Článek
Věta, která mi zůstala v hlavě
Když mi to řekla poprvé, seděly jsme u kuchyňského stolu. Mluvila o zdražování, o tom, jak všechno stojí víc než dřív, a že musí šetřit. Že by hrozně chtěla koupit malé aspoň něco, ale prostě to nejde. Řekla to tak přesvědčivě, že jsem neměla důvod pochybovat. Dokonce jsem se cítila trochu provinile, že jsme si vůbec dovolili dárky očekávat.
Nepříjemná náhoda
Výpis z účtu jsme nenašli úmyslně. Nešlo o žádné šmírování ani plán. Pomáhali jsme jí s papíry, protože si stěžovala, že se v tom nevyzná. Mezi složkami ležel čerstvý výpis. Stačil letmý pohled a něco mi nesedělo. Částky. Četnost plateb. Názvy obchodů, které jsem velmi dobře znala.
Čísla, která mluvila jasně
Nebyl to jeden výdaj, který by se dal vysvětlit. Byla to dlouhá řada drobností, které dohromady tvořily překvapivě vysokou částku. Kosmetika, drahé svíčky, předražené dekorace, online nákupy všeho druhu. Nezbytné věci to nebyly. Byly to přesně ty typy nákupů, které člověk dělá, když chce mít radost sám ze sebe. A najednou mi došlo, že peníze nechybí. Chyběla jen chuť je dát jinam.
Pocit, který mě zamrazil
Nešlo o to, že by nekoupila dárky. Kdyby řekla, že nechce, nebo že to tak necítí, možná bych to přijala. Ale ona řekla, že nemá peníze. A to nebyla pravda. Uvědomila jsem si, že problém není finanční. Je to otázka priorit. A v těch prioritách moje dcera zjevně nebyla moc vysoko.
Rozhovor, který byl těžší, než jsem čekala
Když jsme se o tom bavili, reagovala podrážděně. Říkala, že do toho nikomu nic není. Že si snad může koupit, co chce. A měla pravdu. Jenže zároveň si stěžovala, že nemá na dárky pro vnučku. Ta kombinace mě bolela víc než samotné zjištění. Nepřiznala chybu. Nepřiznala ani to, že lhala. Všechno otočila proti nám.
Dopad na vztahy v rodině
Od té doby je mezi námi napětí. Ne otevřené hádky, ale chlad. Přestala jsem se ptát a přestala jsem něco očekávat. Dárky řešíme sami a už s nimi nepočítáme. Nejde o věci. Jde o pocit, že dítě není tak důležité jako nové krámy do bytu. A to se poslouchá těžko, i když to nikdo neřekne nahlas.
Dcera si začala všímat sama. Ptá se, proč babička pořád něco kupuje sobě a jí ne. Nedokážu jí to vysvětlit jednoduše. Snažím se mluvit opatr
