Článek
Nenápadný nákup
Byl obyčejný čtvrtek odpoledne a já si chtěla po práci nakoupit pár věcí do domácnosti. Vzala jsem si košík, procházela regály a přemýšlela, co mi doma chybí. Všimla jsem si, že mě někdo sleduje. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když jsem prošla kolem kosmetiky, zahlédla jsem muže z ostrahy, jak se dívá směrem ke mně.
Zastavení u východu
Když jsem zaplatila a zamířila ke dveřím, zastoupil mi cestu. V klidu a potichu mi řekl, že by se mnou potřeboval na chvíli mluvit. Zmateně jsem se ptala, o co jde, ale jen naznačil, ať jdu s ním. Zavedl mě do malé místnosti za pokladnami, kde už čekala prodavačka. Řekla, že podle kamer jsem si měla něco schovat do kabelky.
Podezření
Zůstala jsem stát jako opařená. Otevřela jsem pusu, ale nevěděla, co říct. Nabídla jsem, že kabelku klidně ukážu. Ochranka jen kývla, a tak jsem pomalu rozepnula zip. Cítila jsem, jak mi buší srdce. Uvnitř byla obálka, kterou jsem tam vložila ještě předtím, než jsem šla do obchodu. Věděla jsem, že její obsah vysvětlí hodně, ale zároveň jsem měla obrovskou chuť ji nechat zavřenou.
Nečekané překvapení
Vytáhla jsem ji a položila na stůl. Prodavačka se naklonila blíž, protože byla trochu natržená, a skrz okraj bylo vidět několik bankovek. Ochranka se zarazila. Zeptal se, co to je, a já odpověděla, že jde o peníze z prodeje auta, které jsem si ještě nestihla uložit do banky. V obálce bylo skoro sto tisíc korun. Nastalo ticho, které trvalo několik vteřin, než se prodavačka rozpačitě zasmála a řekla, že se musela stát chyba.
Trapné vysvětlení
Muž z ostrahy se snažil být profesionální, ale bylo vidět, že mu je situace nepříjemná. Omluvil se a řekl, že to musel zkontrolovat, protože na kameře to vypadalo, že si něco schovávám. Vysvětlila jsem, že jsem si jen během nákupu kontrolovala, jestli mám tu obálku pořád u sebe, protože jsem nechtěla, aby mi ji někdo vytáhl z kabelky.
Odchod s pachuťí
Když jsem odcházela, cítila jsem směs úlevy a ponížení. Nikdo se na mě nedíval, ale měla jsem pocit, že mě sledují všichni. Venku jsem si sedla na lavičku, otevřela kabelku a obálku si schovala hluboko pod složku s papíry. Teprve pak jsem se zhluboka nadechla.
Ještě ten večer peníze odnesla na poštu a složila je na účet. Nešlo o to, že bych nevěřila lidem v obchodě. Jen jsem si uvědomila, že někdy stačí jeden nepatrný pohyb rukou, a člověk se může ocitnout ve velmi trapné situaci.
