Článek
Vždy měla všechno pod kontrolou
Tchyně působila vždy jistě. Uměla jednat s lidmi, měla přirozený respekt a nikdo si nedovolil jí odporovat. I doma vystupovala klidně, bez emocí, jako by i tam předsedala soudu. Nikdy si nestěžovala, nikdy si nenaříkala. Všechno měla promyšlené, od vaření až po finance.
Vždycky jsem ji považovala za ženu, která má pevnou půdu pod nohama. Když se bavila o své práci, znělo to spíš jako poslání než zaměstnání. I proto jsem si myslela, že její důchod bude běžný, možná o něco vyšší než průměr.
Nenápadná věta, která mě zarazila
Seděli jsme s manželem u stolu, pili kávu a řešili ceny potravin. Tchyně si klidně míchala čaj a poznamenala, že se jí inflace nijak zvlášť nedotýká. Zeptala jsem se, jak to myslí, a ona naprosto samozřejmě řekla: „Mám důchod 44 860 Kč.“
Na chvíli jsem zůstala zticha. Myslela jsem, že jsem přeslechla. Podívala jsem se na manžela, ale ten jen pokrčil rameny, jako by to byla samozřejmost. Mně to ale pořád nešlo do hlavy.
Číslo, které se mi vrylo do paměti
Před očima mi běžely účtenky, složenky a výpisy z účtu. Čtyřicet čtyři tisíc osm set šedesát. Tolik bere tchyně měsíčně jen jako důchod. Můj plat byl v tu dobu nižší a to jsem pracovala na plný úvazek.
Nešlo o závist, spíš o šok. Vždyť tolik peněz by většina lidí ani nečekala po celoživotní dřině. V tu chvíli jsem si uvědomila, že existují profese, kde se člověk nemusí bát, jak vyjde.
Ticho po překvapení
Tchyně se dál bavila klidným tónem, jako by šlo o běžnou věc. Nepůsobila namyšleně ani se nechlubila. Jen to řekla a dál si míchala čaj. Já jsem ale měla v hlavě jediné číslo, které se mi pořád vracelo.
Od té doby, kdykoli slyším někoho mluvit o tom, jak jsou důchody nízké, vybaví se mi ten den u kávy. A také ten zvláštní pocit, když zjistíš, že někdo, kdo si celý život držel odstup a působil nedostupně, si teď žije s jistotou, o které se většině lidí může jen zdát.
