Hlavní obsah

Sousedka si stěžovala na stín z mého stromu. Pokáceli jsme ho a teď si stěžuje na slunce

Foto: karlyukav/Freepik.com

Když jsem se před pár lety nastěhovala do domu se zahradou, strom na hraně pozemku mi připadal jako samozřejmost. Nikdy by mě nenapadlo, že se z něj stane zdroj nekonečného sousedského napětí, které neskončí ani ve chvíli, kdy strom zmizí.

Článek

Strom, který byl problémem jen pro někoho

Ten strom tam stál dávno přede mnou. Nebyl nijak výjimečný, prostě starší listnáč, který v létě dělal stín a na podzim shazoval listí. Pro mě znamenal soukromí a příjemný chládek. Pro sousedku byl od první chvíle trnem v oku. Vadil jí stín na zahradě, chladnější terasa a pocit, že jí někdo bere světlo. Opakovaně mi to připomínala, nejdřív opatrně, později už zcela otevřeně.

Snažila jsem se hledat kompromis. Nechala jsem strom prořezat, uklízela jsem listí i za plotem a poslouchala další připomínky. Pořád to ale nestačilo. Každé léto se téma vracelo, vždy s větší intenzitou. Měla jsem pocit, že nejde o strom, ale o princip. Jako by bylo potřeba najít viníka za něco, co ve skutečnosti nesouviselo se mnou.

Foto: "Sunglow window and tree shadow" by desertdutchman is licensed under CC BY 2.0.

Stín

Rozhodnutí, které mělo přinést klid

Po několika letech jsem podlehla únavě. Nechtěla jsem se hádat, nechtěla jsem řešit stížnosti a narážky. Řekla jsem si, že klid má větší cenu než strom. Společně s rodinou jsme rozhodnutí dlouho zvažovali, ale nakonec padlo. Strom šel k zemi.

Ten den byl zvláštní. Zahrada se otevřela, prostor se změnil a mně došlo, že mizí něco, co bylo součástí místa i mého každodenního života. Utěšovala jsem se tím, že tím končí i sousedské napětí. Věřila jsem, že tím splním očekávání a bude pokoj.

Foto: "Castor fiber tree felling 5 brok beentree" is licensed under CC BY-SA 3.0.

Kácení stromu

Slunce jako nový důvod ke stížnostem

Trvalo jen pár týdnů, než se ukázalo, jak naivní ta představa byla. Sousedka si našla nový problém. Tentokrát jí vadilo přímé slunce, které jí svítilo na terasu a do oken. Najednou bylo světla moc, horko bylo nesnesitelné a zahrada prý ztratila příjemnou atmosféru. Poslouchala jsem to se směsí vzteku a bezmoci.

V tu chvíli mi došlo, že strom nebyl skutečným problémem. Kdyby tam zůstal, stěžovala by si dál. Když zmizel, objevilo se něco jiného. Uvědomila jsem si, že jsem ustoupila v něčem nevratném a výsledek byl stejný. Možná ještě horší, protože jsem přišla o něco, co jsem měla ráda.

Co zůstalo, když strom zmizel

Zahrada je dnes jiná. Více otevřená, více na očích, méně útulná. Stín nahradily slunečníky a pocit, že některé věci už vrátit nejdou. Sousedské vztahy se nezlepšily, jen změnily téma. Naučilo mě to, že snaha vyhovět za každou cenu nevede ke klidu, ale k dalším požadavkům.

Dnes, když sedím na zahradě a dívám se na prázdné místo, kde strom stával, nemyslím na spor, ale na to ticho po něm. Ne na klid, který měl přijít, ale na ten, který tam byl dřív a který zmizel spolu s korunou a stínem.

Obrázky

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz