spadne na veřejném chodníku a místo pomoci slyší, že to nikoho nezajímá. Nešlo jen o bolest, ale o pocit, že jsem byla úplně přehlédnutá.
Celý den jsem nad tím přemýšlela. Nechtěla jsem se hádat ani řešit spory. Jen jsem čekala základní lidskou reakci. Kdyby se role obrátily, automaticky bych se zeptala, jestli je druhý v pořádku, a chodník bych hned posypala. Tady ale nešlo o nepozornost, spíš o postoj. Jako by cizí pád nebyl její problém.
Ticho v ulici
Další dny jsem chodila kolem toho místa pomaleji než dřív. Led už zmizel, ale ve mně zůstal zvláštní pocit napětí. Potkávaly jsme se na chodníku, ale už jsme si ani nekývly. Uvědomila jsem si, jak rychle se může obyčejné sousedství změnit v chladný prostor, kde si každý hledí jen svého. Ten pád byl krátký, ale to, co po něm zůstalo, se se mnou táhne mnohem déle.
