Článek
Sigma, skvělý začátek sezóny
Liga se kvůli reprezentační přestávce o tomto víkendu nehrála, tudíž je čas na stručné zhodnocení dosavadních výkonů Sigmy Olomouc, která do své 39. ligové sezóny vstoupila skvěle. Jasně převažují pozitiva, ale nedá mi, abych nezačal dvěma kaňkami. Jsou to lehké dva góly na Letné v prvním kole a pak nezvládnutí nastavení prvního poločasu v Plzni. Všechny čtyři góly spojuje laxní bránění ve vápně a individuální nezvládnutí souboje jeden na jednoho. Výsledkem byly jediné dva zápasy bez bodu, které ale Sigmu v celkovém kontextu dosavadního průběhu sezóny nemusí zase až tak mrzet. Zbývajících pět ligových zápasů a jeden pohárový Sigma vyhrála.
Olomouc je velmi produktivní a tím pro soupeře smrtelně nebezpečná. Pomůže si standardkou, využije chyby soupeře, dokáže krásně zakombinovat. Radost se na to dívat. Letní posila Lukáš Juliš poté, co si půl roku odpočinul na Ibize ve druhé španělské lize, navázal na to, kde před třemi lety v Sigmě skončil. Fantastickou produktivitou. Jan Vodháněl je kapitola sama pro sebe. Skoro rok mu to trvalo, ale konečně ukazuje, co v něm je. Paráda. Pomalu se rozjíždí Martin Pospíšil a za chvíli ho budeme mít tam, kde potřebujeme, v nejlepší formě a v souladu se spoluhráči. Ostatní střídají většinou dobré okamžiky s ještě lepšími, vypíchl bych například Juraje Chvátala a jeho dělo z voleje v zápase proti Plzni. Gólman Matúš Macík nám občas zabrnká na nervovou soustavu, ale když přijde na věc, vytáhne famózní zákrok. V obraně dominuje nestárnoucí Vít Beneš.
Jak jsem řekl, je pořád co zlepšovat a s uzdravením Antonína Růska, pokud se vrátí minimálně do původní formy (a já věřím, že ano) půjdou výkony ještě nahoru.
Reprezentace včera, dnes a zítra
Byl jsem u toho, když Andrův stadion v Olomouci v říjnu 1991 hostil vůbec poprvé kvalifikační zápas československé reprezentace a zrovna proti Albánii. To ještě olomoucký stadion vypadal podstatně jinak. V základní sestavě nastoupil Pavel Hapal, dvaadvacetiletá opora Sigmy, pro kterého to byl už 8. reprezentační start! V poločase se šel domácímu publiku ukázat i exolomoucký útočník Roman Sedláček, který v té době již hrál bundesligu za Hansu Rostock. Pro něj to byla bohužel reprezentační derniéra. Nad Albánií jsme zvítězili 2:1, ale na postup na EURO 1992 to nakonec nestačilo. Pavel Hapal měsíc na to dvěma brankami rozstřelil v Hamburku domácí HSV, což ho katapultovalo mezi nejžádanější mladé hráče Evropy. Branku, při které posadil na pozadí celou německou obranu a střelou pod břevno propálil vše, co ještě zbylo v cestě, bych označil za gól století Sigmy.
Před čtvrtečním kvalifikačním zápasem s Albánii oprášil trenér Šilhavý svou přípravu na březnový duel s Polskem a okopíroval z ní sestavu, ve které udělal dvě změny. Jedna z nich byla skutečně trefou do černého. Levonohý záložník VfL Wolfsburg Václav Černý byl nejlepším hráčem českého výběru, a asi proto byl po zásluze vystřídán jako první. Tím to trenér Šilhavý všechno pokazil. Je zřejmé, že nejlepší, co jsme v dosavadní kvalifikaci viděli, byly první tři minuty zmiňovaného zápasu s Polskem, po kterých si asi všichni mysleli, že dobře nalosovanou kvalifikací profičíme jako nůž máslem. Opak je pravdou, snad nám ty dva body nebudou nakonec chybět. Díky nedůslednosti Krále a mimořádné trefě hostujícího Bajramiho jsme nakonec vedení neudrželi. Následná střídání pak nedávala ani trochu smysl. Nás může těšit, že si start v reprezentaci připsal olomoucký odchovanec Mojmír Chytil. Bylo to ovšem jen pár minut, při kterých nešlo nic ukázat.
Další přípravný zápas s Maďarskem se odehrál v neděli v budapešťské Puskas Aréně, která má kapacitu něco málo přes 67 tisíc diváků a byla dokončena v roce 2019. V roce 2021 hostila 4 zápasy UEFA EURO 2020. V době kulminujícího Covidu-19 jsem byl jedním z 55.886 fanoušků, kteří tam na vlastní oči viděli osmifinálovou výhru Česka nad Nizozemskem 2:0.
Přátelský zápas s Maďarskem se odvíjel úplně jinak než s Albánií. Už základní sestava byla zcela jiná. Například místo Černého nastoupil Zelený a Šilhavý udělal ještě dalších osm změn. Díky tomu se v základu objevili i oba nominovaní exsigmáci, obránce David Zima (Torino) a Mojmír Chytil (Slavia). Na to, že v klubech jsou vytěžovaní minimálně, odehráli zápas naprosto v pohodě. Chytil dokonce nahrál na vyrovnávací branku. Použil tělo pro odstavení soupeře a hlavu pro přihrávku. Skvělá práce, pro Jurečku trefit prázdnou branku nepředstavovalo žádný problém. Zima byl možná při obdržené brance trochu dál od centrujícího hráče, ale při bleskurychle rozehraném autu zaspala celá defenzíva.
Zápas se silným Maďarskem bavil. Byly tam emoce a nažhavení rezervisté předvedli docela pěkný výkon. Řekl bych navzdory trenéru Šilhavému, který má evidentně silnou pozici a podporu vedení českého fotbalu. Jeho kritiky nazval šéf FAČR pseudoexperty. Z toho by snad jednomu šly oči šejdrem. Tímto výrokem pokus o fotbalovou evoluci definitivně skončil a zase jsme o fousek blíž nesnášet vedení FAČR, což asi nebylo záměrem.
Exolomoucký obránce Florent Poulolo v létě přestoupil do Mladé Boleslavi a reprezentuje karibský Martinik. V Lize národů CONCACAF proti Panamě nastoupil už k 10. reprezentačnímu startu, z toho 7 má v dresu Sigmy, čímž se řadí na 6. místo v počtu reprezentačních zápasů hráčů Sigmy. Nechyběl ani v dalším zápase proti Curacau. Odehrál ho celý, Martinik vyhrál 1:0.
Historické repreokénko
Pro zajímavost připomenu hráče z aktuální soupisky Sigmy, kteří si už v reprezentaci v minulosti zahráli. Jedná se o Antonína Růska, Jana Navrátila, Radima Breiteho, Ondřeje Zmrzlého, Martina Pospíšila (ČR) a Juraje Chvátala (Slovensko). Z aktivních exsigmáků mají reprezentační zářez ještě David Zima, Václav Jemelka, Aleš Mandous, Petr Ševčík, Lukáš Kalvach, Martin Doležal, David Houska, Šimon Falta, Tomáš Kalas, Kamil Vacek, Václav Pilař a také Daniel Depetris, Jaroslav Mihalík, Tomáš Malec (poslední tři za Slovensko), Igor Golban (Uzbekistán) a zmiňovaný Florent Poulolo (Martinik). Z toho by se dal poskládat solidní ligový mančaft.
Začátkem září se obvykle odehrává první reprezentační přestávka sezóny a stejně tomu tak bylo i před 40 lety. 7. 9. 1983 hrála naše reprezentace přátelsky ve Švýcarsku 0:0. V základní sestavě debutoval jednadvacetiletý Ivo Knoflíček, jeden z mých nejoblíbenějších hráčů Sigmy všech dob. V té době byl na „vojně“ v RH Cheb (spoluhráči mu byli mj. nynější reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý, dvě budoucí opory Sigmy, Radek Drulák a Vladimír Šišma a také např. Pavel Vrba a Michal Bílek). Před tím i potom byl hráčem Slavie, kam přestoupil v roce 1981 po superúspěšné druholigové sezóně v Sigmě. Knoflíček se stal po Antonínu Krameriovi a Vlastimilovi Petrželovi třetím exsigmákem, který si zahrál za reprezentaci.
Před třiceti lety (8. 9. 1993) jsme v neúspěšné kvalifikaci o MS 1994 v USA hráli ve Walesu 2:2. V nabité, ještě stále společné česko-slovenské reprezentaci, vedené Milanem Máčalou, nastoupili v základní sestavě olomoucká „dvojčata“ Radoslav Látal a Pavel Hapal (už Bayer Leverkusen). Teď v reprepauze mají jako trenéři poněkud odlišné starosti. Látal se s Jabloncem trápí na dně tabulky, Hapal (Baník) se veze na menší vítězné vlně.
Před dvaceti lety jsme zářijovou reprezentační přestávku využili lépe. V úspěšné kvalifikaci na EURO 2004 byl při výhrách 3:1 v Bělorusku a doma s Nizozemskem v základu Tomáš Ujfaluši (Hamburger SV). Trenérem reprezentace byl Karel Brückner.
Před deseti lety to byla v kvalifikaci na MS 2014 pro změnu katastrofa, byli jsme svědky proher 1:2 doma s Arménií a v Turíně s Itálií. A čím to asi bylo? Ha? Hádáte správně, v sestavě nebyl ani jeden sigmák.
Quo vadis?
V pátek se uzavřelo domácí letní přestupové okno a na poslední chvíli se trhem prohnali ještě tři exolomoučtí hráči.
Dvacetiletý Kryštof Daněk spojil svůj další osud s Pardubicemi a snad bude konečně hrát pravidelně. Hostování ze Sparty prospěje všem zainteresovaným. Na podzim neodehrál ani jednu soutěžní minutu a ačkoliv byl nominován do reprezentační U-21, kvůli údajné viróze odjel ze srazu.
O deset let starší Šimon Falta, který má na kontě dva reprezentační starty, našel nakonec azyl v druholigovém Vyškovu. Ještě docela nedávno opora Sigmy tak dostává další šanci, tentokrát o patro níž. V kádru ambiciózního klubu výrazně posílí českou menšinu. Potká se tam mj. s gólmanem Janem Stejskalem ze Slavie, věčným poutníkem po hostováních, který odchytal pár zápasů i za Sigmu, a také s Davidem Němečkem, který hrál od přípravky v Sigmě a do Vyškova putoval opačným směrem než Falta čili z nižších soutěží nahoru. Z dorostu Sigmy přes Hněvotín a Mohelnici. O rok starší Falta si prošel Sigmou, mistrovskou Plzní, Baníkem a Zbrojovkou. Jak říká klasik, všechny cesty vedou do Říma, v tomto případě do Vyškova.
Trpělivost růže přináší. O tom by mohl vyprávět i devětadvacetiletý útočník Jan Hladík, který přestoupil z druholigového Brna do Ružomberoku, hrajícího slovenskou Niké ligu. Ligové zkušenosti začal sbírat až v 26, do té doby si klestil cestu ve druhé (začínal za Sigmu B) nebo ve třetí lize, kterou hrál ještě v 25 letech za Znojmo. Za áčko Sigmy má jen dva oficiální starty v MOL Cupu. Na jaře společně s Faltou se Zbrojovkou sestoupili do druhé ligy.
Před reprezentační přestávkou byl z druholigového Prostějova vyhozen trenér Michal Šmarda. Za Sigmu odehrál v letech 1996-1998 dvě velmi dobré sezóny, po kterých přestoupil do Sparty. 15. místo po 7 kolech F:NL neodpovídá předsezónním ambicím klubu, který si nyní rekonstruuje svůj stadion a jehož vize je co nevidět hrát o postup do 1. ligy. Ve F:NL vyhrál jen úvodní kolo, zřejmě doplatil na to, že své domácí zápasy musí hrát v azylu na hřišti olomouckého HFK. Načasování vyhazovu je docela vtipné v tom, že k týmu přišel před jarním utkání s Vyškovem a svůj trenérský cyklus nyní uzavřel rovněž před utkáním s Vyškovem. Nahradil ho pětačtyřicetiletý Pavel Zavadil. Ten svoji neuvěřitelnou hráčskou kariéru ukončil teprve před rokem. Začal ji ale nesměle, 17 dní po svých 21. narozeninách. Ve 28. kole sezóny 1998/1999 proti Slavii odehrál první ligovou minutou a v následujícím kole proti Spartě druhou a současně poslední minutu v dresu Sigmy. Zřejmě neexistuje na světě hráč, jehož poměr odehraných minut v jednom klubu vůči celé kariéře by byl tak nízký. Podle Transfermarktu odehrál v soutěžních utkáních celkem 35574 minut, z toho první dvě za Sigmu.
Historické okamžiky
Před šedesáti lety, v roce 1963, dosáhla Sigma pod názvem MŽ Olomouc svého dosavadního historického vrcholu. Po postupu z krajského přeboru, což byla tehdy třetí nejvyšší soutěž, hrála druhou ligu! O postup se zasloužil kromě jiných devatenáctiletý talent Miroslav Röder, nejlepší střelec týmu, který byl dokonce nominován do juniorské reprezentace ČSSR. A také o čtyři roky starší záložník Karel Brückner. Nováčkovi ve druhé lize se mimořádně dařilo. Ve druhém kole senzačně vyhrál 2:1 na hřišti Dynama (Slavie) Praha, které na jaře spadlo z první ligy. Pak Železárny doma uhrály dvě bezgólové remízy a po 4. kole se usadily na 7. místě.
Před padesáti lety zažívala Sigma MŽ, aniž by to pochopitelně kdokoliv tušil, konec letité stagnace a začátek období vzestupu, které vyvrcholilo postupem do 1. ligy o 9 let později. V 5. kole divize D sezóny 1973/74 nastoupila doma na Stadionu Míru proti Moravské Slavii Brno a góly Pavla Beneše, Františka Raka a dvěma Stanislava Sprušanského vyhrála 4:1. A ti spoluhráči… Pochybuji, že měl kdy nějaký divizní kádr ve svém středu dva budoucí reprezentační trenéry (hrajícího trenéra Karla Brücknera a Milana Máčalu, který v červenci oslavil osmdesátiny) a navíc jednoho ligového (Dana Matušku). Záda jim kryl gólman Jiří Vít, který rovněž udělal reprezentační kariéru. Sice ne hráčskou, ale jako člen realizačního týmu a to na pozici maséra. Stejně jako on věřím, že jeho vnuk Lukáš Kalvach, odchovanec Sigmy a momentálně hráč Plzně, ještě přidá ke svým třem reprezentačním startům nějaký ten zápas navíc.
Před sezónou 1983/84 se do klubu vrátil trenér Karel Brückner. Cíl byl jasný - postoupit zpět do první ligy. 10. září 1983 v 5. kole národní ligy Sigma vyhrála ve Frýdku-Místku nad Válcovnami plechu 2:0. Druhý gól v sezóně dal Vladislav Lauda. Pátou nulu po sobě vychytal Zdeněk Tulis. Sigma měla na postup velmi dobře našlápnuto.
A co dál?
Reprezentační přestávka skončila a už teď se dají koupit vstupenky na listopadový kvalifikační mač s Moldavskem, který se bude hrát na Andrově stadionu v Olomouci. O tom, že je to repríza zápasu, který se odehrál před 10 lety na stejném místě a na kterém jsem pochopitelně nechyběl, někdy příště.
Ale už sobotu nás čeká domácí zápas s Českými Budějovicemi. Vsadil bych boty, ale nesázím.
Pokud jste nečetli, mrkněte i na předchozí Očima fanouška.
Zdroje:
Archiv a statistiky autora
Stráž lidu 1983 a 1973
Fotbal.cz
Sigmafotbal.cz
Otevřená encyklopedie Wikipedie
Transfermarkt.com
Livesport.cz
Fortunaliga.cz
Publikace 1919-2020 Z historie po současnost
