Hlavní obsah
Příběhy

Sousedka se stavila na kávu. Když nám řekla, jak plánují rozšířit zahradu, málem to se mnou seklo

Foto: cookie_studio/Freepik.com

Bylo to jedno z těch poklidných dopolední, kdy se těšíte na ticho a obyčejný klid. Netušila jsem, že tahle návštěva mi zvedne tlak víc než tři hrnky espressa.

Článek

Nevinná návštěva

Sousedka přišla jako vždy s úsměvem a miskou koláče. Posadila se ke stolu, složila si ruce do klína a hned spustila, že má novinku. Chvíli mluvila o tom, jak se jim daří, a pak to na mě vybalila. Prý plánují zahradu trochu rozšířit. V duchu jsem si představila nový záhon nebo lavičku. Jenže to, co následovalo, by mě nenapadlo ani ve snu.

Když se rozšíření zvrhne

Začala popisovat, jak chtějí odstranit starý plot a srovnat terén. Prý tam bude víc prostoru pro děti. Usmívala se a já pořád nechápala, co tím myslí. Až když vytáhla z kabelky složku s nákresy, došlo mi, že to není žádná drobnost. „Uděláme tam dětské hřiště,“ řekla s jiskrou v očích. „Ale ne jen pro nás. Chceme, aby tam mohly chodit i ostatní děti z vesnice. Aspoň za pár korun vstupné, aby se to zaplatilo.“

Zůstala jsem sedět jako opařená. V hlavě se mi začaly míhat obrazy křičících dětí, pískajících houpaček, hudby a smíchu, který se bude rozléhat přes plot až do mé ložnice. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet.

Káva, co zhořkla

Snažila jsem se zachovat klid. Zeptala jsem se, jestli si myslí, že to vůbec půjde. Ona se jen zasmála a řekla, že už to mají vymyšlené. Prý se její muž domluvil s kamarádem, který má bagr, a do léta by to chtěli mít hotové. A že už se těší, jak budou pořádat sobotní odpoledne pro děti s limonádou a hudbou.

Cítila jsem, jak se mi stáhl žaludek. Ten kousek zeleně za plotem, který jsem si vždycky spojovala s tichem a vůní posekané trávy, se měl změnit v malý lunapark. Místo zpěvu ptáků by mě čekal hluk a neustálý pohyb. Káva mi zhořkla a už jsem ani nevěděla, o čem dál mluvit.

Konec klidu

Když odešla, zůstala po ní jen vůně koláče a napjaté ticho. Seděla jsem u stolu a přemýšlela, jestli je možné, aby někdo opravdu věřil, že taková věc může fungovat hned za plotem rodinného domu. Možná si myslí, že to bude veselé a komunitní. Já v tom ale vidím začátek konce našeho klidu.

Od té doby pokaždé, když slyším smích dětí na ulici, si představím, jak to bude znít, až jich tam bude dvacet. A jak se naše zahrada, dřív útočiště ticha, promění v kulisu jejich podnikavého snu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz