Článek
Moje tchyně s námi bydlí už nějakou dobu. Na jednu stranu jsem ráda, že jí můžeme pomoct a že není sama. Na druhou stranu ale nepřispívá na domácnost a poslední dobou často mluví o tom, že má málo peněz a že je všechno strašně drahé.
S partnerem jsme začali řešit, jestli bychom jí měli nějak finančně pomáhat ještě víc, nebo jestli je současný stav už maximum. Když jsme se jí ale zeptali, kolik vlastně bere důchod, odmítla to říct. Prý je to její soukromá věc. To mě upřímně zaskočilo.
Chápu, že peníze jsou citlivé téma a každý má právo si některé věci nechat pro sebe. Jenže ve chvíli, kdy někdo bydlí u nás, nepřispívá na chod domácnosti a zároveň opakovaně zdůrazňuje, že nemá dost, ve mně to vyvolává velkou nejistotu. Nevím pak, jestli jde o skutečný problém, nebo jen o pocit.
Nejde mi o kontrolu ani o počítání každé koruny. Spíš o pocit férovosti. Když spolu žijeme v jedné domácnosti, přijde mi normální mluvit aspoň rámcově otevřeně – třeba o tom, co jí reálně chybí, na co nestačí a s čím potřebuje pomoct.
Čím dál víc si uvědomuju, že nejde jen o peníze, ale hlavně o důvěru a respekt. A ty podle mě v rodině musí fungovat na obě strany.
